V sobotu se na Václavském náměstí konala demonstrace s názvem Česká republika na 1. místě. Šlo o reakci na energetický vývoj, inflaci, opatření za covidu, cenzuru, ale i politickou podřízenost Česka vůči EU. Vy jste byl ještě za Československo v roce 1992 první na olympiádě v Barceloně, myslíte si, že by i pro české politiky měla platit obdoba Trumpova America First, tedy Česko na prvním místě?

Když připomínáte Československo, tak jsem se zprvu při tom dělení trochu zarazil, ale pak jsem pochopil, že Slovákům mnoho společných věcí vadí. Tak dobrá. Myslím, že rozdělení vztah mezi Čechy a Slováky nezhoršilo. A v rámci Evropy bylo dobré, že padly bariéry v cestování a obchodování. To by snad stačilo. Opravdu nevím, zda vše řídit z tzv. jednoho centra v Bruselu je optimální. V současné době narážíme na problémy se shodnout na čemkoliv s mementem práva veta. Velké státy si myslí, že doplácejí na menší, a malé státy si myslí, že se jim bere právo rozhodovat. Pokud by se rozhodovalo většinově, menší státy by to psychicky nepřežily. Nejsem ani ekonom, abych jasně řekl, že například jednotná měna je výhodná i s povinností pomoci jiným státům s horší ekonomikou, případně zadlužováním. Co znamená neuváženě tlumit výrobu energie stabilních zdrojů a pak se spolehnout při výpadku na jednu nestabilní velmoc, to je hazard.

V nějaké závislosti budeme vždy, ale mělo by to být efektivně rozvrženo a nějak s těmi státy spolupracovat.