Pane doktore, „strategický komunikátor“ vlády plk. Foltýn sdělil, že kdo bude tvrdit, že jakýmkoliv způsobem zavádí cenzuru, je spolupracovníkem Ruska. Co říci na takovou rétoriku, kdy se státní úředník už předem vymezuje proti kritice od občanů, kteří se mu skládají na jeho plat?

Pan plukovník Foltýn to řekl v kontextu pro mne ještě hrozivějším. Jednak to byl jeho tak trochu nástupnický projev, který se zdá být pronesen ve funkci pokračovatele pověstného hraběte Josefa Sedlnického z Choltic (1788-1856). To byl ředitel cenzurního úřadu ve Vídni, chráněnec knížete Metternicha, který byl přesvědčený, že politickým zlořádům se dá zabránit pomocí armády, politiky a cenzury. Proto vytvořil úřad ve Vídni, který měl po něm řadu svých pokračovatelů a podřízených. Později, po krátkém vydechnutí v letech první Československé republiky vznikly podobné instituce. Zániku jedné z nich, tzv. Hlavní správy tiskového dohledu (HSTD) před padesáti šesti lety, jsme si letos někteří zavzpomínali. Potom se ještě tento úřad několikrát proměnil, až k památnému uvedení pana Michala Klímy do podobného úřadu, který uváděl ve svém CV, že před rokem 1989 přiměřeně svému osudu a chování svých rodičů tak trochu disidoval. Tomuto dobrému muži je třeba přiznat, že se svého úřadu po několika měsících vzdal a vláda Petra Fialy neměla lepší nápad, než pozval armádního plukovníka a pověřit ho „strategickou komunikací“. To je možné vykládat si trochu šířeji než dozor nad vším, co se v České republice vydává a co by mohlo vypadat, že jde o nějakou interakci s Ruskem. Zřejmě tím pan premiér myslel na nespolupráci s Ruskou federací a všemi jejím asi třiaosmdesáti správními jednotkami, anebo dokonce se všemi rusky mluvícími a v Ruské federaci usedlými občany federace. Možná, že se ale pan Foltýn ve svém zájmu o „strategickou komunikaci“, jak definuje předmět svého bádání, nebude věnovat jen v České republice. A protože sám sebe označuje slovem „buldozer“ je možné že bude „buldozerovat“ i slova těch, kteří jsou roztroušeni po celém světě.