Vy jste se nedávno vrátil z Kuby. Co vás v této zemi zaujalo, jak tam v současné době lidé žijí a jaké jsou změny po smrti Fidela Castra? A je zde vůbec nějakým způsobem možné zaznamenat narůstající americký vliv, o kterém se právě po smrti Castra začalo více mluvit?

Strávil jsem na Kubě tři týdny, projel jsem tři tisíce kilometrů, s místními lidmi jsem mluvil všude, kde to bylo možné, včetně dvoudenní diskuse s bývalým členem osobní stráže Fidela Castra. Prostudoval jsem tisícistránkové knihy o Fidelovi včetně pár jeho mnohahodinových projevů. Přesto nemohu říci, že Kubáncům rozumím a hlavně že mám k situaci na Kubě jednoznačný postoj. Ti, kteří mě čtou pravidelně, vědí, že mám odpor k socialistickým experimentům plným regulace, buzerace, omezování svobody, plánovaného hospodářství a s ním spojené korupce, zlodějny, šlendriánu a vším, co si mnozí pamatujeme z let sedmdesátých a osmdesátých. Ovšem na Kubě jsem nepoznal režim zlomených lidí, kteří se otáčejí přes rameno, jestli je někdo nesleduje. Viděl jsem systém, ve kterém žijí lidé hrdí na to, co se jim podařilo vybudovat přes šedesát let trvající embargo a agresi ze strany supervelmoci. Lidé si jasně uvědomovali, čeho dosáhli v oblasti školství a zdravotnictví. Vysoká úroveň bezpečnosti a nízká úroveň kriminality, to je něco, v čem je Kuba v prostoru Střední a Jižní Ameriky výjimečná, ať už je člověk na vesnici nebo v nočních uličkách Santiaga, plných podnapilých, veselých Kubánek a Kubánců. Nefalšovaná podpora místních lidí něčemu, čemu oni říkají revoluce, mě utvrzuje v tom, že tento národ dokáže odolávat tlaku globalizace ještě dlouho. Jim nebyl režim vnucen tak jako středoevropským národům po druhé válce. Oni si vybojovali tu svou „svobodu“ sami tím, že po několikaletém boji zvítězili nad diktátorem Batistou a americkým kapitálem, který – a teď to řeknu bolševickou terminologií, která v tomto případě přesně vystihuje význam – vykořisťoval a vysával ekonomickou podstatu této země. Oni netoužili po spojení se Sovětským svazem, ale v okamžiku, kdy jejich nejbližší soused, supervelmoc, na ně zaútočil, se pragmaticky přiklonili pod křídla bolševického impéria, později přečkali jeho pád, zhroucení trhů, vyhnuli se hladomoru, překonali pád Venezuely jako dalšího strategického partnera a úspěšně odolávají i nadále. To je neuvěřitelný příběh. Mohl bych o Kubě mluvit dlouho, ale to je nad rámec našeho rozhovoru. Více včetně fotek najdete postupně na mém blogu na iDNES.cz.

Pojďme tedy zpět k Evropě. Velkou diskusi vyvolala v posledních týdnech otázka, zda mít, či nemít referendum ohledně EU. Jak vy to vidíte? Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že pokud lidé byli dobří na to, aby v referendu rozhodli, zda do EU vstoupíme, mají právo i na to, rozhodnout se, jak to bude dál?