Míra zadlužení veřejného sektoru je v Česku nejnižší od roku 2009 a dosahuje úrovně 32 procent hrubého domácího produktu. Je skutečnost, že patříme mezi nejlépe hospodařící země v Evropské unii a těch málo zemí, kterým se už podařilo snížit úroveň dluhu vyjádřeného v procentech HDP na úroveň před propuknutím světové hospodářské krize, zásluhou i zodpovědného počínání politiků?

Když to dáte takhle do porovnání s dalšími zeměmi Evropské unie – s výjimkou Německa, to v posledních letech hospodaří mnohem líp – tak to vypadá impozantně. Ale když si rozklíčujete, jak a proč se dluh vyvíjel, tak už to taková hitparáda není. Jsme jednookým králem mezi slepými. Ten pokles poměru dluh ku HDP byl způsobem spíš tím, že rychle rostlo HDP, a dál tím, že máme v Evropě – u nás i v eurozóně – extrémně nízké úrokové sazby, které umožňují výhodné refinancování starého dluhu. Ani jedno není zásluhou vlády, která naopak opět zvýšila daňovou kvótu a která opět hospodaří s dluhem, ačkoliv ekonomika roste. Spíš by se dalo říct, že díky příznivým vnějším faktorům poměr dluh ku HDP klesl vládě navzdory.

Ač ještě nedávno ministryně práce Jana Maláčová tvrdila, že nám netřeba důchodové reformy, nyní představila dokonce tři její varianty. Princip má spočívat v zavedení „nultého“ pilíře, tedy takzvaně „solidárního“ důchodu pro všechny, jehož preferovanou variantou je, že půjde o 30 procent průměrné mzdy, což by nyní odpovídalo výši 10.500 korun. Druhou složkou důchodu by byla zásluhová část. Smyslem reformy prý je nejen finanční udržitelnost, ale i cosi jako důchodová spravedlnost. Lze za spravedlivé považovat, že se ve výši důchodu ještě více setřou rozdíly mezi těmi, kdo celý život přispívali hodně a kdo málo, a že tedy budou penzisté pobírat skoro „rovný“ důchod?

Spravedlivé by bylo, kdyby každý dostával podle toho, kolik do systému vložil, přičemž za „vklad do systému“ lze považovat i počet vychovaných dětí, protože tím došlo k navýšení počtu těch, kteří jsou schopni systém financovat. To se dá zařídit takzvanou daňovou asignací, tedy systémem, kdy dítě část svých odvodů platí přímo svým rodičům namísto státu.

Cokoliv jiného je jenom maskování faktu, že stát na důchody nemá. Osobně si myslím, že jednoho dne všichni skončíme s rovným důchodem, tedy stát bude všem platit nějaké stejné životní důchodové minimum. A co budeme mít navrch, budeme mít jen proto, že jsme si to sami našetřili. Proto je rozumné na stát vůbec nespoléhat a sám si šetřit!