Obrovskou diskusi vyvolalo to, co se o víkendu stalo v rámci divadelního festivalu v divadle Husa na provázku. Co říkáte na to, že začátek představení hry Naše násilí a vaše násilí narušili aktivisté? Jak vy byste jako režisér vnímal, kdyby vám někdo tímto způsobem narušil vaše představení?

Byl bych samozřejmě naštvaný a s tímto vstupem diváků na jeviště bych nesouhlasil!

Tento incident rozdělil občany České republiky názorově na dva tábory. Někteří jednání členů hnutí Slušní lidé chápou, někteří ho jednoznačně odsuzují…

Rozdílné názory i postoje spoluobčanů k této skutečnosti docela chápu i já a rozumím jim. Každý z nás je přece jiný a každý má hranice mravnosti, morálky i obyčejného studu někde jinde.

Odlišné a často i velmi vyhrocené názory jsou ale i na hru samotnou, v níž mimo jiné Ježíš znásilňuje muslimskou ženu. Divadelní šéf Martin Glaser se už před časem vyjádřil, že jedna postava symbolizuje jednu kulturu a druhá jinou. Řekl také, že to, že jsou obě kultury v nějakém násilném vztahu, je právě tématem celé hry. Jaký vy na to máte názor? A je podle vás právě takovéto ztvárnění v dnešním světě dobrý nápad?

Škoda že to vysvětluje ředitel divadla… Pokud sdělení, o němž mluví, je předmětem hry, mělo by to být ze hry samotné zřejmé. Pokud není, něco je někde špatně.

Proti této hře se zvedla už před sobotním incidentem velká vlna odporu ze strany zástupců církve. Už v minulých týdnech se proti ní ostře vymezil například kardinál Duka. Jak toto dílo vnímat z pozice věřícího člověka?

Nevím, opravdu ne. Já bych takovou hru na jevišti režírovat nechtěl, to je můj osobní postoj, ale obávám se, že to, co se o hře prezentuje, má smysl jen proto, aby se o věci hodně nahlas mluvilo… A to se zatraceně podařilo. O ostatním poslání mám své pochybnosti, ale usuzuji pouze z mediálních prezentací díla i vzniklého problému, hru jsem neviděl. Ostatně viděl ji málokdo a kdekdo o ní mluví… Jak říkám, povedlo se…

Obhájci hry říkají, že je to prostě umění a v umění by nikdo nic neměl zakazovat. Někteří v této souvislosti zmínili svobodu a připomněli minulý režim. Má i umění, kultura mít nějakou hranici? A pokud ano, kde ta hranice podle vašeho názoru je?

Ano, i svoboda obecně i v umění má své hranice, to není otázka, to je fakt. Všechno na světě má své hranice… A zakazovat by se nemělo, zakazovat není dobře, dokonce to je špatně! Protože výsledkem zakazování je celonárodní debata o hře, která si to MOŽNÁ ani nezaslouží. A nebýt v ní jedna scéna, možná by se o ni ani nikdo nezajímal… Nevím, jestli zrovna tahle hra je umělecké dílo, možná ano, ale v každém případě jde o představení, které provokuje a ukazuje samo na sebe zvednutým ukazováčkem. A cíle je vrchovatě dosaženo… Samozřejmě porovnávat skutečnost, o níž je řeč, třeba s nahými postavami na výtvarných dílech i těch největších MISTRŮ je naprosto scestné…

Ale například Miroslav Kalousek na sociální síti napsal. „Přiznám se, že pro mě je to dost kontroverzní scéna. Mnohem víc ale odmítám osoby, kteří se pojmenují ‚Slušní lidé‘ a jiným násilím brání v uměleckém projevu a jeho zhlédnutí. Většinou pak následuje pálení knih. A pak pálení lidí. Je suis Husa na provázku.“ Co na jeho slova říkáte?

Já s panem Kalouskem nesouzním, vidím svět jinak než on. Vadí mně jeho programově účelové zveličování problémů s následnými malbami čertů na zeď. Ale musím s ním souhlasit, že projev členů organizace, která si neomaleně říká „Slušní lidé“, je násilí páchané na jiné skupině lidí. Když se vám nelíbí, co píšou noviny, nekupujte si je, když hrají v divadle to, s čím nesouhlasíte, nekupujte si lístky a nechoďte tam, když v televizi nenajdete program pro sebe, vypněte ji.

Jenom tak můžete uplatnit svůj názor. Ale to platí obecně… Třeba i v tom, že když se vám nelíbí náš prezident, volte jiného muže či ženu do této funkce… A počítejte s tím, že jiní spoluobčané mohou mít jiný názor, který jsem ale povinný respektovat. I do divadla Husa na provázku přišli lidé dobrovolně, koupili si lístky a to představení chtěli zhlédnout, celé, bez narušování…„Slušnými lidmi“… Se vším, co mně se nemusí ani trochu líbit… A já jsem povinný to celé respektovat. To je přece demokracie… Kterou se tak rádi oháníme a tak málo jsme se ji naučili ctít!