Vím, že jste „skřivan“, přesto, když srovnáte období, kdy jste působila ve vrcholné politice a dnes, je rozdíl mezi tím, jak trávíte dobu před sobotní půlnocí?

Opravdu jsem spíš ranní ptáče, takže spát chodím brzy skoro vždycky. Ráda si v posteli čtu. Teď zrovna knížku Milana Matějčka Umírat se má nalačno a před tím Cestu za svobodou od stejného autora. Mám ráda vzpomínkové knížky a tyhle se povedly. Navíc se autor narodil na stejné adrese, kde už několikátou generaci bydlí moje rodina. No a o sobotní půlnoci teď přeci jen myslím méně než dřív na politiku a více na to, co je třeba ještě v neděli zvládnout, než zas nastane pracovní frmol – naučit se s dětmi, navařit na pár dní dopředu a tak. Ale jinak politiku sleduji velmi pečlivě. U nás doma to tak bylo vždycky.

Jak vnímáte situaci na ministerstvu obrany? Na Facebooku jste vyjádřila podporu na adresu generála Petra Pavla…

Popravdě řečeno se toho člověk o ministerstvu obrany moc v novinách nedočte, což je trochu překvapivé, zvážíte-li, že stranický šéf ministra obrany vlastní polovinu médií a prostor pro prezentaci pozitivních kroků se tedy nabízí. Skoro to vypadá, že se tam toho moc neděje. A určitě by bylo co zlepšovat. Otevřeností a srozumitelností veřejných zakázek počínaje, přes podporu českého zbrojního průmyslu až po práci na vnímání armády veřejností.

Co si myslíte, že dnes česká armáda potřebuje nejvíc? A jak vnímáte osobnost ministra obrany?

Martina Stropnického hodnotit nechci, každý má svůj politický styl a své priority. Jak jsem říkala, o jeho krocích mnoho nevím, nepíše se o nich. Osobně bych být jím více jezdila mezi vojáky na základny v ČR i v misích. Česká armáda neměla v posledních pár letech kvůli hospodářské situaci státu co do financí na růžích ustláno. A když peníze v 90. letech byly, plýtvalo se jimi v neprůhledných a diskutabilních nákupech vojenského materiálu. To rezort obrany diskreditovalo. Armáda není zas tak složitý systém. Potřebuje vědět, co má plnit, kde to má plnit a v jakém rozsahu. V naší armádě je spousta kvalitních lidí, ale nejsou využiti efektivně. Vojáci chtějí, tak jako každý jiný, dostat za svou práci férový plat, mít základní výstroj a mít určitou prestiž ve společnosti. Voják dnes při návštěvě výstrojního skladu stále nedostane vše, co potřebuje k výkonu služby. Jak dlouho už trvá špatná vystrojenost armády? S prestiží armády souvisí i možnost získat v rámci vojenské služby další vzdělání. Myslím, že právě té prestiži významně svou osobností, vojenskými zkušenostmi a rovným přístupem pomohl náčelník generálního štábu Petr Pavel. A pomáhat by tomu měli i ministři obrany. Naše armáda tu není „jen“ na boj proti vnějšímu nepříteli. Jsou to právě vojáci, kteří pomáhají nejvíc třeba při povodních, které nás v posledních pár letech několikrát postihly. Za jejich práci v zahraničních misích se také nemusíme stydět. Právě naopak.

Jak byste obecně zhodnotila přístup českých politiků a médií k otázce islamizace Evropy? Co říci například o akcích a výrocích Martina Konvičky, případně názorech Tomia Okamury a některých politiků ODS?

Hodnotit jednoho po druhém z útržků jejich výroků zaznamenaných médii nemá cenu. Ono ani koneckonců na těch jednotlivých názorech tak nezáleží, byť je zajímavé je sledovat. Považuji hrozbu islamismu za tak závažnou, že očekávám vyjádření jasného postoje celé vlády, který vzejde z jednání Bezpečnostní rady státu. Ještě důležitější je pak společně projednaný a veřejnosti sdělený postoj zástupců Evropské unie včetně kroků, které budou učiněny v rámci vnitřní i vnější bezpečnosti členských států.

Řada politiků nepochybně téma islamismu využívá k zviditelnění sebe sama a snaží se oslovit publikum zjednodušenými soudy a rychlými řešeními. Patří to ale ke svobodě projevu a demokracii. Za populistu určitě považuji Okamuru, který má vždy jasné řešení na všechno od korupce přes islám až po postavení sociálně slabých. Účetnictví jeho politické strany a moje osobní zkušenost s ním mne ovšem nenechávají na pochybách, že jde opravdu jen o populismus.

Otázka bezpečnosti je pro občany ta nejdůležitější, a když dostatečně zabrnkáte na tuto notu, jsou lidé ochotni vzdát se mnohého ze svých svobod a zdravého rozumu právě pro pocit bezpečí, i když bude falešný. Populisté tohoto lidského pudu zneužívají.

Před islamizací Evropy varuje poslankyně ODS Jana Černochová. Bezpečnostní orgány by podle ní měly sledovat mešity, zda se v nich nehlásá nenávist k nevěřícím. Propagace džihádu a islámského práva šaría by měly být zakázány a stíhány. Multikulturalismus podle ní selhal a my bychom se měli poučit, aby u nás nehořely ulice a neprobíhaly teroristické útoky. Jaký máte Vy názor a je něco, v čem byste s poslankyní Černochovou souhlasila?

Jana Černochová není žádný nováček v politice a předpokládám, že už někdy četla nějakou zprávu Bezpečnostní informační služby. Hrozby spojené s islamismem jsou v ČR dlouhodobě monitorovány. Multikulturalismus může mít spoustu podob. Pokud si pod ním představujeme ustupování z vlastních tradic a hodnot a vytváření prostoru pro hodnoty zcela jiné, pak byl chybou vždy a nejde o selhání multikulturalismu, ale těch, kteří jej prosazovali. Pokud si pod multikulturalismem představujeme liberální otevřenost svobodě vyznání a způsobu života v rámci evropských humanistických tradic, pak není problémem ani tak multikulturalismus jako spíše jeho nepochopení. Obávám se ale, že lpění na evropských tradicích a křesťanských kořenech bylo a je mnohými považováno za zpátečnické a zkostnatělé a proto se v rámci politické korektnosti zrodilo prosazování multikulturalismu v té první definici. Pokud by odpor vůči islamismu znamenal návrat k tradičním hodnotám a pochopení liberálně konzervativních hodnot, byl by to dobrý výsledek. Radikalismus ale bohužel plodí většinou zase jen radikalismus. Reakcí na islamistické běsnění tak asi budou spíše populistická hnutí. Tradiční politické strany a média by ale neměly zůstat jen rezignovaně mlčet.