Jak moc se obáváte téměř neomezené moci, kterou prezident Recep Erdogan získá, pakliže mu ji v referendu Turci schválí?

Bohužel, Erdogan je dost nepředvídatelný, takže nikdo, a to ani obhájci, ani odpůrci změny, asi nejsou schopni přesně odhadnout, co případná změna ústavy přinese. Že to bude výrazné posílení autority, které s sebou ponese ještě větší útlak svobody slova, potírání oponentů, ale třeba i korupci a podporu Erdoganových přívrženců, je samozřejmé. O hodně těžší bude mít život opozice a lidé otevřeně stojící proti Erdoganovi, ale vzhledem k tomu, že Erdogan se chová autoritářsky již nyní, tak doufám, že řadového občana, případně zahraničního návštěvníka Turecka se ta změna přímo nedotkne. V každém případě hodlám v referendu hlasovat proti.

Na veřejnost se dostaly hovory syna a otce Erdoganových o skrytí milionů dolarů, které mladší získal jako úplatek. To Turky nenaštvalo?

V otázkách reakcí na Erdogana a Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP) vůbec si musíme uvědomit, že národ je dost striktně rozdělený na tu zhruba polovinu, která ho velmi kritizuje, a na tu druhou, která ho zase až nekriticky obdivuje. Takže ano, část Turků tento skandál velmi pobouřil, byl hodně probírán na sociálních sítích, ale bohužel jakékoliv pokusy o jeho vyšetření byly zmraženy, a postupem času ho pomalu překryly další skandály. No a ta druhá polovina je prostě přesvědčená, že to bylo další z konspiračních spiknutí proti jejich vládci, a žádným z těchto obvinění nevěří.

Který z jeho možných kroků by mohl nejvíce změnit život v Turecku?

Nevím, který by ho mohl nejvíce změnit, ale vím, který mě nejvíce děsí – je to postupná přeměna školského systému a hlavně čím dál tím větší prostor pro školy islámského zaměření. Sama AKP přiznává, že se stoupajícím vzděláním klesají její volební preference, takže je pro ně samozřejmě optimální málo vzdělaná, pokud možno nábožensky založená, volební základna. A i kdyby teď AKP jako vládní strana skončila, ten pokles úrovně vzdělání ovlivní minimálně celou jednu generaci.

Do jaké míry se tak Turecko vzdaluje od Atatürkova odkazu?

Velmi. Ty kroky jsou drobné, postupné, ale v součtu ta změna začíná být cítit.

Co si myslíte o tom, že turečtí ministři chtěli v Nizozemí agitovat pro Erdogana a byli - prvnímu bylo zakázáno přistát, druhá byla eskortována ze země - vykázáni ze země?

Turecko samo má ve volebním zákonu uvedeno, že předvolební propaganda v zahraničí je zakázána, což je paradoxně změna zákona, kterou v roce 2008 provedla právě sama AKP. Erdogan ve svém prohlášení navíc sám uvedl, že turecký premiér byl Holandskem odmítnut s poukázáním na blížící se volby, a bylo mu doporučeno přijet až po nich. Erdogan je ovsem osoba, která si nehodlá něco nechat nařizovat, a není absolutně ochotný jakéhokoliv kompromisu a diplomacie. V podstatě si  holandskou krizi vytvořil sám. Takže ano, já souhlasím s přístupem Holandska, druhá věc ovšem je, že Erdogan tuto krizi teď vyždíme do poslední kapky, aby posílil nacionalistické cítění Turků, a obávám se, že mu to v blížícím se referendu pár bodů přidá.

Turecko je dnes důležitým politickým hráčem, co se migrace z východu týče. Jak by se k němu měla Evropa chovat?

Korektně, ale razantně. V žádném případě se nenechat vydírat. Oni všichni ti utečenci do Evropy stejně nepoběží...

Jak vy nahlížíte na přístup Evropy k migraci. Jsou zde země, které jsou proti a jiné, co jsou promigrační...

Migrovat se bude, tomu nikdo nezabrání. Jedna věc je ale prchat před skutečnou hrozbou války, kdy je skutečně potřeba podat pomocnou ruku, druhá věc je pak nelegálně překračovat hranice jenom za vidinou ekonomického prospěchu. Tady ale musím Turecko pochválit. V zemi je na tři miliony syrských uprchlíků, a přestože sami Turci už proti nim začínají protestovat, je to pořád v porovnání s dohadováním evropských zemí o kvótách a podobně určitě chvályhodné. Konkrétně kvóty ale neschvaluji, ty podle mě nejsou k ničemu, nakonec jsme sami zažili případ, kdy rodina dovezená do Čech odcestovala do Německa.

Jak jste se v Turecku ocitla?

Poprvé jsem se dostala do Turecka v roce 1996 z pracovních důvodů, od roku 1998 už tady žiji víceméně trvale. A právě proto, že Turecko znám velmi dobře, a mohla jsem sledovat jeho proměnu od ekonomicky slabé země k úžasnému hospodářskému růstu, jsem teď velice rozčarovaná z toho, co se v této zemi děje.

Mělo by být Tureckou součástí EU?

Ne. Rozhodně ne v této chvíli. A není to jenom z hlediska polohy země, náboženství nebo ekonomické otázky. Jak je vidno právě teď během holandsko-turecké krize, Erdogan neumí být diplomat, neumí a nechce dělat kompromisy. Kdo s ním nesouhlasí, toho ostře odsoudí. Nedokážu si představit, že by měl v této chvíli participovat na formování Evropy s ostatními zeměmi.