Provinciál dominikánů Benedikt Mohelník napsal: „Když dlouhodobě sledujeme působení současného prezidenta a jeho okolí, vyplývá z toho, že si Miloš Zeman objektivně nezaslouží, aby mu upřímní křesťané a vůbec všichni lidé, kteří vyznávají morální rozměr politiky, při nadcházejících prezidentských volbách dali svůj hlas.“ „Hlas pro Zemana bych považoval za těžké morální provinění proti zájmům naší země,“ napsal katolický kněz Tomáš Halík serveru Lidovky.cz. Co si o tom myslíte? Je Miloš Zeman opravdu takový antikrist, aby se kněží s palčivou starostí takto angažovali?

Co se týče P. Mohelníka, je třeba si uvědomit, že tento text je primárně určen členům dominikánské rodiny, jak můžeme číst v kompletním jeho textu. To, že z tohoto psaní Christnet vyrobil výzvu všem křesťanům, už je jen typická současná „novinařina“. Kladně ovšem hodnotím jeho výzvu k modlitbě, kterou můžeme číst v posledním odstavci, který si zde dovolím ocitovat:

„Milí členové dominikánské rodiny, všechny vás zvu, abychom se – pobízeni slovy sv. apoštola Pavla – spojili v modlitbě za dobrou volbu prezidenta České republiky. Přidejte se prosím k novéně, která bude spočívat v každodenní modlitbě litanií k Duchu Svatému ve dnech od 3. do 11. ledna 2018.“

Pokud budeme tedy hodnotit dosah Mohelníkova vyjádření, pak ten padá především na dominikány. Co s ním udělají ostatní křesťané, a to je i z textu posledního odstavce zcela zřejmé, je čistě jen a jen na nich. To, že se jeho vyjádření chopili nějací žurnalisté a nyní již žije svým životem, zase padá na ně.

To u mons. Halíka je to již poněkud jiné, neboť ten své vyjádření ráčil sdělit jednomu z Babišových periodik s celostátním a celospolečenským dopadem. Prostě pater Tomáš rád oslovuje širší publikum. Jen nevím, zda o to širší publikum stojí, neboť jeho „nespokojenost“ s oběma následníky Václava Havla je již notoricky známá a leckdy mnohým ze čtenářů i protivná, jak lze třeba vypozorovat na sociálních sítích.

A co se týče vaší otázky ohledně palčivé naléhavosti a angažovanosti, tak bych si dovolil ocitovat apoštola Pavla z 1. listu Timotejovi: „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.“ (1 Tim 2,1-2). Tuto větu má jistě na mysli i P. Mohelník.

Samozřejmě modlitba je věc jedna a samotná volba druhá, ale u křesťana by se mělo jednat o jakési „spojené nádoby“ a je to i možnost, jak se při samotném hlasování ubránit přílišnéhomu vlivu emocí, jako jsou například nenávist, touha „vyrovnat si účty“, ale i nekritický obdiv a tak podobně.