V politice nejste úplný nováčkem. Jste ale především známý režisér a publicista. Co pro vás bylo impulzem kandidovat do senátu? S čím do voleb jdete?

V probíhajícím volebním období města Ostravy jsem byl rok členem rady města, předsedou komise kultury a dalších orgánů. V té době mi kandidatura byla ze strany KDU nabídnuta a považoval jsem to za přirozené pokračování své politické angažovanosti. Do voleb jdu s programem, který podle mne odpovídá zájmům občanů v daném regionu – podrobnosti jsou na mém webu, tady bych zřejmě vaše čtenáře zdržoval.

Je podle vás práce senátora slučitelná s vaší prací, nebo byste své dosavadní povolání pověsil lidově řečeno na hřebíček?

Podle mých dosavadních zkušeností by se moje práce a senát daly skloubit, jde jen o organizaci práce a schopné spolupracovníky. Řada senátorů takto funguje, příkladem z mé branže je například kolega Tomáš Töpfer – v době svého senátorského mandátu byl rovněž ředitelem divadla. Ale nepředbíhal bych, je třeba reagovat flexibilně na situaci.

Téměř celý svůj život se také věnujete kultuře, nyní jako ředitel Opavského divadla. Souhlasíte s názorem, že je u nás oblast kultury podceňována a podfinancována? Nebo jak byste celkově hodnotil přístup státních institucí a politiků ke kultuře?

To je dost složitá otázka: obecně například politici mluví o tom, že na kulturu by mělo jít jedno procento HDP, ale to se doposud žádnému ministru kultury nepodařilo. Vzhledem k tomu, že velká část kulturních institucí je řízena samosprávami, ať městskými či krajskými, záleží vždy na politické vůli a často i finančních možnostech. Někde je lépe, někde hůře. Systémově je ale na tom přece jen regionální kultura hůře, ta vzdálenost od „zdroje“ financí v Praze je příliš velká, než aby se tam adekvátní prostředky dostaly. Například města, která provozují divadla s operními soubory, jsou prakticky pod stálým finančním tlakem ze strany zřizovatelů – a to přece není jen otázka města, jestli chceme kvalitní hudební kulturu, ale státní koncepce.

Nakolik se s dobou proměnil zájem o kulturu?

Mění se v čase – těsně po revoluci byl větší zájem o politiku než kulturu, divadlo se odehrávalo v přímém přenosu a často na ulici. Nyní lze pozorovat jistý návrat třeba do divadel, na koncerty i jistý odklon od pasivního sledování televize.

O jaký ze senátních výborů byste se v případě zvolení chtěl ucházet a jakou konkrétní problematikou se v něm zabývat?

Samozřejmě nejbližší je mi kultura a pak sdělovací prostředky. Pro voliče v mém regionu jsou to ovšem prioritně sociální jistoty a čistota životního prostředí.

Koho se snažíte oslovit? Jaké typy voličů?

Ty, kterým záleží na věcech veřejných. Ti ostatní ani k volbám nejdou...

Prozradíte nám, jak vlastně došlo k vaší spolupráci zrovna se SZ a lidovci?

S lidovci proto, že jsem od 90. let s nimi spolupracoval (za KDU jsem byl 2x členem zastupitelstva) a v roce 2014 jsem do KDU vstoupil. A životní prostředí je na Ostravsku jedno z prioritních témat. Proto SZ.