Dá se už tak brzy po vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách mluvit o jeho hlavních příčinách a o tom, proč bylo i poměrně jednoznačné?
Na detailní rozbory ještě nadejde čas, ale základní obrysy jsou asi celkem jasné: Ve dvou velkých tématech těchto voleb – ekonomika a migrace – Trump jasně vedl od začátku až do konce. V obou oblastech Biden a Harrisová selhali. Trump měl jasnou vizi a uměl ji podat. Jeho soupeřka lavírovala mezi socialistickou utopií a prázdným ujišťováním, že se Američané nemusejí bát socialismu. Což mělo na mnoho lidí stejný efekt, jako když vás někdo mlátí klackem do zad a současně vám nahlas tvrdí, že je neobyčejně citlivý, hodný a laskavý člověk, který by nikdy na nikoho nevztáhl ruku. Natož klacek. Navíc jakkoli nebyla žádná z válek – Ukrajina ani Blízký východ – vyloženě ústředním tématem těchto voleb, je zřejmé, že mnoho Američanů má také plné zuby vyhazování jejich peněz po stamiliardách dolarů za zbraně. Každý si dokáže představit, co všechno by se za ty astronomické částky dalo pořídit.
V souvislosti s tím, co se o Trumpovi namluvilo, je jeho volba spíše vítězstvím, nebo ohrožením demokracie?
Jednoznačně to je vítězstvím demokracie. Zaplaťpánbůh… A jen na vysvětlenou – tím nehodnotím osobu Donalda Trumpa, ale jeho přístupu k demokracii. Výtky proti jeho pojetí demokracie by se daly rozebrat jedna po druhé, ale to by bylo neúnosně dlouhé. Proto jen obecněji, můžeme je rozdělit zhruba do dvou částí:
Osobní útoky. Těch je nespočet. Počínaje jeho „arogancí, neotesaností, nafoukaností“ nebo dokonce „primitivismem, neomaleností, hulvátstvím“. Ty jsou mi ukradené, protože vůbec nic nevypovídají o jeho politických, státnických schopnostech. Stejně, a někdy ještě drsněji, byl napadán třeba Winston Churchill – mimochodem na konci tohoto měsíce uplyne 150 let od jeho narození. Přesto patří k vůbec největším státníkům za stovky, možná i tisíce let. Nechci tím srovnávat Trumpa s Churchillem. To, zda takové srovnání bude mít někdy právo na existenci, ukážou teprve jeho činy. Ale dehonestovat ho jen kvůli jeho ostřejšímu jazyku nebo dokonce kvůli vzhledu, svědčí o tom, že kritici, kteří se toho dopouštějí, disponují v míře vrchovaté právě těmi vlastnostmi, za které ho peskují. Fakt, že někteří je dovedně na veřejnosti skrývají, je spíše jejich vadou charakteru než něčím hodným obdivu.
A jak pohlížíte na druhou část výtek proti Trumpově pojetí demokracie?
To jsou ideologické útoky. Také těch je nepočítaně. Ukazují na velmi nebezpečnou věc v Americe, stejně jako v Evropě. Celé skupiny, stále se nahlas prohlašující za demokraty s malým „d“, se chovají čím dál tím více totalitně, tedy protidemokraticky. Nevybíravě útočí na kohokoli, kdo není vyznavačem progresivismu nebo jeho soft verze, „liberální demokracie“. Přičemž Trumpa vyloženě nenávidí, čímž se nijak netají. Bylo by to jen nízké a hloupé, kdyby právě tyto skupiny neusilovaly na obou stranách Atlantiku o postupné omezování svobody slova. Pokud se jim tohle tažení podaří dotáhnout k cíli, pak je s demokracií amen. Demokracie je založena na různosti, proměnlivosti, na politické pluralitě, takže nemůže přežít bez svobody slova. Mám však podezření, že přinejmenším ideologičtí guruové „liberální demokracie“ a progresivismu to velmi dobře vědí, a pokud je to pravda, pak jsou tím nejhorším ohrožením demokracie od pádu komunismu, případně od druhé světové války.
Dá se naopak porážka Kamaly Harrisové vnímat i jako neúspěch progresivismu, jehož je přívrženkyní?
Jednoznačně ano. Roman Joch řekl: „Vypadá to, že hnutí za progresivismus narazilo na svůj vrchol a teď nastává opačný trend.“ Doufejme, že to tak skutečně je. Progresivismus je stejně nebezpečná extrémistická ideologie jako kterákoli její předchůdkyně. Například naprostá většina komunistů nesnila o koncentračních táborech, vyvražďování odpůrců po milionech a bankrotu ekonomiky. Snili o krásném novém světě skvělých mezilidských vztahů, spokojeném životě bez obav z nezaměstnanosti, o naplnění svých materialistických potřeb. Podobně drtivá většina těch, kdo volili šílence Hitlera, nesnili o plynových komorách, genocidě a nejhorší válce na území Evropy v její historii. Toužili po tom, čemu říkali „spravedlnost“ či přesněji „náprava poválečných křivd“ a klidném životě. Přesto v obou případech se dočkali koncentráků, masového vybíjení názorových oponentů, dechberoucí záplavy hrůz a utrpení. To je však zakomponováno do základů každé extrémní, fanatické ideologie a lidé, kteří její protagonisty vynesou k moci, pak můžou jen s hrůzou přihlížet, co způsobili a plakat „to jsme přece nechtěli, netušili jsme, jak to dopadne…“
K podobně neblahým koncům by nás tedy mohl zavést ten už skoro všudypřítomný progresivismus?
Vždy to začalo stejně: rozvracením, rozeštváváním společnosti stále extrémnějšími požadavky, prosazovanými ideologickými aktivisty a posléze i politiky ve jménu nějakého „práva“ na to či ono, drsnými útoky na oponenty, jejich nálepkování hanlivými a později i kriminalizujícími nálepkami, snahou o omezování a postupnou likvidaci svobody slova. Přičemž všechno zlé, co ideologičtí fanatici ve společnosti způsobovali, vždy dávali za vinu svým oponentům. Všechny tyto jevy už vídáme v různé míře a různém stadiu vývoje v západních zemích každý den. Jsou to strašidelné principy zrodu všech totalit. Pokud tuhle zákonitost většina lidí nepochopí, pak jsme nepoučitelní a tyto hrůzy se budou neustále navracet, jen vždy navlečené do trochu jiných šatů – hnědých, rudých, zelených, modrých, fialových s černými srdíčky nebo jakýchkoliv jiných. Takže opravdu moc doufám, že šílená ideologie progresivismu je snad už za zenitem.
Co světu a především Evropě může přinést druhé Trumpovo funkční období? V čem Evropě může prospět a v čem uškodit?
Teď to zatím nelze říct. Donald Trump má samozřejmě ideje a zásady, ale také dokáže bystře reagovat na aktuální jevy, události. Těžko tedy soudit, co všechno jeho vláda přinese. Jisté však je, že „liberální demokraté“ a jejich nenávistná progresivistická úderka budou každý jeho čin vydávat za zlo. Namleli o něm už tolik nesmyslů, bez ohledu na to, co udělal nebo neudělal, že tohle je jediná jistota, na kterou se můžeme stoprocentně spolehnout.
RNDr. Luděk Niedermayer
Je panika v EU a potažmo v Česku z toho, co přijde s Trumpem, jejíž výmluvnou ukázkou byl komentář europoslance Luďka Niedermayera, že Trump představuje velmi agresivní plán obchodního protekcionismu nevídaného rozsahu, namístě?
Jednak drobné, víceméně přátelské – oproti tomu, co předvádějí progresivisté – rýpnutí do pisatele vámi zmíněného komentáře: Luděk Niedermayer se dostal do pozice excelentního komentátora a velmi zdařilého prognostika – jen s tou výhradou, že každou jeho prognózu musíte otočit o 180 stupňů. Pak budete realitě blíže, než když ji vezmete tak, jak ji zveřejní. Sype někdy ze sebe zajímavá data a mnohdy i v podstatě správné informace, ale jeho závěry jsou prapodivné. Občas připomínají starý vtip z Rádia Jerevan.
Dotaz posluchače: Co je pravdy na tom, že Alexandr Jefimovič vyhrál v lotynce v Moskvě milion rublů?
Odpověď Rádia Jerevan: Vaše informace je v podstatě správná, jen si zaslouží pár menších upřesnění. Jednak se nejednalo o Alexandra Jefimoviče, ale Ivana Timošenkoviče. Nestalo se to v Moskvě, ale v Leningradě. A nevyhrál milion rublů v lotynce, ale ukradli mu kolo.
Jinak je však panika v EU a ČR na místě – ale ne kvůli Donaldu Trumpovi. Ten se bude snažit dělat to, co slíbil a o co usiloval už ve svém minulém období v Bílém domě, tedy učinit Ameriku silnější, výkonnější, zbavit ji smrticích ideologií, aby byla lepším místem k životu. Kdo má ještě nějaký rozum v hlavě, tak by mu v tom měl držet palce. Protože právě taková Amerika by byla naším nejcennějším spojencem. Problémem Evropy rozhodně není Donald Trump. Jestli má problém Evropy nějaké jméno, tak je to Ursula von der Leyenová a její klaka, protlačující zelený fanatismus a další sebevražedné ideologie. Evropa se nemusí bát Donalda Trumpa, Evropa se dokáže spolehlivě zlikvidovat úplně sama. A to už brzy. Stačí se podívat na evropský automobilový průmysl… nebo rozpadající se vztahy mezi lidmi.
Z našich luhů a hájů vysílal vůči novému prezidentovi USA ještě před volbou otrávené šípy i další viditelný politik TOP 09 Ondřej Kolář. Nový europoslanec ve vysílání CNN Prima NEWS cupoval Donalda Trumpa za jeho výrok během kampaně, kdy prohlásil, že by nebránil státy NATO, které neplatí dost na obranu. Podle něj Trump nerozumí významu spojenectví s evropskými státy, tedy transatlantickému partnerství. Jsou reálné obavy, že by za Trumpa mohly Spojené státy nechat země NATO v případě válečného konfliktu na holičkách?
Netuším, kam až je Donald Trump ochoten zajít v této oblasti. Ale jeho slova nejsou ničím novým, říká je už dlouho. A je těžké mu v tom oponovat, protože má pravdu. Proč by měl mít nezaslouženou jistotu někdo, kdo se jen veze a spoléhá se na to, že když bude zle, tak ho beztak někdo (Amerika) ochrání? To je zjevný nesmysl – nebezpečný nesmysl. Každý stát by se měl postarat sám o svou obranyschopnost. Spojenectví s jinými zeměmi je pak důležitou bezpečnostní nadstavbou.
To bychom ovšem museli mít jiné politiky a generály. Třetina našich generálů a politiků uvízla myšlením ve druhé světové válce, další třetina někde v šedesátých letech a poslední třetina je zahleděna do zahraničních misí, zejména těch, které vyvážejí demokracii. Někteří se najednou probudili, když zaslechli kanonádu kousek od nás a začali hystericky nakupovat, ale bez ujasnění si základního účelu naší armády. Chceme vůbec bránit svou zem? Opravdu? Pokud ano, tak s kým? S několika tisícovkami profesionálů, vycvičenými na nahánění Tálibánu, se kterým prohrála válku největší světová vojenská mocnost? Zásadně tady chybí poctivá a hluboká veřejná a odborná diskuse o tom, jakou armádu chceme mít a k čemu všemu má sloužit.
Tohle je to podstatné, co v otázce obrany naší země nejvíc chybí?
Ještě více chybí to úplně nejpodstatnější: Jaký důvod mají lidé bránit svou zem? Srdce vyhrávají válku, tedy motivace, všechno ostatní je až na druhém místě. Proto vyhnala parta Tálibů v sešmajdaných sandálech, s obouchanými kalachy a obstarožními RPG nejlépe vyzbrojenou a vycvičenou armádu na světě. Zkrátka, pevně věřili ve svou věc a ve svou zem. Věděli přesně, co a koho brání. U nás je to však ode zdi ke zdi. Nejdříve jsme na armádu kašlali tak trestuhodně, až si vojáci museli sami kupovat maskáče a boty, a potom zešílíme a bezohledně utrácíme za věci jako F-35, které opravdu nepotřebujeme. Je to tak hysterické a nerozumné, že bych se nedivil, kdybychom se dozvěděli, že je nezbytné koupit letadlovou loď na Vltavu a pár atomových ponorek na Lipno. Ostatně z našich politiků už vypadly i horší nesmysly…
Nejdříve ze všeho bychom tedy měli mluvit o tom, proč, jak a s kým bránit naši zem?
Řekněme si, za co stojí lidem položit život, protože přesně tak stojí úhelná otázka obrany. Neplivejme na vlastenectví, bez něj žádná kvalitní obrana vybudovat nejde. Za Ursulu von der Leyenovou a nápady bruselské byrokracie, které jako by vznikaly na uzavřeném oddělení blázince, by položil život jen naprostý idiot. Vytvořme pak po důkladné diskusi kvalitní plán na výstavbu armády a přemýšlejme o tom, jak do obrany zapojit daleko více lidí, jak je motivovat, jak spojit jejich srdce. Z toho vyplyne potřeba výzbroje, výstroje a podobně. Ale třeba snahy některých politiků na další omezování zbraní mezi civilisty jdou přesně opačným směrem.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Zpátky k volbám ve Spojených státech. Nynější český prezident Petr Pavel označil před dvěma lety Donalda Trumpa za odpudivou bytost a prý by mu už nikdy nechtěl podat ruku. Teď tvrdí, že to bylo v době, kdy ještě nebyl prezidentem. Co tomu zdůvodnění říkáte?
No, možná to byla jen další mladická nerozvážnost… Viděl jsem ten rozhovor, kde to Petr Pavel řekl. Zarazila mě povrchnost jeho soudu. Je přece úplně irelevantní, jak na něj Donald Trump působil. Podstatné přece je, co říkal a jaké měl plány. A reprezentant instituce (třeba NATO) nebo státu by důležitost těchto věcí měl umět pečlivě rozlišovat. Buď někde jednám za sebe, jako sólista a soukromník, nebo jednám za instituci, za svou zem nebo skupinu zemí. V takovém případě musím bezpodmínečně překousnout i mnohem horší projevy než ty, které Petr Pavel popisoval. Upřímně řečeno se divím, že ta slova vypustil, sám se tím dost shodil.
Ozývají se hlasy, že tak bude mít zdaleka nejhorší pozici vůči Bílému domu ze všech českých prezidentů po roce 1989. Může Trump ta Pavlova urážlivá slova na svou adresu brát v potaz, nebo se spíš může řídit heslem „orel much nelapá“?
Trumpovi do hlavy nevidím, ale pokud se dívám na jeho dřívější působení v Bílém domě, tak se mi zdá, že v sobě asi nikdy nezapře smýšlení byznysmena. Z toho by se dalo usuzovat, že pokud nebude potřebovat Českou republiku, potažmo Petra Pavla, bude nás jednoduše ignorovat. Ale pokud ho napadne, že bychom mu mohli být v něčem nápomocni v jeho snahách, pak si dovedu představit, že Petra Pavla klidně políbí na obě líce, polaská ho po vlasech a třeba si s ním zatančí i odzemek. Ačkoli si možná neodpustí nějaké drobné rýpnutí, ale to také patří k vyjednávání byznysmenů: „Vzpomínáte si, milý pane, jak jste si před patnácti lety, čtyřmi měsíci, deseti dny a pěti hodinami znechuceně uplivl před obchodem s mými výrobky? No tak já jsem takový formát, že už jsem na to zapomněl…“ Takové špílce patří ke každému vyjednávání, získávají psychologicky výhodnější pozici oproti partnerovi. Takže bych z toho nedělal drama. Donald Trump, pokud něco chce, dokáže se přenést i přes horší věci. A jen opakuji: Donald Trump není nepřítel náš ani Evropy, to opakují jen zaslepení propagandisté. Největším naším nepřítelem je totalitní smýšlení našich a evropských ideologů. S tím bychom se měli vypořádat. Třeba po vzoru Donalda Trumpa.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník