Členem ODS jste již od roku 1998. Co vás ale přimělo letos do politiky vstoupit aktivně i jako kandidát?

Poté co většina mafiánů, politických kariéristů či klientelistů zjistila, že s ODS je již nic dobrého nečeká a odešla do jiných stran, nejčastěji do ANO, či prostě nezaplatila příspěvky, čímž ukončila členství, změnila se významně, patrně ve všech regionech i úrovních, atmosféra práce ve straně. Zůstali jen ti, kteří jsou, jak já říkám, kvalitní konzervy, jinými slovy jde jim skutečně o záchranu existence pravice na politické scéně. A když mě parta takovýchto lidí vygenerovala jako jediného kandidáta za Pardubický region do Senátu, tak ji nemůžete zklamat a říci Ne. Po 18 letech ve straně jsem asi dosáhl stranické plnoletosti a vzhledem k tomu, že mi bylo letos 50, tak to je pro mne i tak trochu výzva zabojovat za osobní svobody, za ODS s preferencemi nižšími než mají komunisti. 

Čeho byste chtěl jako senátor dosáhnout? S čím do voleb jdete? 

Se třemi rovinami a hesly:

V osobní rodinné rovině: Méně nesvobody – osobní cestovatelské, podnikatelské a více odpovědnosti nejen za své děti, ale i za své rodiče.

V profesní rovině: V zemědělství méně řepky a více přidané hodnoty.

V obecně politické rovině: V ekonomice státu razím heslo – občané i stát bez dluhů.

Komunisté vám v minulosti zabavili majetek, který jste ve zničeném stavu získal v rámci restitucí v roce 1992 zpět.  V jakém stavu je vaše hospodářství dnes? A dovede si představit skloubit práci na něm a péči o rodinu s prací v Senátu Parlamentu ČR?

Když jsem plný elánu a nadšení začínal v roce 1992, myslel jsem si, celý statek, živočišný areál i historický avšak poničený pivovar, že budu mít opravené tak za 10 let. Dnes hospodařím již více než 25 let a jsem tak někde v polovině. Snažím se najít smysluplné využití pro každou i historickou budovu, avšak zjistil jsem, že něco poničit, to je teď hned, ale dát vše opět do pořádku, to je doslova na desetiletí. Zemědělství a potravinářská malovýroba generuje velmi málo zisku, takže pokud budu chtít opravit i pivovar a vytvořit z něj funkční agroturistický projekt, nezbyde mi nic jiného, než se spojit s nějakým spoluinvestorem. Když však jdu do tohoto boje o Senát, tak rozhodně s vědomím, že mám na statku zastupitelnost v podobě zaměstnanců i rodiny. Myslím, že právě v legislativních orgánech jsou potřební profesně zkušení lidé, jejichž rozhodování o příslušných pravidlech pro podnikání a život lidí v této zemi vychází z letité praxe. Ten, kdo nikdy nevedl firmu od A do Z a neví, jak je těžké dnes peníze ve výrobě vydělat, neměl by rozhodovat o státních penězích.

Stále slyšíme o tom, jak jsou na tom čeští zemědělci špatně. Kde je podle vás příčina? A prozradíte nám, jak se daří vám osobně?

Myslím, že čeští zemědělci na tom nejsou špatně. Naše výroba je ve srovnání s okolními státy vysoce efektivní, mimořádně kvalitní a velmi kontrolovaná. Jen ten obor samotný ve srovnání s ostatními podnikatelskými sférami má daleko menší ziskovost a rentabilitu. A navíc bohužel v dotačně štědré EU to bohužel není konkurence výrobních nákladů, ale soutěž státních rozpočtů. Jak si kde daný obor příslušný stát hýčká, tak je konkurenčně s cenou, marketingem či kvalitou na evropském trhu úspěšnější.   

Jak pomoci českému zemědělství?

Podporou nikoli plošnou, ale cílenou více na přidanou hodnotu, více na živočišnou produkci a více na konečný marketing při propagaci tuzemské produkce.

Od devadesátých let se věnujete také zakládání a tvorbě odbytových organizací zemědělců v oblasti mléka a rostlinných komodit. Proměňuje se trh s těmito komoditami nějak zásadně? Kam se nejvíce soustředíte, kam byste se chtěli zaměřit? 

Dalo by se říci, že každý trh se neustále systematicky globalizuje. Znamená to, že obchodní a zpracovatelský sektor se neustále vzájemně požírají, tedy silnější konkurence skupuje tu slabší a zemědělec, pokud je v odbytu osamocen, má proti sobě stále většího a většího odběratele. Nejmarkantnějším příkladem na tuzemském trhu je Agrofert, který začíná získávat stále více monopolní postavení v odbytu například prasat, kuřat, obilí, hnojiv, či agrochemie. Odbytové organizace, to není nic jiného než obrana těch menších před tímto silným partnerem a hledání alternativy jak v této konkurenci uspět. Jako politik bych se snažil o jejich výrazné posílení na trhu a podporu, o jejich majetkové propojení se zpracovatelským průmyslem, tak jak tomu bylo za první republiky a tak jak to velmi dobře funguje například v Dánsku. 

Zatímco dříve jsme se těšili potravinové soběstačnosti, dnes musíme většinu produktů dovážet ze zahraničí. Co s tím?

Jsme tak malá zemička i v té malé Evropě, že se musíme hodně zaměřit na to, co nám tady jde a co umíme. Ve třicátých letech jsme byli tuším druzí na světě v produkci cukru, pojďme nalézt něco obdobného. Víte, že jsme dnes druzí na světě v produkci potravinářského máku. Proč nevyvážet masivně makové náplně do koláčů, nebo rovnou makové koláče nebo sýry do Číny, když jsou na jejich investice všichni tolik natěšení. Víte, že z republiky ročně odejde zahraničním majitelům na dividendách 250 miliard korun. Já bych se zaměřil spíše na podporu těch tuzemských fungujících majitelů, myslím, že ti si své peníze alespoň zčásti užijí u nás.