Odhalení okolo Michala Redla pokračují. Teď vyšlo najevo, že se dotyčný znal s nově jmenovaným šéfem civilní rozvědky ÚZSI Petrem Mlejnkem. Ministr vnitra Vít Rakušan si za svou volbou stojí. Přitom už se proti němu ozval i Milion chvilek pro demokracii, který tuto vládu pomáhal dostat k moci, a vyčítá mu: „Takhle se důvěra občanů nazpět nezískává…“ Nemá STAN těch kauz už trochu moc na to, aby držel post ministra vnitra?

Post ministra vnitra, který je klíčový nejen z hlediska možného Rakušanova zasahování do vývoje šetření kauz, měl být STAN odebrán okamžitě po zjištění propojení politiků STAN na pochybné byznysové struktury a kšeftování s nimi. Nebuďme naivní, každá strana má své kanály, jimiž je napojena na byznysovou sféru, ovšem u STAN to teď pomalu vypadá, jako by byla onou byznysovou stranou zcela pohlcena. Jinak Milion chvilek jsem nezaznamenal od začátku likvidace svobod a demokracie skrze koronavirovou sanitární totalitu ani nyní skrze totalitu proukrajinskou. Ne že bych těm mladým hnědokošilákům věřil předtím nos mezi očima, ale teď je nehodlám už vůbec brát na zřetel.

Ministr Stanjura zvažuje válečnou daň. Jednak tedy už její definice je dost pofidérní, Stanjura řekl: „Že bychom ji zavedli v okamžiku, kdy mají firmy mimořádné zisky, a to nikoliv kvůli lepším službám, produktům či více zákazníkům, ale z důvodu vnějších okolností.“ Za prvé, je vůbec možné mluvit o válečné dani, když Česko není ve válce? Za druhé, ztrátu způsobenou vnějšími okolnostmi stát samozřejmě nekompenzuje, je to vůbec fér danit s tímto principem? Stanjurovo prohlášení totiž zní dost jako „hele, maj prachy, zdaníme je“.