První otázka asi nemůže být jiná: co všechno podle vás ztrácíme s úmrtím Karla Gotta?
Končí nějaká etapa. Karel Gott představoval jakousi kontinuitu, jistotu. Svět, který jsme dobře znali. Lidi říkali, když onemocněl, že si nedovedou představit, co nastane, až zemře. Nějak jsme ho všichni považovali za nesmrtelného. Lidi na sociálních sítích píšou, co dělali, když se tu zprávu dozvěděli. Někteří řídili auto a museli zastavit, protože se rozbrečeli. Jako když umře člen rodiny. Já jsem prožil malý šok. Takové chvilkové ochromení.
Váš tatínek se jako hudební skladatel pohyboval ve stejném prostředí jako Karel Gott, máte na něj nějakou speciální osobní vzpomínku?
Když byl Karel Gott v roce 1967 v Las Vegas, poslal tátovi pohled. Noční Las Vegas ve světlech neónů, s pompézními stavbami a billboardy se světovými hvězdami. Měli jsme tu fotku dlouho za sklem na kredenci. Možná od té doby mám rád americký „style of life“ – velká auta, pin-up girls, air brush, pop art, klan Kennedyů, Marylin Monroe, Harley Davidson ... jestli on za to ten Gott taky trochu nemůže.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo