Pane předsedo, letošní Vánoce jsou v poněkud divné situaci, vláda opět prodlužuje nouzový stav. Jak by lidé toto období měli prožívat? Zvláště ti starší, kteří jsou ze strany státu omezeni v kontaktech apod.

To je hned několik otázek dohromady. Nouzový stav my podporovat nebudeme, stejně jako jsme ho nepodporovali doteď, protože současná situace se začíná blížit nekonečnému nouzovému stavu. Nouzový stav má být něco mimořádného, když je povodeň, válka apod. A ne aby to byl rok.

Uvědomme si, že děti na druhém stupni základní školy byly za uplynulý rok 2020 místo deseti měsíců ve škole jen tři a půl měsíce. Stát má přitom povinnou školní docházku, což znamená nejen povinnost posílat děti do školy, ale také povinnost státu výuku zajistit. Stát místo toho za účelem, že někoho zachrání (což je velká otázka), de facto zrušil školu. To tady v takové míře nebylo snad ani za války, to byly nuceně zavřené vysoké školy. 

Zmiňuji to jako jednu dimenzi toho, že lidé musí žít. Stejně jako děti nebyly prakticky rok ve škole, žít musí i další věkové skupiny. Pokud je někomu třeba přes dvacet, potřebuje se s někým seznámit, jít na diskotéku a bavit se. Lidé nemůžou přestat žít.

A pokud jde o starší spoluobčany?

Ano, to je další věc. Jsem přesvědčen, že drtivá většina starých lidí se daleko víc bojí samoty, opuštěnosti a beznaděje než covidu. Člověk si uvědomuje, že život není nekonečný a potřebuje se z něčeho těšit. Takový příklad. Nedávno jsem počítal, že někdy předloni byla krásná zima a hodně sněhu, to je asi jednou za osm let. Vedu si na to takový sešit, kdy nám u baráku v Peci pod Sněžkou napadne a kdy sleze sníh. Takže jsem si spočetl, že pokud je to jednou za osm let, zažiju to třeba ještě čtyřikrát. Stejné je to s Vánocemi. Když je vám 80 let, chcete vidět rodinu, protože si říkáte, že mohou být vaše poslední. 

Jde ale i o další lidi. Existuje řada těch, pro které Vánoce nejsou šťastné období, zvlášť pro ty, co žijí sami a nemají rodiny. Tito lidé se nějak snaží přežít ty tři dny a pak se družit s kamarády, známými, dělat koníčky apod. Teď jim vláda tohle období protahuje na dva týdny. A tohle není symbolem Vánoc. Ty jsou symbolem pospolitosti a toho, že z nějakého důvodu jsme na světě a že tu nejsme sami. Ničit tuto skutečnost je strašlivě těžká a smutná věc pro letošní Vánoce. Lidé to cítí, proto letos daleko víc utráceli. Potřebují si užít nějaké radosti a žít normální život.

Vláda často žádostmi o prodlužování nouzového stavu argumentuje tak, že potřebuje ochránit ty nejrizikovější skupiny. Lze zde najít nějakou rovnováhu, do jaké míry je vláda ochrání před nákazou a do jaké míry jim to naopak ublíží?

Vláda bohužel nikoho před ničím neochraňuje. Vláda tady zavádí od září nějaká opatření, virus akceleroval, pak začal klesat a teď zase stoupá. A to asi nedělá vláda. Takže to určitě není tak, že když počet nakažených klesne, je to zásluha vlády a když počet nakažených stoupne, je příčinou to, že jste třeba za mnou nepřišel ve skafandru na rozhovor. Takhle to není. Virus se nějak šíří populací a představa vlád, že to řídí, není pravdivá. Stát se nás těmi opatřeními snaží stále buzerovat, zavírat a umrtvovat společnost a toto já nesdílím.