Česká republika je jedinou zemí EU, která aktuálně navyšuje své zadlužení v poměru k hrubému domácímu produktu, všechny ostatní členské země ho v loňském 3. čtvrtletí snižovaly. Ve dvou po sobě následujících čtvrtletích výkon tuzemské ekonomiky klesl a Česko se tak ponořilo do recese. Co lze za těchto okolností ke stavu domácí ekonomiky za poslední rok říci?

Vedeme si jako země docela obstojně. Vzhledem k tomu, že se euroamerická civilizace už tři roky zmítá v chaosu, který si do značné míry organizuje a ordinuje sama (viz hysterie kolem covidu, kolem teorie globálního oteplování a souběžné harakiri skrze Green Deal, až po Západem vymodlenou válku na Ukrajině), považuji výsledky naší ekonomiky v roce 2022 za překvapivě dobré. Porovnávat údaje mezi zeměmi za jednotlivá čtvrtletí – a pak se z toho případně stresovat – je vcelku zbytečné, a to zvlášť teď, kdy ekonomický cyklus byl a je narušován různými externími vlivy, jakými byly – mezinárodně nesynchronizované – covidové uzávěry nebo teroristické útoky na plynovody Nord Stream, které měly odlišné dopady na různé evropské země. Mezinárodní porovnávání makroekonomických veličin má zvláště v tomto období význam v delším časovém úseku. Tedy alespoň roku.

Řekl jste, že si jako země vedeme docela obstojně. Co je tedy namístě ocenit?

Česko má spolu se Švýcarskem nejnižší nezaměstnanost v celé Evropě, a to přesto, že z Ukrajiny loni přišlo dalších možná čtyři sta tisíc lidí a z nich přes sto tisíc chodí do práce, tedy zaujímá další pracovní místa. I vzhledem k tomu, že se každý rok prodlužuje věk odchodu do důchodu, můžeme s jistotou konstatovat, že na území České republiky je zaměstnáno s odstupem nejvíce lidí v historii. Výjimečně nízká nezaměstnanost v tržním prostředí je dost silný argument pro pozitivní vhled. Nebuďme skromní. Kdo ve světě to má? A dále: Hrubý domácí produkt (HDP), tedy souhrn nově vytvořených hodnot (finální číslo zatím nemáme), byl loni kolem plus 2,5 %, což za daných okolností považuji skoro za zázrak. V celkovém výkonu ekonomiky, přes velké výpadky automotive sektoru nebo třeba turistických služeb jsme dokonce překročili – dosud rekordní – rok 2019. Jiná věc je, že vysoká inflace posunuje vytvořené bohatství do zahraničí (za drahé suroviny a energie) a také z rukou střádalů do rukou vlády, která si může natisknout peněz, kolik potřebuje.

Tak to už jsme u negativních jevů. Co z nich je nejméně příjemné?