V jakém stavu jsou současné lesy na Šumavě?

Lesy v tomto prostoru jsou historicky ovlivňovány přírodními kalamitami i člověkem.

Zásadním negativním vlivem na jeho vývoj z hlediska pozitivních funkcí lesa v krajině je uplatnění tzv. bezzásahového režimu na velkých souvislých plochách v Národním parku Šumava, který nebyl dosud právně ani nikdy definován. Vlivem rozhodnutí odpovědných osob však lesy zásadně změnil. Jedná se o dlouhodobý ideologický koncept směřování – v podstatě ponechání lesa přírodě – vedoucí k rychlému velkoplošnému rozpadu nejcennějšího horního patra horského lesa a omezení nebo i úplné ztrátě jeho pozitivních funkcí. V lesích národního parku dominují dle jejich vlastní klasifikace lesy kulturní, které tvoří 78 %, dále lesy přírodě blízké, jichž je 16 %, a jen 6 % jsou lesy přirozené. V parku dominuje smrk s podílem asi 83 %. O jeho původnosti, pokud jde o rozsah výskytu, jsou vyjadřovány krajní názory, které nejsou dosud uspokojivě doložené.

Na jaké rozloze se rozkládá Národní park Šumava? Kolik procent území Šumavy to je?

Celková rozloha Národního parku Šumava přesahuje 68 tisíc hektarů. Z toho je 55 tisíc hektarů lesů. Z nich je 49 tisíc hektarů ve státním vlastnictví a 6 tisíc hektarů nestátních – převážně ve správě obcí. Přírodní lesní oblast Šumavy dle platného zákonného vymezení zaujímá 211 tisíc hektarů. Národní park zabírá 32 % celkové výměry a jeho lesy se podílí 39 % na lesích oblasti.

Jak velký je podíl bezzásahového území na celkové ploše parku?

Podíl tohoto území se vyvíjel chaoticky tak, jak se měnili řídící pracovníci Ministerstva životního prostředí a Národního parku Šumava.

V roce 1995 činil 13 % celkové výměry. Nyní činí dle aktuálního tiskového prohlášení ředitele parku Pavla Hubeného 27 % celkové výměry národního parku – tedy asi 18 tis. hektarů. K tomu je ale nutno připomenout, že přímo přes státní hranici na naše hlavní bezzásahové území nyní navazuje téměř stejná výměra bezzásahového území v Národním parku Bavorský les.

Katalyzátorem rozpadu lesa bylo rozhodnutí ministra životního prostředí Martina Bursíka o rozšíření těchto území k 1. 1. 2018 na dvojnásobek dosavadního stavu. A to v době již nezvratně potvrzené nastupující kůrovcové kalamity po větrné kalamitě Kyrill, která řádila zvláště v těchto územích. Šlo o tzv. speciální managementy s úmyslným ponecháním nezpracované kalamity v rozsahu překračujícím 200 tisíc m³ s totálním namnožením kůrovce během dvou let.

Českou republiku opakovaně obletěly fotografie lesů zničených kůrovcem. Můžete odhadnout rozsah škod způsobených kůrovcem v Národní parku Šumava?

Někteří propagátoři myšlenky zakládání národních parků si vůbec myšlenku vzniku škod nepřipouštějí. Jakékoliv poškození dřevní hmoty v našich jehličnatých lesích v národním parku z jakékoliv příčiny za škodu nepovažují. Tuto otázku lze smést ze stolu politicky tak, jak to provedl před  léty bavorský zemský premiér Edmund Stoiber v případě Národního parku Bavorský les. Po prvních vážných námitkách veřejnosti k nezpracování části větrného polomu a navazujícím napadení kůrovcem po roce 1983 byl první významný protest veřejnosti i státních orgánů Bavorska v roce 1991 ukončen ujištěním spoluzakladatele a dlouhodobého ředitele Národního parku Bavorský les, který řekl: „Nadále není důvod k obavám o vývoj lesních porostů národního parku z důvodu přemnožení kůrovce.“

Z tehdejší výměry 13 tisíc hektarů byla po roce 1980 polovina rozhodnutím převedena do režimu přísné rezervace bez jakýchkoliv zásahů a s omezením pohybu veřejnosti jen na stezky. Již v roce 1994 vypukla kůrovcová kalamita s vrcholem v letech 1994-2000 s totálním napadením stojících stromů kůrovcem a jejich odumřením v souvislé ploše 3.290 hektarů. Což byla polovina rezervace. V roce 2011 byl plošný proces rozpadu v hřebenových smrčinách Národního parku Bavorský les prakticky ukončen na ploše 6 tisíc hektarů. Na místě zůstalo ležet k zetlení 2,4 milionu m³ dřeva zničeného kůrovcem.

Premiér Stoiber uprostřed kalamity v 90. letech uzavřel nepříznivý vývoj po návštěvě lesů dodatečně s tím, že Bavorský stát je dost bohatý na to, aby si mohl dovolit takové ztráty. Tím otevřel prostor pro totální likvidaci smrčin vyšších poloh v dalších letech – v tzv. starém národním parku.

V roce 1978 byl přes protesty obcí a lesníků Národní park Bavorský les rozšířen o11 tisíc hektarů.  Dlouhodobý cíl je stejný jako v Národním parku Šumava. Tedy 75 % ponechat přírodě. V Bavorsku bylo navíc plnění cíle časově naplánováno do roku 2027. Nyní je již v tomto režimu více než 65% z výměry celého parku.

Škody na dřevní hmotě v Národním parku Šumava lze je odvodit z podkladů parku jen rámcově.  Lesní hospodářská evidence ve formátu dle lesního zákona byla vedena do roku 2006. Dále po Kyrillu jsou údaje o objemu dříví i ploše odvozovány z vyhodnocení leteckých snímků. Formát evidence je zachován jen u vytěženého a prodaného dříví. Ostatní údaje jsou odvozené a mají jen rámcovou platnost. Údaje jsou k dispozici jen z plochy ve správě státu. Nestátní lesy pracovaly v jiném režimu.

Ale zhruba lze říci, že nyní jsou u nás škody v podobném rozsahu jako tehdy v Bavorsku.

Kolik hektarů lesa bylo na Šumavě zničeno a kolik asi dřeva přišlo nazmar?

Statistiky za léta 1991 až 2012 uvádějí ve státních lesích na území Národního parku Šumava úbytek stromového patra na celkové rozloze 16.877 hektarů. V objemu dřeva jde o 6,751 milionu m³. Při výpočtu objemu dřevní hmoty v m³ se počítá, že na hektaru plochy je zhruba 400 m³. Tento koeficient používají oba národní parky na české i německé straně hranic.

V důsledku větrných a sněhových kalamit bylo vytěženo a prodáno 2,489 milionu m³  dřeva. Při kalamitách bylo zpracováno dřevo z 6.221 hektarů. Tedy z 37 % výměry. Rozsah přírodních kalamit je však zvyšován otevíráním stále nových stěn, které jsou napadány kůrovcem.

Ve stejném období bylo v zásahových územích vytěženo 2,088 milionu m³  dřeva z ještě stojících stromů napadených kůrovcem. Takto se kácelo se na 5.221 hektarech – tedy zhruba na 31 % plochy. Tato těžba je vyvolána druhotně na stojících zelených stromech kvůli kůrovci, jehož zdroj je převážně v bezzásahových porostech, které jsou rozptýlené po území národního parku.

Část napadených stromů však zůstala v podobě mrtvého dřeva ponechána k zetlení. V terénu také zůstalo k zetlení 2,174 milionu m³ dřeva z kůrovcových souší. Jedná se vesměs o ponechané suché stromy, které jsou v současné době v různém stádiu rozpadu. Tomu odpovídá plocha 5. 435 hektarů. Tedy 32% podíl z celkového úbytku stromového patra na 16.877 hektarech.

Úmyslné těžby byly ve sledovaném období v rozsahu 393 tisíc m³. Nejedná se o těžby plošné, ale pěstební – výběrové, které nijak neovlivňují stabilitu porostů a objem kůrovcových škod.

Lze odhadnout finanční výši škody?