Jak to ve vaší ordinaci praktického lékaře vypadá v posledních dnech, kdy po celé zemi opět narostly počty pozitivně testovaných na SARS-CoV-2?

Hekticky. Za téměř 40 let praxe všeobecného lékaře pro dospělé jsem něco podobného ani vzdáleně nezažil, a to ani při nejrozsáhlejších atakách chřipky. K běžné činnosti v plném rozsahu přibyly stovky telefonátů, vystavování karantén, izolací, žádanek na PCR testy, aplikací monoklonálních protilátek, očkování proti chřipce, covidu-19 včetně posilujících dávek a tak dále. Vše trvá bezmála dva roky, pochopitelně narůstá fyzická únava, psychický stav se blíží syndromu vyhoření. Nedokáži si moc představit situaci, že by lékař sám onemocněl a zanechal svoji – průměrně zhruba 1700 klientů čítající – praxi, byť třeba krátkodobě opuštěnou. I proto znám případy, kdy si sami lékaři nasadí například antibiotickou léčbu a při vědomí toho, že se nejedná o postup lege artis a svým pacientům by zcela jistě vystavili pracovní neschopnost, docházejí dál do své ordinace.

Liší se nějak stavy a potíže pacientů ve srovnání s minulou zimou, kdy byl nápor epidemie až dosud nejničivější?

Při porovnávání těchto dvou období bych neřekl, že se nějak výrazně stavy a potíže pacientů liší, spíše jejich chování a psychika. Na počátku roku 2020 jsme byli všichni překvapeni a do jisté míry i zaskočeni nově vzniklou situací, bylo třeba improvizovat na všech úrovních a snažit se adaptovat co nejrychleji na nová fakta a skutečnosti. Nejvýraznějším rysem byla solidarita a vzájemná podpora na všech úrovních. Obecně se předpokládalo, že zdravotnický systém pandemii zvládne tak, že se život vrátí v dohledném horizontu k normálu. To se ovšem nestalo, naopak se dostavila nespokojenost, frustrace z nastalého vývoje, což se pochopitelně zhmotňuje v emocích – v drtivé většině negativních – a ty se pak přelévají i do vztahů mezi lékaři a jejich pacienty.

Pozorujete, že by se nějak měnila struktura lidí zasažených nemocí Covid-19, nebo i v této vlně jasně převládají příslušníci rizikových skupin, ať už z pohledu věku, životního stylu nebo přidružených chorob?

Neřekl bych, že se nějak výrazně měnila struktura lidí zasažených nemocí Covid-19 – u mnohých při otevření zdravotní dokumentace zjišťujeme, že první ataka byla již v roce 2020. Statisticky to nemohu potvrdit, ale mám dojem, že mezi nemocnými nyní přibylo více pacientů z mladších věkových skupin.