Jak vnímáte výsledky letošních voleb?

Jako jednoznačné vítězství eurounijní liberální demokracie se vším, co k ní patřilo, a ještě bude patřit. Občané dostali možnost volit mezi orientací zapáleně probruselskou a řekněme umírněně lavírující, a zvolili si – dlužno dodat, že číselně velmi přesvědčivě – tu první. K čemuž mi nezbývá, než jim ze srdce blahopřát a v koutku se těšit na kocovinu, která nutně nastane.

O různých detailech voleb už toho bylo napsáno mnoho, takže riskuji, že nebudu originální. Přesto bych na jeden aspekt upozornil. A sice na ten, že zatímco formacím probruselským se podařilo nevídaně zmobilizovat voliče – ono opravdu nebývalo normální, aby občané věšeli bannery s šéfem ODS na balkony středostavovských bytovek – tak formace protibruselské selhaly na celé čáře. Nemám na mysli to, že část národoveckých hlasů se rozptýlila u politických podnikatelů a chřipečkářské chamradě, ani to, že hlasy, které ztratil Okamura, se přelily ke hnutí ANO. Jde mi o ty voliče, kteří k volbám vůbec nepřišli. Účast byla skoro rekordní, ale byla to účast voličů probruselských.

Ti druzí si vůbec neuvědomili, jak byly volby důležité, protože tady nebyl nikdo, kdo by za ANO, SPD, ale i další uskupení, dělal aktivní kampaň. A ono není divu. Odcházející vláda se nijak neohradila, když velká média zařezávala nonkonformní blogery, sociální sítě rušily nepohodlné profily – třeba i ten můj, televize a mainstreamový tisk si dělaly seznamy nežádoucích. No a ti nonkonformní, nepohodlní či nežádoucí nyní nebyli slyšet. Dílem neměli jak, dílem se jim nijak zvlášť nechtělo pálit prsty za vládu, která je stejně ignorovala.