Jaký je váš vztah k Evropské unii, dá se říci, že jste europtimistka? Co by bylo v europarlamentu vaší prioritou?

Eurooptimista je u nás synonymem eurohujera, tedy veleaktivního hlupáka. To je škoda, protože má-li Evropa uspět, musí být v jejím základu víra ve smysluplnost celého projektu, tedy optimismus. To je podobné jako v manželství. Umíte si představit, že v něm setrváváte a smysluplně fungujete bez vstupního přesvědčení, že je to dobré rozhodnutí, které dává smysl? Optimismus neznamená zaslepenost, ale pozitivní přístup a odhodlání něco společně dělat. Také jsem eurorealistka, nebo jednoduše Evropanka, s tím vším se ráda identifikuji. Zaměřila bych se na témata, kterým jsem se věnovala jako poslankyně doma. Především na lidská práva a mezinárodní spolupráce – byla jsem mimo jiné předsedkyní výboru pro evropské záležitosti, ale také například na ochranu spotřebitele, zdravé potraviny i životní styl a témata rodiny a dětí.

Vaším velkým tématem je vztah k Tibetu. Už jsem toto téma dopodrobna rozebíral s Martinem Bursíkem. Tak jenom ve stručnosti - Je vaším cílem tlačit (i třeba prostřednictvím spřízněných eurosposlanců) na Čínu, aby uznala kulturní autonomii Tibetu?

V českém Parlamentu jsem založila a vedla Skupinu přátel Tibetu, podobnou, jaká je v řadě parlamentů po světě, včetně Evropského. Jako europoslankyně bych chtěla navázat v Evropské skupině na podporu Tibetu – Intergroup Tibet. V minulosti jsem navrhla a prosadila zatím jediné platné prohlášení naší sněmovny k situaci v Tibetu (zajímavé je, že ho v roce 2008 podpořili i tehdejší poslanci Zaorálek se Sobotkou). Také jsem historicky vůbec poprvé a také naposledy přivedla dalajlamu oficiálně na půdu našeho Parlamentu.

Mravní postoje musí být dle mého základem politiky a nelze v nich dělat kompromisy. ČR má vlastní zkušenost s okupací, nesvobodou, zavíráním i sebeupalováním, a to nás zavazuje. Chceme-li si uchovat identitu země, která vyznává odkaz Václava Havla včetně jeho přátelství s dalajlamou, musíme v dosavadním postoji vytrvat. A o to se chci snažit i na půdě Evropského parlamentu. Využít dlouhodobých kontaktů a vazeb, které už v celosvětové tibetské komunitě mám a zároveň se opřít o skutečnost, že přicházím z České republiky, země, kde proběhla sametová revoluce. Přeji si, aby nás Evropa a svět vnímaly jako lidi, kteří věří v pravdu a lásku a také se podle toho chovají. To totiž není žádný kýč, ale hluboké přesvědčení i seriózní politický postoj, k němuž se hlásím.

Změnu politiky naší vlády ve vztahu k Číně považuji za chybnou a především zbytečnou, nezískali jsme tím vůbec nic, zbyla jen trapnost. Ani já, ani nikdo z tibetské reprezentace včetně dalajlamy nevolá po samostatnosti, ale po skutečné autonomii a dodržování lidských práv. Obchod s Čínou poběží nezávisle na tom, zda se o lidských právech mluví či nikoliv, to je opakovaně dokázané a ani sám ministr Zaorálek nedokáže specifikovat, čeho svým patolízalstvím vlastně docílil. Věřím, že lituje a bude se snažit svůj omyl napravit, třeba předložením zprávy o stavu lidských práv v Číně na vládu. Ostatně, žádá ho o to téměř patnáct renomovaných neziskových organizací a téměř padesát tisíc občanů podepsaných pod různými peticemi na toto téma.

Jste známá bojovnice proti rasismu a xenofobii. Jak vnímáte některá předvolební hesla, která se v kampani do evropských voleb objevují - typu Stop imigrantům a nepřizpůsobivým?

Evropská unie vyrostla na troskách války, kterou rozpoutalo hitlerovské Německo ve jménu rasových zákonů, nenávisti a netolerance. Bylo by opravdu šílené, kdyby stejné zlo po šedesáti letech náš mírový projekt zničilo. A to nebezpečí zde je, extremismus, rasismus i populismus nabírají na síle po celé Evropě a hrozí, že obsadí až jednu třetinu křesel. Z toho mám strach a uvědomuji si, že to má celou řadu důvodů, včetně chyb demokratických stran a jejich neschopnosti s lidmi komunikovat a nabídnout jim důstojnou účast na veřejném dění. Propast  mezi „my” a „oni nahoře” nebo „tam v Bruselu” vytváří velké pnutí a frustraci včetně radikalizace postojů. Věřím, že není vše ztraceno a Evropa oživí to dobré, co v lidech je. 

V souvislosti s ukrajinskou krizí se hodně mluví i o Rusku, které se v ní významně angažuje. Jak se dá ohodnotit tato velká země z hlediska lidských práv? Zlepšuje se tam v tomto ohledu situace, či naopak?

Podle různých renomovaných zpráv je na tom Rusko v porušování lidských práv nejhůř od pádu Sovětského svazu, situace je hrozná. V Rusku nemůže být ani řeč o demokracii, aktivisté, menšiny, političtí oponenti i nezávislí novináři čelí teroru, politicky motivovanému násilí, vyhrožování a zastrašování, věznění a dokonce vraždám. To, co se stalo na Ukrajině, je nepřijatelné, anexe Krymu je porušením mezinárodního práva se vším všudy. Bohužel jsme konfrontováni s bezradností svobodného světa tváří tvář agresivitě a hrubé síle. Kromě NATO je Evropská unie hlavní pojistkou pro zajištění našeho bezpečí, ale jen za předpokladu, že bude funkční a akceschopná. Sny o Sovětském svazu jsou opět živé a je třeba jim adekvátně čelit. Evropa potřebuje společnou měnu, energetickou, zahraniční i obrannou politiku a pevné transatlantické partnerství.
 
Závěrečná otázka směřuje k možnému dilematu ekologicky zaměřeného voliče. Ten má na výběr. Proč by měl volit LES, a ne zelené?

Pokud je volič levicově orientovaný, oslovuje ho kampaň zaměřená na mladé a alternativní lidi, určitě neudělá chybu, když bude zelené volit. Jsou proevropskou politickou silou, která má udržitelnou vizi a řadu dobrých myšlenek, byť na národní úrovni se jí nedaří profesionálně tak, jak v jiných zemích s třicetiletou tradicí. Pokud je volič nelevicový, zralý ve svých postojích, liberálně orientovaný, s požadavkem na vysokou míru odbornosti a má jednoznačně odmítavý postoj ke komunistům a k relativizaci hodnot, doporučím mu Liberálně ekologickou stranu. Vede ji bývalá ministryně zemědělství a velvyslankyně v Bruselu Milena Vicenová, profesionálka v oboru, zásadová, nezkorumpovatelná a nezlobbovatelná žena, která hovoří čtyřmi jazyky, nikde se nepřivazuje a nezvyšuje hlas, přesto je slyšet, když je potřeba. Věříme v Evropskou unii a chceme být její plnohodnotnou a důstojnou součástí a věřím, že na to máme.