„Jsem antikomunista, ale nijak zatvrzelý. Jako levičák totiž volím socialisty. Bohužel jsem proto volil za francouzského prezidenta Francoise Hollanda. Komunismus prostě není mým světem. To mi ale nebrání s komunisty diskutovat a hádat se. Necítím k nim nenávist,“ podotýká Gérard Michel London, syn bývalého československého komunistického politika Artura Londona odsouzeného v procesu s Rudolfem Slánským. Je jedním z nejuznávanějších světových nefrologů, odborníků ohledně ledvin a jejich onemocnění. Navíc je jako většina Francouzů klasický „homo politikus“.

Obvinění a zatčení otce

Setkáváme se ve Vídni na kongresu nefrologů. Profesor London má za manželku českou lékařku. Doposud hovoří perfektně česky. „Otec byl zatčen v roce 1951, kdy mi bylo osm let. Máma navíc skrývala, co se stalo. Byl náměstkem ministra zahraničních věcí, takže hodně cestoval, proto nebylo nic zvláštního, když nebyl dlouho doma. Jeho nepřítomnost jsem moc nevnímal. Pak se konal proces, všechno se objevilo na veřejnosti, ale nevěděl jsem, co to znamená zrádce, takže jsem si z toho nic nedělal. Člověk to začne vnímat až v dospělosti, kdy už myslí sám za sebe. Pochopitelně, že jsem nikdy nepřilnul ke komunismu. Natož, abych se stal členem nějaké komunistické strany. To nepřicházelo v úvahu. Nejen kvůli tomu, co se stalo v rodině, ale proto, že nedokážu pochopit žádný dogmatismus,“ říká.

Jeho otec Artur London se narodil roku 1915 v ostravské židovské rodině zakládajícího člena KSČ. Už od čtrnácti let byl dvakrát vězněn, pak přešel do ilegality, tajně odcestoval do Moskvy, kde se seznámil se stenografkou Lise Ricolovou, členkou francouzské komunistické strany se španělskými kořeny. V roce 1935 se s ní oženil. O dva roky později odešli do Španělska, kde za občanské války působili v řadách interbrigád. Po porážce republikánů uprchli do Francie, kde vstoupili do řad odboje. Oba byli v roce 1942 zatčeni. On skončil v Mauthausenu, ona v Ravensbrücku. Právě Gérard (kromě něj měli ještě dalšího syna a dceru) se narodil v Paříži ve vězení gestapa. Rodiče koncentráky přežili. London pracoval na československém velvyslanectví v Paříži, ale pak byl obviněn ze špionáže a v roce 1948 se s rodinou vrátil do Československa. Začal zde působit jako náměstek ministra zahraničí a v této funkci se stal obviněným v největším procesu padesátých let.