Souhlasíte se zavedením společných kvót pro přistěhovalce do Evropy a proč?

Nesouhlasím. Evropa, která má sílu pět set milionů obyvatel a samozřejmě i dost velkou obrannou sílu, to znamená, že má dost vojáků, by tyto prostředky měla využít. Aby vytvořila v Africe určitý prostor, jenž by byl bezpečný, a ti, kteří utíkají před terorem, by se tam mohli skrýt. Měli bychom je zachytávat už v Africe a pomáhat jim přímo na místě.

Máme se podle vás obávat přívalu přistěhovalců z problémových zemí? Myslíte si, že jich budou stovky, nebo miliony?

Jsem přesvědčen, že to nemohou být miliony. Protože jakmile by jich byly miliony, tak by Evropa dostala rozum a nechtěla by je. Obava je reálná. Mnozí z těch dvaceti- až padesátiletých lidí, kteří utíkají, vyznávají Islámský stát, a mohou se tedy spojit posléze v Evropě, kde je Schengen, a vytvoří bezpečnostní riziko.

Co si myslíte o srovnání islámu s nacismem? Dá se to srovnávat?

Určitě ne, to bych neřekl.

Co si myslíte o chování islámských zemí, máme přijímat nějaká opatření? Třeba i v návaznosti před podobnými případy, jako se stal v Olomouci, kdy Arabové napadli stánek s peticí?

Když je tady nebudeme mít, nebudeme mít ani problémy. Faktem je, myslím, největší problém Evropy, že ztrácíme svoji identitu. Oní vědí, čemu věří, zatímco my opouštíme křesťanství, které dalo vzniknout Evropě.

Je podle vás chyba, že se od křesťanství odvracíme? Měli bychom se k němu vrátit?

Pokud půjdeme dále touto cestou, zanikneme. Tak to bylo v historii vždy a nechápu, proč by to s námi mělo být jinak. Zkrátka nám nic jiného nezbývá, pokud chceme přežít.

Domníváte se tedy, že jsme více ohrožení, či oslabení, protože na rozdíl od vyznavačů islámu nemáme pevný základ ve víře?

Jednoznačně. S opuštěním křesťanských principů jsme přijali sobectví jako hlavní prioritu, byť se to tak neříká. Nazývá se to různě, svoboda pro každého jedince, tolerance a tak dále. Nicméně ačkoliv je nám jednoznačně daleko materiálně lépe, tak nemáme děti, dobrovolně se jich vzdáváme a oddalujeme je kvůli svému pohodlí. Nechápeme, že jenom s dětmi může člověk zažít daleko větší radost, než být někde sám materiálně zabezpečen, takže my v podstatě vymíráme. Pustošení těchto principů znamená ohrožení.