Vy jste se nedávno vrátil z Kuby. Co vás v této zemi zaujalo, jak tam v současné době lidé žijí a jaké jsou změny po smrti Fidela Castra? A je zde vůbec nějakým způsobem možné zaznamenat narůstající americký vliv, o kterém se právě po smrti Castra začalo více mluvit?

Strávil jsem na Kubě tři týdny, projel jsem tři tisíce kilometrů, s místními lidmi jsem mluvil všude, kde to bylo možné, včetně dvoudenní diskuse s bývalým členem osobní stráže Fidela Castra. Prostudoval jsem tisícistránkové knihy o Fidelovi včetně pár jeho mnohahodinových projevů. Přesto nemohu říci, že Kubáncům rozumím a hlavně že mám k situaci na Kubě jednoznačný postoj. Ti, kteří mě čtou pravidelně, vědí, že mám odpor k socialistickým experimentům plným regulace, buzerace, omezování svobody, plánovaného hospodářství a s ním spojené korupce, zlodějny, šlendriánu a vším, co si mnozí pamatujeme z let sedmdesátých a osmdesátých. Ovšem na Kubě jsem nepoznal režim zlomených lidí, kteří se otáčejí přes rameno, jestli je někdo nesleduje. Viděl jsem systém, ve kterém žijí lidé hrdí na to, co se jim podařilo vybudovat přes šedesát let trvající embargo a agresi ze strany supervelmoci. Lidé si jasně uvědomovali, čeho dosáhli v oblasti školství a zdravotnictví. Vysoká úroveň bezpečnosti a nízká úroveň kriminality, to je něco, v čem je Kuba v prostoru Střední a Jižní Ameriky výjimečná, ať už je člověk na vesnici nebo v nočních uličkách Santiaga, plných podnapilých, veselých Kubánek a Kubánců. Nefalšovaná podpora místních lidí něčemu, čemu oni říkají revoluce, mě utvrzuje v tom, že tento národ dokáže odolávat tlaku globalizace ještě dlouho. Jim nebyl režim vnucen tak jako středoevropským národům po druhé válce. Oni si vybojovali tu svou „svobodu“ sami tím, že po několikaletém boji zvítězili nad diktátorem Batistou a americkým kapitálem, který – a teď to řeknu bolševickou terminologií, která v tomto případě přesně vystihuje význam – vykořisťoval a vysával ekonomickou podstatu této země. Oni netoužili po spojení se Sovětským svazem, ale v okamžiku, kdy jejich nejbližší soused, supervelmoc, na ně zaútočil, se pragmaticky přiklonili pod křídla bolševického impéria, později přečkali jeho pád, zhroucení trhů, vyhnuli se hladomoru, překonali pád Venezuely jako dalšího strategického partnera a úspěšně odolávají i nadále. To je neuvěřitelný příběh. Mohl bych o Kubě mluvit dlouho, ale to je nad rámec našeho rozhovoru. Více včetně fotek najdete postupně na mém blogu na iDNES.cz.

Pojďme tedy zpět k Evropě. Velkou diskusi vyvolala v posledních týdnech otázka, zda mít, či nemít referendum ohledně EU. Jak vy to vidíte? Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že pokud lidé byli dobří na to, aby v referendu rozhodli, zda do EU vstoupíme, mají právo i na to, rozhodnout se, jak to bude dál?

Všimněte si, že multikulturní vrstvy, u nás v politice reprezentované stranami jako TOP 09, KDU-ČSL, STAN, Zelení a Piráti, následované neziskovkami a mladými agitátory právě vyšlými ze škol, kteří jsou jak vystřižení z ČSM, komsomolu nebo Hitlerjugend, jsou velice prodemokratické, proreferendové a zastávající se demokracie, ale vždy jen do okamžiku, pokud se takový názor lidu shoduje s jejich. Pokud ne, jsou schopni těch největších zvěrstev. Budou organizovat petice, demonstrace, nátlakové akce, skandalizovat své odpůrce, budou do nekonečna opakovat volby, dokud nebude výsledek takový, jaký chtějí oni. Komunisti, později nacisti, kteří se také považovali za součást multikulturních, nadnárodních sil, které mají za úkol přesvědčit hloupý, nevzdělaný svět o té jejich pravdě, se nezdráhali sahat k násilí. I multikulturní levice je schopna zapalovat auta a ničit, udělají cokoliv, aby se prosadil ten jejich pohled na svět. Nic se u levice nezměnilo. Vrátím se ale k vaší otázce – pro tyto vrstvy byli lidé dobří k tomu, aby se v referendu vyjádřili o vstupu do eurosvazu, ale samozřejmě jsou pro ně už příliš hloupí na to, aby se jim dala možnost vyjádřit se k vystoupení z tohoto nemocného spolku. Co kdyby hlasovali jinak, než bylo naplánováno? Jejich dnes už zapomenutému kandidátovi Drahošovi by nevadila podpora tohoto „lidu“ v prezidentských volbách, ale k ničemu jinému by už je nepouštěl. Jak typické pro představitele elit… Jen oni přece jsou předurčeni vésti zemi…

Jak by podle vás případné referendum ohledně EU dopadlo a co by opuštění EU pro ČR znamenalo?

To není na pořadu dne. Ale je to blízko. Pořád ještě věřím, že máme šanci vytvořit ostrov pozitivní deviace V4 v rámci Evropy a přibrat země, které Masaryk označoval jako pásmo malých národů, táhnoucí se od Pobaltí po Řecko. Je to historická úloha zemí dnešní V4 a Němců z Rakouska, kteří spolu se Srby, Rumuny, Bulhary a Řeky byli vždy obranou Evropy před islamistickým morem. Tento boj právě probíhá, schovaný pod mediální slupkou mnoha jiných, nepodstatných procesů. Pokud se nám to nepovede, pak je na řadě referendum o vystoupení z eurosvazu. Je to blízko, že?

Václav Klaus mladší dlouhodobě razí tezi, že z EU bychom měli vystoupit i za cenu, že zchudneme. „Je to něco, jako když jste bohatí a máte spolu děti, ale manžel vás začíná mlátit. V takové chvíli je slušné, morální a demokratické položit si otázku, zda to stojí za to,“ uvedl v Českém rozhlase na adresu sankcí, které nám hrozí za nepřijímání migrantů. Promluvil mimo jiné také o tom, že v západní Evropě jsou dnes čtvrtě, kde panují jiná pravidla a lidé křesťanské víry nejsou příliš vítáni. Co si o tomto jeho názoru myslíte?

Nepřátelé Václava Klause mladšího se mu posmívají, že má křivou hubu. Tito lidé se ovšem bojí přiznat, že má jasné a přímé názory. Mají z něho strach. Strávil jsem s Václavem večer plný zajímavých diskusí v jedné pražské hospodě. Člověk s jeho názory má jako politik mou plnou podporu. Říkám, ještě máme chvilku čas, ale pokud nám chtějí udělovat sankce nebo když nás přinutí přijmout tzv. Dublin IV, který já nazývám Mnichovem II a znamenal by přímý útok na naši zemi spolu s neomezenou dodávkou nekompatibilních cizinců, pak je už jen poslední možnost, jak se vyhnout nepokojům a válce – opustit ten spolek.

Na svém Facebooku jste nedávno sdílel reportáž T. Robinsona z demonstrace proti zvyšující se kriminalitě ze strany migrantů v německé Chotěbuzi, kde tento britský politický aktivista mluvil na kameru i s německými novináři. Někteří z nich označili demonstranty za příznivce krajní pravice. Mezi demonstranty ale byli podle záběrů například hodně důchodci. Co na to říct? A co si vůbec myslíte o současné situaci v Německu právě ohledně migrantů?

To je typické nálepkování, kterým dnešní představitelé frankfurtské školy a novodobé marxistické levice, kteří dnes ovládají média, rozeštvávají společnost. Oni jsou těmi, kteří zasévají nenávist, a když jim dojdou argumenty, své odpůrce označují jako krajní pravice, nacista, fašista, rasista, protisystémový atd. Tito užiteční idioti budou štvát tak dlouho, až se proti nim obrátí hněv lidu. Německo je velký papiňák, pod kterým se pořád přitápí. Mimochodem, oblast bývalého NDR má šanci ke znovuobrození starého, dobrého Německa. Oblast NSR je dnes ztracena, nemají zkušenost s totalitou, neumějí číst mezi řádky a nedokážou rozpoznat plížící se zlo.

Co naše média? Přejete si také personální změny v České televizi, nebo si naopak myslíte, že by šlo o ohrožení demokracie? Co způsobilo, že jsou veřejnoprávní média tak kritizovaná, a proč nálada vůči nim houstne?

Takzvaná veřejnoprávní média se stala rukojmím multikulturní sféry. Názory lidí je nezajímají a jsou s nimi v přímém rozporu. Je načase ČT zrušit. Proti tomu ovšem budou ti, pro které je ČT hlásnou troubou nebo zdrojem příjmů, protestovat a nebudou váhat použít násilí. Jde jim o hodně. O ohrožení demokracie určitě nejde, jen Sorosovy děti ztratí platformu k prezentování svých zvrhlých protinárodních názorů.