Pracujete řadu let jako investigativní novinář České televize. Zveřejnění některých informací z vašich kauz, kterými jste se dříve zabýval, zahýbalo i českou politikou, například případ bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Jak vůbec vnímáte nyní naši politickou scénu? Je v ní více, či méně korupce než před deseti lety?

Korupce byla, je a bude, a jakmile se někdo dostane k moci a má snadný přístup k veřejným financím, tak ho to vždy může začít svádět k využívání těch peněz z menší či větší části ve svůj prospěch. Mění se pouze formy korupce. V dřívějších letech měla blízko k raketiringu, tedy k vydírání podnikatelů, kteří mnohdy neměli na výběr, a pokud chtěli, aby jejich firmy ekonomicky přežily, museli platit výpalné – různé poplatky či desátky. Zároveň mnozí státní úředníci, ale třeba i policisté vnímali své funkce jako cestu k lehce vydělaným penězům a k přijímání úplatků. Byli velmi náchylní bez ohledu na následky a škody, které tím páchali nejen vůči jednotlivým lidem, ale i celé společnosti.

I dnes korupce v politice pokračuje, ovšem skrytější a sofistikovanější formou. Oddělilo se totiž zrno od plev a mezi podnikateli již nejsou v tak velké míře zastoupeni gauneři z 90. let, kteří se tehdy právě za podnikatele vydávali, ačkoliv to byli obyčejní zločinci. Současní majitelé firem jsou již mnohem zkušenější a vzdělanější lidé, stejně jako zaměstnanci státní správy, a pokud se mezi nimi najdou takoví, kteří se korupčního jednání dopouštějí, postupují mnohem rafinovanějšími způsoby. K prosazení svých zájmů dokážou ovlivňovat tvorbu zákonů nebo jejich výklad, a když už ovlivňují výkon státní nebo komunální správy, zakrývají své úmysly například za dobročinnost a k samotným převodům korupčních peněz pak využívají složité bankovní operace, kdy částky končí na zahraničních účtech neprůhledných společností. Typické jsou třeba nákupy předražené reklamy za miliardy korun, kterými jsme se nedávno zabývali. I touto cestou byly generovány obrovské peníze, které mohly být následně využívány ke korupčním účelům.

Co říkáte na nový politický vzestup Jiřího Čunka? Ten má nyní velkou podporu voličů především ve Zlínském kraji, přestože byl před necelými deseti lety obviněn ze zneužívání sociálních dávek, když si měl ve stejné době ukládat do bank miliony korun, či když byl podezřelý z machinací okolo převodu podílu v bytovém fondu města Vsetína na jednu soukromou firmu. I když vyšší soudní instance pak Čunka osvobodily, přece jen zůstalo kolem těchto kauz více otazníků. Domníváte se, že lidé na to zapomněli, anebo že kontroverzní počínání politiků dnes veřejnosti už tolik nevadí? Panuje dnes jiná atmosféra ve společnosti?

Bohužel jsme dnes svědky toho, že volič už moc nedá na informace, které dříve získal o různých politicích, a rozhoduje se spíš podle momentální nálady či emocí. Pan Čunek ale podporu větší části obyvatel Vsetínska měl i tehdy se všemi těmi problémy. To, že jeho „hvězda“ začíná znovu stoupat, nechci detailně hodnotit. Nejsem politolog a nepřísluší mi to. Snad jen na okraj mohu podotknout, že jsem četl rozhovor, v němž se pan Čunek netajil svými ambicemi vystoupat v KDU-ČSL opět výš a straně pak pomoci k lepším volebním výsledkům. Je-li to tak, jsem zvědavý, zda se mu to povede. Zůstává totiž faktem, že právě za doby jeho vedení strany křesťanským demokratům tak klesly preference, že se poté ani nedostali do parlamentu.

Každopádně pokud se vrátím k jeho případu, který před několika málo lety plnil první strany novin, chci říci, že mě osobně mrzí, že vinou zásahu vyšších zájmů kauza neskončila až před soudem, který by veřejně popsal, co se vlastně stalo, a rozhodl, zda šlo o korupci, či nikoliv. To by pak samozřejmě mělo vliv i na posuzování jeho činů z hlediska obecné etiky. Pokud by byl pan Čunek osvobozen, jeho pozice by dnes byla mnohem jednodušší, a kdyby soud naopak konstatoval porušení zákona, asi by již v aktivní politice nepůsobil. Za sebe mohu říci, že v době, kdy jsem se tou kauzou detailně zabýval, narazili jsme skutečně na množství pochybností. Za všechny zmíním jen zjištění, že pan Čunek roznášel do bank miliony korun, přičemž k tomu použil údajně ztracenou občanku a v jednom případě účet své tchyně. Když na to policie přišla, nedokázal věrohodně vysvětlit, z jakých zdrojů peníze pocházejí. Argumentoval údajnými rodinnými úsporami, ale nejenže zmatečně měnil jejich výši, navíc nebylo vůbec jasné, jak si takovou sumu, v tomto konkrétním případě tři miliony, mohla rodina naspořit. Podle údajů ze sociální správy totiž jeho rodina neměla v minulosti peněz na rozhazování, a i proto ji po nějakou dobu musel finančně podporovat stát. A rozpor byl i v tom, když argumentoval, že údajně naspořené peníze měl schované doma, protože bankám nevěřil, ale pak je do nich klidně ukládal. Těch nejasností bylo ale mnohem víc.