Minulý pátek agentura Fitch, stejně jako loni v listopadu Moody’s, zlepšila výhled naší ekonomiky z negativního na stabilní. Česká republika si nadále udržuje vůbec nejlepší ratingové hodnocení v rámci střední a východní Evropy na stupni AA-. Agentura Fitch z evropských zemí hodnotí Česko stejně jako Francii, Velkou Británii nebo Belgii. Ze zemí V4 se nejbližší Polsko a Slovensko nacházejí o tři stupně níže na úrovni A-, Maďarsko dokonce o pět (BBB). Když agentury oceňují i konsolidační úsilí české vlády, zmenšení závislosti na energiích z Ruska, odeznívající inflaci i absenci dopadů pandemického a energetického šoku na dlouhodobý růst tuzemské ekonomiky, máme vůbec co zlepšovat?

Pozor, pozor! Je nutno rozumět tomu, co výraz „rating“ znamená. Znamená to hodnocení úvěrové spolehlivosti, a to ještě navíc většinou ve vztahu k jednomu konkrétnímu úvěru. V tomto případě to můžeme vnímat jako odhad ratingových agentur, nakolik je pravděpodobné, že Česko splatí své domácí státní dluhopisy. Neznamená to, jak se ekonomice daří, dokonce to ani není vysvědčení pro vládu, jak dobře koná. Byť samozřejmě vše spolu do jisté míry souvisí, a když se daří ekonomice a vláda provádí skvělou hospodářskou politiku, také rating se zlepšuje, protože roste pravděpodobnost splacení dluhopisů – ale ačkoliv zde je souvislost, není to totéž.

A proto otázka, zda „vůbec je co zlepšovat“, nemá s ratingem mnoho společného. Vlastně údaje, které uvádíte, říkají hlavně toto: Pravděpodobnost, že další země V4 nesplatí své závazky, je vyšší než v našem případě.

Co si myslíte o situaci na trhu práce poté, co lednová nezaměstnanosti dosáhla čtyři procenta, přičemž druhý měsíc po sobě je v evidenci Úřadu práce více uchazečů o zaměstnání, než je celkový počet evidovaných volných pracovních míst, což se stalo naposledy začátkem roku 2018?

Nezaměstnanost roste, ale pořád je velmi nízká. Tak nízká, až to ve srovnání s okolními zeměmi vypadá skvěle, že? Tak se nenechte mýlit, je to velký optický klam: část výrobních firem redukuje počet zaměstnanců kvůli slabým objednávkám, část rovnou odchází do zahraničí, protože si stěžují na drahé energie, příliš vysokou regulaci a byrokracii v Evropě. Fakt, že míra nezaměstnanosti je nízká, tedy vysílá do značné míry falešné signály: nejde o zrcadlo toho, že by česká ekonomika byla tak výborně rozjetá, ale spíš o zrcadlo toho, že větší díl pracovních sil, než by odpovídalo průměru EU, je „vězněn“ ve státním sektoru formou státních zaměstnanců, a tak soukromý sektor již nemá zaměstnance kde brát.

Bylo by mnohem lepší dokonce i pro většinu zaměstnanců (!), pokud by sice byla nezaměstnanost o trochu vyšší, ale vyváženo by to bylo tím, že počet státních zaměstnanců je třeba poloviční. Víte, nepotřebujeme si platit byrokratické úředníky. Je velký rozdíl na jedné straně například mezi soudci, policisty, vojáky – a na druhé straně například mezi byrokraty na ministerstvech vyplňujících tabulky pro přidělení dotací. Státních zaměstnanců musí být méně.