Základní část ostře sledovaného světového šampionátu v Kataru vrcholí. Není žádným tajemstvím, že už při samotném hlasování o dějišti šampionátu zdaleka ne všichni funkcionáři Mezinárodního fotbalového svazu (FIFA) s konáním světového šampionátu v arabském státě souhlasili. Kritizuje se porušování lidských práv, nezvyklý podzimní termín, pochybnosti vzbudila i samotná rozloha tohoto maličkého státu. Hlasovalo se v prosinci 2010 a v boji o pořadatelství porazil Katar USA v poměru hlasů 14:8. Šampionát pořadatelé pojali skutečně velkoryse a od roku 2010 postavili sedm stadionů, stovky hotelů, dokonce nové letiště a metro. Jak zatím vidíte Katar jako pořadatelskou zemi?

Myslím, že v podstatě z hlediska pořadatelského není, co vytknout. Stadiony jsou opravdu luxusní, dostatečně prostorné, trávník výborné kvality a teploty, které odpovídají zhruba našim letním, což je pro fotbalisty naprosto optimální konstelace. Já samozřejmě vím, kolik bylo okolo katarského šampionátu křiku a napětí a nechci to hodnotit, ale mám pocit, že jak mistrovství světa dále postupuje, tak se už téměř všichni soustředí výhradně na fotbal. Samozřejmě zejména fanoušci musí respektovat zákony a etiketu pořadatelské země, pivo je tam kupříkladu tabu, ale musím říct, že to zatím neshledávám jako nějakou velkou kaňku na tomto šampionátu.

Co Vás na tomto šampionátu zatím nejvíce překvapilo. Ať už v pozitivním či negativním smyslu slova?

Tak mě překvapil spíše nepříjemně ten pomalý rozjezd některých favoritů, především Argentiny či Německa. Ale věřím, že nastává čas, kdy se jejich síla naplno ukáže.

Na tomto světovém šampionátu jsme svědky zatím nevídaného jevu – nastavování zápasu v souhrnu třeba i o dvacet a více minut. Co na to říkáte?

Podle mě je to jednoznačně krok správným směrem, protože všichni moc dobře známe ty zápasy, kdy jeden tým vede, odkopává balony, zdržuje a simuluje. Tohle je pádná odpověď. Bylo by skvělé, kdyby se fotbal od tohoto zlozvyku osvobodil. I když musím říct – a to mě překvapilo – že simulování hráčů je až příliš časté a až příliš okaté i na tomto šampionátu.

Pak je tu další novinka, hojně diskutovaný kamerový systém VAR, který dle některých fotbal jenom brzdí, dle názoru druhých ho činí spravedlivějším a objektivnějším. Jaký je vás pohled?

Není to jednoduchá odpověď, naposledy jsme se o tom bavili s Petrem Radou a spíš se kloním k tomu, že to fotbal zdržuje a rozmělňuje. Po každém zákroku, po každé situaci se rozhodčí radí, mění svá rozhodnutí, všechno je to na centimetry, ale ta spontánnost a samotný duch té hry se tím vytrácí.

A samozřejmě se nevyplatí oslavovat vstřelený gól…

Jistě, přesně tak. To musíte aspoň 2 minuty počkat, jak to dopadne a pak teprve se případně radovat. V některých zápasech je to až groteskní, když se ten tým dvakrát i třikrát raduje z gólu, který VAR (Video asistent rozhodčího, anglicky: Video assistant referee) následně rozklíčuje jako neplatný. Myslím, že tahle technologie by se měla používat s citem a pouze v několika málo vybraných situacích. Například přešel-li míč brankovou čáru celým objemem apod. Jinak totiž přináší spíše chaos a ty rozpaky jsou značné. VAR bohužel dnešní fotbal ovládá a je to tedy opravdu k zamyšlení.

Jednoduchá otázka, složitá odpověď. Koho považujete za hlavního adepta na titul?

Brazilci jsou silní, také Argentinci s Francouzi a uvidíme, jak Němci, kteří také mají nespornou kvalitu (rozhovor byl veden před prohrou německého týmu, pozn. red.), ale já toho jasného favorita zatím nevidím. A mám pocit, že může klidně dojít k obrovskému překvapení. Kupříkladu Ghana je pro mě takovým černým koněm, ti kluci hrají srdcem a ne nějak profesorsky a můžou dojít hodně daleko, stejně jako třeba Senegal. Evropské týmy mě zatím vyjma Francie docela zklamaly.

Na tomto mistrovství světa jsme byli svědky v podstatě neuvěřitelné, nevídané situace, kdy japonští fanoušci, dokonce po prohraném utkání zůstali na tribuně, aby ji pak pomohli uklidit. Dokážete si něco podobného představit v Evropě?

Po pravdě nedokážu. Když vidím třeba Angličany, ale i další, tak ta představa bere rychle za své. Je to samozřejmě skvělé. Japonci jsou zkrátka takoví, odpovídá to jejich mentalitě, kultuře a tradicím, pro ně je to téměř samozřejmost a je skvělé něco podobného vidět.