Jak se díváte na současnou diskusi o potravinové soběstačnosti? Není tak trochu pozdě a dá se vůbec v současné době být kompletně soběstačný?

Diskuse o potravinové soběstačnosti má určitě smysl a dobrý hospodář a hlavně politik-státník by měl o tom přemýšlet. Bohužel za posledních 30 let se touto otázkou politici nezabývali a připadá mi to teď trochu jako “pozdě bycha honiti”. Každá sebevědomá země si samozřejmě hýčká své zemědělce a podporuje je. Jednak z důvodu právě výroby potravin pro své obyvatele, zároveň také kvůli bezpečnosti, myslím tím bezpečnosti nejen kvality, ale bezpečnosti země, prostě nebýt v případech krize závislý na dovozech.

Jako farmář jste určitě bojoval s prodejními řetězci a markety. Prodej "ze dvora" přece dnes nemůže spasit každého…

Určitě ne. Prodej ze dvora je jen pro opravdu velmi malé regionální producenty. Pokud se jako seriózní regionální producent chcete účastnit skutečného prodeje, řetězcům se nemůžete vyhnout. Problém současných řetězců je ten, že by nejraději měly jen jednoho výrobce pro daný sortiment, nejlépe na co nejvyšší úrovni, nejen celostátní, ale nejlépe i evropské. Regionální producenti nejsou schopni obsáhnout celou ČR, jednak z důvodu logistiky, ale hlavně kapacity. Zásobovat 50 - 80 prodejen můžete, ale 300 a více prodejen, to už je jen pro velkého zpracovatele. Některé řetězce mají regionální sklady a jsou otevřené takzvanému regionálnímu zalistování. Naprostá většina ale chce celou republiku, závozy na centrální sklad nebo na všechny sklady, pokud jich mají více. To by mohl stát na vládní úrovni změnit, více podpořit regionální výrobky a jejich možnost dostat se na trh. To ale současná vláda nemá v plánu.

Kandidujete "do kraje" - myslíte, že i kraje, nebo alespoň okolí velkých měst, by mělo být soběstačné? Myslím tím to, aby v určitém okolí byl nějaký zpracovatelský podnik - mlýn, pekárna, jatky...

Současná krize nám jasně ukázala, že iluze o globálním trhu mají své limity. Navíc v oblasti potravin nedává vůbec žádný smysl vozit je přes stovky či tisíce kilometrů sem a tam. Regionální producenti to však nemají jednoduché. Zákazníci si zboží žádají, ale jak už jsem zmiňoval, dostat se do distribučního řetězce je obtížné. Svět, Evropa, ale i státy uvnitř velmi zcentralizovaly svoji produkci, jsou efektivní, mají takzvanou výhodu z objemu, z velikosti. Na druhou stranu mají velké distribuční, dopravní náklady, a to je u potravin ten nejpodstatnější náklad. Umí také díky různým technologiím ušetřit často na kvalitě výrobků, aniž by to spotřebitel poznal.