Rozporuplné reakce vyvolalo televizní vystoupení premiéra Petra Fialy především proto, že v něm zaznělo z oblasti energetiky několik tvrzení, která jsou zpochybnitelná. Například v souvislosti s mimořádně vysokou závislostí České republiky na ruském plynu a ropě vytkl svému předchůdci ve funkci Andreji Babišovi, že jeho vláda neudržela dodávky plynu z Norska, odkud jsme měli ještě před pěti lety zajištěnu čtvrtinu objemu. Dodal, že dnes už těžko soudit, zdali to byla chyba, nebo záměr. Jak to tedy s norským plynem bylo?
Dvacetiletá smlouva s Norskem z roku 1997, na jejíž přípravě jsem se jako člen Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny podílel, než jsem z politiky odešel, vypršela v roce 2017 za vlády premiéra Sobotky. Smluvní stranou byl Transgas, který byl na konci roku 2001 za vlády premiéra Zemana privatizován německému energetickému gigantu RWE. Čili „nemůže za to Klaus“. Tedy žádná vláda od privatizace Transgasu se zásobníky, s distribucí či s kontrakty už potom nemohla do jednání vstoupit, protože na plynárenství měla a má jen omezený vliv. Vláda by mohla kupovat plyn do státních hmotných rezerv, což v dobách levného plynu nemělo žádný ekonomický smysl a jen by to zvýšilo už tak velký deficit. Politizovat dnes tuto věc nemá smysl, v nové situaci je třeba problém řešit, a ne hledat viníka. Snaha naplnit zásobníky a získat plyn včetně dopravy k nám z jiných zdrojů je správná cesta.
Naše republika si podle předsedy vlády nemůže dovolit být nadále stoprocentně závislá na jednom nespolehlivém dodavateli, a proto životně důležitým cílem naší země musí být energetická suverenita České republiky. Je to uskutečnitelný cíl a jak by mohla energetická suverenita vypadat v praxi?
Suverenita musí vypadat jako dobré vztahy s demokratickými zeměmi Německem a s Polskem, přes které k nám půjde plyn z LNG z jejich mořských terminálů. Budeme využívat i obnovitelnou energii z větrníků na pobřeží Baltu, protože větrníky fungují na rozdíl od solárů lépe v zimě, kdy je energie nejvíce potřebná. Musíme samozřejmě postavit nové jaderné zdroje, v nich bude naopak zase naše výhoda oproti sousedům, kde chybí buď politická a společenská podpora jako v Německu či v Rakousku nebo know-how jako v Polsku.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník