V sobotu se na Václavském náměstí konala demonstrace s názvem Česká republika na 1. místě. Šlo o reakci na energetický vývoj, inflaci, opatření za covidu, cenzuru, ale i politickou podřízenost Česka vůči EU. Vy jste byl ještě za Československo v roce 1992 první na olympiádě v Barceloně, myslíte si, že by i pro české politiky měla platit obdoba Trumpova America First, tedy Česko na prvním místě?

Když připomínáte Československo, tak jsem se zprvu při tom dělení trochu zarazil, ale pak jsem pochopil, že Slovákům mnoho společných věcí vadí. Tak dobrá. Myslím, že rozdělení vztah mezi Čechy a Slováky nezhoršilo. A v rámci Evropy bylo dobré, že padly bariéry v cestování a obchodování. To by snad stačilo. Opravdu nevím, zda vše řídit z tzv. jednoho centra v Bruselu je optimální. V současné době narážíme na problémy se shodnout na čemkoliv s mementem práva veta. Velké státy si myslí, že doplácejí na menší, a malé státy si myslí, že se jim bere právo rozhodovat. Pokud by se rozhodovalo většinově, menší státy by to psychicky nepřežily. Nejsem ani ekonom, abych jasně řekl, že například jednotná měna je výhodná i s povinností pomoci jiným státům s horší ekonomikou, případně zadlužováním. Co znamená neuváženě tlumit výrobu energie stabilních zdrojů a pak se spolehnout při výpadku na jednu nestabilní velmoc, to je hazard.

V nějaké závislosti budeme vždy, ale mělo by to být efektivně rozvrženo a nějak s těmi státy spolupracovat.

V podtitulu sobotní demonstrace stálo: Je nejvyšší čas otočit směr. V jaké oblasti by Česká republika měla otočit směr?

Ten protest mířil asi hlavně na energie a inflaci, ale tento problém nemá jenom Česká republika, má ho vícero států. Určitě je spousta lidí ve Francii, v Anglii, kterým vadí, že budou energie dražší. Jak rád bych žil v luxusu a v pohodlí, ale nejsem na světě první den, abych si nevšiml, že ať je tu od roku 1989 u vlády kdokoli, tak je to pořád až příliš podobné. A možná je to vlastně dobře. Přece každá nová vláda nemůže dělat hned opačné kotrmelce. Docela je zábavné poslouchat opozici, jak na vládě kritizuje vše. Avšak jen do té doby, než se sama vládní stranou stane. Pak se akorát vymění pár státních úředníků příslušných stran, jejich počet se nikdy nesníží a stejná hra se opakuje. Se zadlužeností je to stejné. Za to nejhorší vždy může vláda minulá, případně vnější okolnosti jako hra na epidemii či válku. Příliš velké změny nikdy nenastaly. O důchodové reformě se mluví kolik, dvacet let? Výrazně nižší a rovné daně jsem nezaznamenal ani u pravicových vlád.

A ve zdravotnictví? Mluvilo se o tom, že by mělo být i soukromé a hrazené částečně, že by se to odrazilo v platech zdravotníků, ale na to nemá nikdo odvahu. Srandovní poplatek 30 korun prohrál ODS volby. Máme tu zákoník práce, ale dodržuje se jen v Německu. U nás by klesly platy o 30 až 40 procent.