Myslíte si, že vyhození květin od Andreje Babiše, Miloše Zemana a Tomia Okamury do koše je přiměřenou formou protestu?

Ne, nemyslím. Jednak ty květiny za Babiše, Zemana ani Okamuru nemohou. A v neposlední řadě i oni mají nárok 17.listopad uctít. Vždyť bez něj by nedosáhli svého postavení, v politice ani byznysu.

Došlo 17. listopadu k monopolizaci vzpomínek na Sametovou revoluci jedním názorovým proudem?

Nedošlo, četl jsem spoustu vzpomínek různých aktérů, pohledů z různých úhlů.

Zatímco premiér Babiš se o půlnoci, kdy na Národní třídě kladl věnec, dočkal pískotu a nadávek od kolemjdoucích, na témže místě o několik hodin později lidé tleskali končícímu předsedovi Senátu Milanu Štěchovi. Ten byl ale v letech 1979-1989 rovněž členem normalizační KSČ. Čím si vysvětlujete takový rozdíl v přijetí obou politiků?

Rozdíl vidím v nakládání se svěřenou mocí. Štěch se umí chovat pokorně, hovořit o svých slabostech. Babiš je zarputilý, šíří dojem neomylnosti. Ale základní psychologická poučka zní, že dav má raději kajícníky.