Vaše poslední dvě knihy měly jako hlavní hrdiny Milana Rastislava Štefánika a Tomáše Baťu. Co podle vás mají jako hrdinové společného a co vás na nich přitahuje?

Já si myslím, že sebevědomí každého národa je ovlivňováno jeho vztahem k velkým osobnostem. A Češi i Slováci jsou celkem malé národy. A já jsem si jako slovenský spisovatel s vroucím vztahem k českému národu (mám tu půl rodiny, ale nejen proto) řekl, že musím napsat o těchto dvou mužích, protože mají významnou česko-slovenskou historii a podíl na povznesení Československa.

Oni jsou v podstatě stejná generace. Baťa se narodil roku 1876, Štefánik 1880. A Baťa dokonce musel o Štefánikovi vědět, protože odebíral Masarykův časopis Čas, kam Milan Rastislav přispíval jako student.

Oba také byli z podobného kraje, velmi chudého i zeměpisně blízkého na obou stranách česko-slovenské hranice (Baťa ze Zlína, Štefánik z vesnice Košáriská v příhraničním okrese Myjava, pozn. red.). Tak tam nejspíš byly i podobné vlivy.

Myslíte, že kdyby byl v roce 1938 prezidentem Štefánik místo Edvarda Beneše, tak by Mnichov proběhl v tehdejší podobě, když to vezmu hypoteticky?

Pozor, nejen Štefánik. I Baťa byl ve hře jako Benešův protikandidát na prezidenta před svou smrtí. A velmi vážný.

A jeho bratr Jan Antonín Baťa pak v roce 1938 byl téměř oficiálně nominován a vážně se o jeho kandidatuře psalo v novinách...

Ano, ano. Ale na počátku třicátých let se uvažovalo o Tomáši Baťovi. Důvod byl prostý – Angličané jako spojenci a Němci jako sousedé velmi „neinklinovali“ k Edvardu Benešovi (o kterém se hovořilo jako o hlavním favoritovi místo Masaryka, pozn. red.).

Beneš totiž podle všeho pracoval pro francouzskou rozvědku. A jak řekl Bismarck, kdo kotroluje Česko, kontroluje Evropu. Takže Angličané Beneše velmi nechtěli a nepodporovali ho. A právě z těchto kruhů vzešla myšlenka na kandidaturu Tomáše Bati, za kterým stály i podnikatelské kruhy.

Baťa nakonec odmítl, že je příliš spojený s firmou, ale tehdy jako první vyslovil v souvislosti s prezidentskou kandidaturou jméno svého bratra Jana Antonína Bati.

Jan Baťa pak napsal knihu Budujeme stát pro 40 milionů a začalo se o něm vážně uvažovat.

Ale myslím si jak v případě Štefánika, tak Bati, i když to byly významné osobnosti, průběh dějin by změnit nedokázali.