Italský ministr vnitra Matteo Salvini se možná dostane k soudu za to, jak nakládal s migranty. Je jeho přístup k migrantům plněním volebních slibů, nebo příliš nemilosrdné řešení?

Nemohu posoudit. Skutečně neznám situaci na italském pobřeží a ostrovech – jestli je vlna doopravdy nezvládnutelná. Je to klidně možné a on jedná správně, Také je možné, že plní, co slíbil voličům, kteří už nesouhlasí s masovým přijímáním migrantů. Oboje je v podstatě rozumné, ale posoudit situaci od stolu nedokážu. Nevím, jaká jsou fakta, a bez nich nemohu soudit, zda dělá správně.

Francie a Německo podepsaly smlouvu o partnerství. Chtějí vystupovat jednotně v obraně i zahraniční politice a prosazovat společné zájmy. Co tento krok vypovídá o stavu Evropské unie?

Dvě věci. Jedna je pozitivní, že Francie a Německo – ještě nedávno státy nepřátelské, které proti sobě válčily ve dvou světových válkách – vzaly na sebe rozhýbání Evropy, která trochu zamrzla. Ta méně pozitivní věc je, že Evropská unie neví, kudy kam. Neví, jak se transformovat, neví, jak se změnit, takže někdo to musí vzít na sebe.

Jaký to bude mít dopad v případě, kdy tedy nejde o spolupráci všech členských států, ale jenom dvou, které mají největší slovo? Není to začátek konce rovnocenných podmínek v Evropské unii?

Jde o krok navíc, který nikoho jiného nediskriminuje a nikoho jiného k ničemu nezavazuje. Evropská unie nikdy netvrdila, že státy nemohou mít ještě nadstandardní vztahy, než jaké mají všechny v rámci Unie. Jak jsem říkal, považuji to za snahu Unii rozhýbat směrem k větší jednotě, až řekněme k jakési federaci či konfederaci.