Jak hodnotíte své dosavadní působení v politice? Co považujte za nejdůležitější z toho, co se vám podařilo?

Už sám fakt, že patřím mezi ty ministry, kteří dokončili celé řádné období, což není úplnou samozřejmostí, směřuje k úspěšnému hodnocení. Podařilo se mi významně navýšit financování kultury (cca o 45 procent), zvednout platy v resortu (cca o 35 procent), systémově vyřešit financování kinematografie, úspěšně rozběhnout a v řadě případů i dokončit rozsáhlé rekonstrukce památek (Národní muzeum, Státní opera, Národní knihovna, Uměleckoprůmyslové muzeum), bezproblémově čerpáme evropské fondy.

Funkce politika je u nás dosti nepopulární. Proč jste se rozhodl znovu kandidovat? Čeho byste chtěl v následujících letech dosáhnout?

Služba v aktivní politice umožňuje mít konkrétní vliv na směřování a fungování naší země. V tom vidím velký smysl. Chci i nadále udržet ČR na „světové železnici“. Tedy navrátit nás mezi nejvyspělejší země světa, kam jsme před II. světovou válkou patřili.

Ve volebních slibech politických stran před sněmovními volbami se v kultuře neobjevují téměř žádná nová témata a často se jako řešení problémů resortu považuje především další navyšování peněz pro něj. Je to skutečně ten největší problém? A máte jasno v tom, jak jej řešit?

Dostatečné finanční prostředky jsou skutečně důležité. Kromě státního rozpočtu je třeba hledat i mimorozpočtové zdroje. Do r. 2020 jsou to evropské peníze, které je třeba v maximální míře čerpat. Jen na obnovu památek máme z těchto zdrojů naplánované projekty za více než 5 miliard. Dále tzv. Norské fondy a nesmíme zapomínat ani na mecenáše, kteří již dnes rozdělují desítky milionů korun ročně, právě na podporu kultury.

Přestože se rozpočet resortu kultury zvyšuje, několik organizací reprezentujících jednotlivé umělecké obory uvádí, že stát problémy v kultuře neřeší, neuspokojivá situace je podle nich hlavně v živém umění. Co vy na to?

I přesto, že jsem svůj mandát před čtyřmi lety začínal se zhruba 8,5 miliardami a odevzdám jej s více než 13 miliardovým rozpočtem, stále to není dost. A ani nikdy nebude. Otevřeli jsme řadu nových dotačních titulů na podporu regionálních divadel, orchestrů, festivalů. Platy v nestátních kulturních zařízeních, které jako ministerstvo nezřizujeme, však přímo ovlivnit nemůžeme. To je na zřizovateli (kraj, obec). A bohužel se stává, že když navýšíme dotační peníze, zřizovatel, který financuje platy, svůj podíl sníží. A to je špatně. Samozřejmě, že o tom se zřizovateli jednám, ale jde to klopotně.

Proč si myslíte, že by mělo Ministerstvo pro místní rozvoj předat agendu cestovního ruchu pod Ministerstvo kultury? Jaký by to mělo přínos? A nestálo by za úvahu úplné sloučení obou ministerstev?

Cestovní ruch a kultura k sobě velmi úzce patří. Jak kdysi řekl Pavel Tigrid, památky jsou naším „mořem“. To je ten magnet, který k nám přitahuje miliony návštěvníků z celého světa. Tady vidím silnou logiku. Ostatní agendy obou ministerstev jsou odlišné.

O kolik se vám podařilo snížit dluh Státního fondu kultury?

Státní fond kultury se nám podařilo oddlužit zcela. Je za tím řada intenzivních jednání s Ministerstvem financí, ale tuto mnohaletou zátěž se nám podařilo odstranit.

Vláda nepředložila zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře. Naopak vydala nesouhlasné stanovisko k senátnímu návrhu tohoto zákona. Ministerstvo kultury sice předložilo do připomínkového řízení návrh zákona o kultuře, samo jej pak ale stáhlo a s novým návrhem již nepřišlo. Proč? Nevnímáte neschválení zákona jako své selhání?

Provedli jsme pečlivou analýzu fungování našich příspěvkových organizací (MK jich má 29), z níž vyplynulo, že charakter těchto organizací je natolik rozličný, že nelze jít jednoduše cestou veřejnoprávní instituce pro všechny. Např. paměťové organizace (muzea, galerie, Národní památkový ústav) by taková forma silně poškodila. Bude třeba rozlišit paměťové instituce a živé umění, především divadla. A to senátní návrh neobsahoval. Začali jsme připravovat pilotní projekt transformace tzv. „zemských“ divadel v Brně a Ostravě, který nás v této oblasti posune dál.

Za podraz jste označil hlasování koaličních partnerů o přijetí zákona o památkové péči. Byl to pro vás velký šok? Přece jen, proti zákonu vystupovala i řada kritiků.

Těch kritiků bylo asi deset osob, oproti desítkám expertů v odborných organizacích, které se na přípravě tohoto zákona podílely. Ale vstoupil do toho bohužel i předvolební boj a politikaření. Zákon byl dobře připravený, jinak by se ani do třetího čtení nedostal. A v příštím volebním období bude do Parlamentu znovu předložen.

Jak byste celkově hodnotil spolupráci s ČSSD a ANO? Dokážete si představit, že byste na ni po volbách znovu navázali?

Zopakuji, čím jsem začal. Fakt, že jsme dokončili celé řádné období ukazuje, že naše koaliční vláda byla funkční a mnoha pozitivních cílů dosáhla. Koalice se skládají až po volbách, ale podle mého názoru je zopakování stávajícího formátu jednou z možných variant.

Za jakých podmínek byste podpořili budoucí vládu?

Na tuto otázku lze skutečně odpovědět až po volbách. Obecně lze říci, že bychom podpořili takovou vládu, která by umožňovala splnění podstatných částí našeho programu. Ve stávající vládě jsme splnili přes 80 procent.

Do vašeho resortu spadají i média. Jak hodnotíte jejich roli a význam v posledních letech a zejména nyní, v předvolební kampani?

Do kompetence Ministerstva kultury spadá pouze mediální legislativa. Média jsou jinak na státní správě nezávislá. Ta veřejnoprávní mají své rady, které na jejich fungování dohlížejí. Role médií je veliká. Bohužel se dnes média stávají často „nosičem reklamy“, což jejich objektivitu a celkové fungování výrazně a negativně ovlivňuje. V předvolebním období se tento prvek jen násobí.

Šíření falešných zpráv není ničím novým, ale novým fenoménem je rychlost a dosah, s jakou se takzvané „fake news“ šíří na sociálních sítích. Co s tím?

Ano, také pokládám za smutné, že „pokrývač je pro média zajímavý jen když padá ze střechy“. Nejsem rozhodně zastáncem tzv. „alternativní pravdy“. Důležitost přikládám v této souvislosti především samoregulaci, obdobně jako funguje např. v reklamě. Rovněž mediální výchova a tím i schopnost rozlišování může výrazně napomoci.

Časté dotazy na vašem profilu se vážou k ceně za odkoupení vepřína v Letech. Pode vás zdržení podpisu smlouvy, po kterém bude možné cenu zveřejnit, zapříčinily průtahy kolem schvalování rozpočtu. Bude tedy cena zveřejněna ještě do voleb?

Dokud vláda tento bod svého jednání neodtajní, nemohu být bohužel konkrétnější. Průtahy kolem schvalování rozpočtu celou věc zdržely. V co nejkratší době ale bude konečně kupní smlouva podepsána a cena zveřejněna.

Podle Františka Nedbálka, autora knihy Místa utrpení a vzdoru, v období okupace a druhé světové války se na území Čech, Moravy a Slezska nacházelo 2125 nacistických věznic a táborů. Proč by měl památník vzniknout právě zde?

Stručně řečeno, Lety jsou jediné místo, kde se na místě bývalého koncentračního tábora rozkládá velkovýkrmna vepřů. To je velmi neetické a jsem rád, že se právě naší vládě po 20 letech podařilo tuto neuspokojivou situaci vyřešit.

Jestliže jsme u podpisu smluv, jak hodnotíte memorandum, podepsané ministrem průmyslu Jiřím Havlíčkem se zahraniční těžařskou firmou, australskou European Metals Holdings (EMH), které podepsal 17 dní před volbami bez vědomí vlády? Jaký postoj zaujímáte vy? Co říkáte na svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny?

Já jsem svolání této mimořádné schůze svým podpisem nepodpořil. Svolána však je a jako poslanec se jí zúčastním. Na celou věc se dívám tak, že se jedná o spor především dvou resortů, Ministerstva životného prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu, které by měly podat veřejnosti vysvětlení.