Stávající výši minimální mzdy nepovažujete za důstojnou. Mimo to, že komunisté podporují její pravidelnou valorizaci, která není nyní zákonem dána, jaká by měla být podle vás její optimální výše?

Stávající minimální mzda 9 900 Kč, ale ani nová výše 11 000 Kč avizovaná vládou nemůže být dostačující, pokud je hranice chudoby spočítána na 12 400 Kč. Takže naše vláda vědomě navrhuje minimální mzdu pod hranici chudoby. V reálu to znamená, že naši zaměstnanci budou v 21. století nadále pod touto hranicí. Protože zaměstnavatelé, když nemusí, tak větší mzdy dobrovolně vyplácet nebudou. Nic je k tomu nenutí. Naopak zástupci zaměstnavatelů, jako např. pan Vladimír Dlouhý veřejně hlásá, jak doveze pracovníky ze zahraničí, kteří za tuto mzdu budou vděční. Je ale rozdíl mezi člověkem, který zde žije ve svém příbytku či v pronájmu, živí rodinu, utrácí své peníze a tím pádem podporuje českou ekonomiku – a člověkem, který sem přijel čistě na několik let za prací, utratí zde minimum vydělaných peněz a potom se vrátí do své země. Naši lidé odvádějí sociální a zdravotní a pojištění. Ale jak je to s lidmi na dohodu o provedení práce? Lidí, kteří se pohybují různě po všech firmách a vždy pracují na tyto dohody, kde není povinnost odvádět zdravotní, ale ani sociální pojištění je stále mnoho. Je na čase tyto úvazky na dohody omezit.

Sociální podpora je jistě chvályhodná. Kde ale vzít potřebné finance na její realizaci?

Sociální podpora je opravdu chvályhodná, ale pokud budeme mít dobře placené zaměstnance, tak ani v tak velkém rozsahu nebude třeba. Výdaje na sociální podpory nebudou muset být tak vysoké, pokud se zaměstnavatelé konečně přestanou zbavovat starších zaměstnanců, kteří po vyhazovu hledají pracovní uplatnění velmi těžko. Pak jsou nuceni zbytek času strávit na úřadu práce, kde pobírají jakousi podporu a čekají, až dovrší důchodový věk. Nebo pracují třeba i na černo a často raději odcházejí do předčasného důchodu, který je krácen. Dokud se budou zaměstnavatelé chovat takto bezohledně, tak budou výdaje na sociální podpory vysoké a budou chybět peníze pro ty opravdu potřebné, jako jsou nemocné děti či starší občané.

Navíc, kdyby naši politici skutečně pracovali pro lidi, tak by mysleli i na budoucnost a ne jenom na svoje funkční období. Vše co před rokem 1989 patřilo státu, tedy lidem této země, se rozprodalo a rozdalo. Kdyby z každého prodeje státního majetku jen 10 % zůstalo na státním účtu, tak jsme nejbohatším státem ze všech zemí okolo nás. Jenže se příjem z každého prodeje hned utratil nebo rozkradl. Z příjmů za prodej státního majetku jsme mohli žít dodnes.