Pane doktore, dovolte na úvod pár bilančních otázek ještě k uplynulému roku 2014. Šlo o dost hektický rok jak z hlediska mezinárodního dění, tak i domácí scény. Co považujete za nejdůležitější geopolitické události z hlediska naší budoucnosti?

Máte pravdu, že to byl hektický rok. A bohužel mnoho pozitivního nepřinesl. Z hlediska geopolitického byl nejviditelnější událostí konflikt na Ukrajině, mnohými chybně a záměrně interpretovaný jako konflikt ukrajinsko-ruský. Je přitom více než zřejmé, že se jedná o další tragédii, kterou mají na svědomí vyznavači vývozu demokracie a pomýleného pojetí lidských práv. Jugoslávie, Afghánistán, Irák a Sýrie jim nestačily. Teď si vybrali Ukrajinu. Nejméně politicky, ekonomicky a zejména národnostně stabilní země v Evropě byla lehkým cílem. Ale trochu se jim to vymklo. Zapomněli na to, že Rusko už není zdecimovaná poražená země, ale stále sebevědomější velmoc, která nebude nečinně přihlížet, jak se miliony Rusů stávají na svém historicky obývaném území lidmi druhé kategorie. Šiřitelé demokracie a hypertrofovaného pojetí lidských práv ohněm a mečem se probrali ze šoku a rozpoutali šílenou protiruskou kampaň. Jsou schopni ji dovést do konců, které budou pro celou Evropu netušenou katastrofou. Přitom bytostným zájmem lidí v Evropě i v Rusku je mírové soužití, spolupráce, lepší vzájemné poznávání a porozumění. A samozřejmě vzájemně výhodný obchod. Zdá se, že to alespoň některým vrcholným evropským politikům začíná docházet. Americkým už méně, ale ti jenom pokračují v tradici absolutního nepochopení evropských dějů, vztahů a souvislostí.       

Které z českých politických osobností by podle vás mohly být označeny za "osobnosti roku 2014“ a proč?

To je otázka spíše k pobavení. Na české politické scéně přece žádné osobnosti nejsou. Jenom šeď, nevýraznost, politická negramotnost, nevzdělanost, neschopnost formulovat názory a zejména naprostá ideová vyprázdněnost. Na druhou stranu jsou tu lidé, kteří mají potenciál se politickými osobnostmi stát, třeba Petr Fiala nebo Petr Mach. Ale mají před sebou ještě dlouhou cestu, a když vidím některé jejich kroky, tak si tím nejsem vůbec jistý. Ale přál bych jim to a české pravici především.  

Už několik měsíců běží poměrně ostrá kritická kampaň a protesty proti prezidentu Zemanovi. Jak to vnímáte? A co se vám na krocích Miloše Zemana z posledních měsíců líbí a nelíbí?

Miloše Zemana je třeba brát v jeho komplexnosti. Takového, jaký je. Stal se legitimně prezidentem naší země a tuto skutečnost by měli respektovat i ti, kteří jej nevolili. Pokračování prezidentského souboje po dvou letech je hloupé a zbytečné. Miloš Zeman dělá v prezidentské funkci to, co se od něho dalo čekat a ničím - alespoň mě osobně - nepřekvapil. Jsou věci, v nichž s ním zásadně a diametrálně nesouhlasím, jako je podpora `Ištvanovského pojetí fungování státních žalobců`, jeho eurofederalismus nebo obdiv k švédskému sociálnímu systému. Naopak oceňuji Zemanův velmi racionální pohled na krizi kolem Ukrajiny nebo tvrdá slova na adresu tzv. Islámského státu.

Sám jste, byť neúspěšně, kandidoval v komunálních volbách. Tyto volby obecně ještě upevnily rozmach Babišova hnutí ANO. Jak to coby jasně vymezený pravicový politik vnímáte?

Beru to jako jistý kolorit doby. Spojilo se několik faktorů, jako je neblahý vývoj v hlavních politických stranách, jehož výsledkem je ztráta jejich podpory i nemalé části jejich dřívějších kmenových voličů. Pak jsou tady standardní politiku nesmírně oslabující aktivity různých občanských sdružení, která za podpory některých médií či spíše hloupých a nevzdělaných novinářů, vnutila nemalé části občanů nedůvěru ke všemu, co se tady podařilo za 25 let svobodné společnosti vybudovat. Je to antikorupční posedlost, hysterie kolem heren, genderové nesmysly nebo třeba i tažení proti kouření. Společným jmenovatelem je potírání individuální svobody a odpovědnosti ve prospěch návratu ke stádnímu kolektivismu. To vše vytvořilo ve společnosti nedobrou atmosféru, které dokázal právě Andrej Babiš mistrovsky využít. Jsem přesvědčený, že ale začíná narážet na své limity, které si sám vytvořil tím, že se neodpoutal od svého byznysu. Agrofertizace společnosti se stává neúnosnou a nakonec mu politicky zlomí vaz. Jeho jedinou šancí je, že se od něj dokáže odstřihnout a zakormidlovat ANO do standardních politických vod. Nemám ale pocit, že by k tomu inklinoval.  

V loňských komunálních volbách se vám po šestnácti letech nepodařilo získat mandát zastupitele Prahy 8. Čím si s odstupem času tento neúspěch vysvětlujete?

Za prvé musím říci, že můj osobní výsledek byl lepší než před čtyřmi lety. Ale to není důležité, protože na zisk mandátu to stačit za dané situace nemohlo. Ten primární důvod je změna volebního systému v Praze 8. Až do letošních voleb se Praha 8 vždy v komunálních volbách dělila na tři volební obvody. Respektovala se tím taková celková heterogenita osmičky, která v sobě obsahuje čtvrti, jež jsou diametrálně odlišné. Jako zvolený zastupitel či radní děláte samozřejmě maximum pro celou Prahu 8, ale přece jen jste buď více karlínský nebo třeba bohnický. Má to i své historické kořeny a není na tom nic špatného. Bohužel letos se na poslední chvíli zastupitelstvo pod tlakem některých lidí rozhodlo tento systém zrušit a vytvořit jeden velký, nepřehledný volební obvod. Léta vytvářené vazby se tak násilně přetrhaly a volby dostaly najednou úplně jinou tvář. Nic pozitivního to nepřineslo, a velmi se na ty, kteří to prosadili, zlobím. Doufám, že to ví.