Reagoval jste prohlášením na text Václava Klause, respektive jeho institutu s názvem Nejsme ve válce, nepotřebujeme drakonická opatření. Co vám nejvíce vadí na tom vyjádření Institutu VK?

Jeho existence. V tuto těžkou dobu, kdy se všichni ve společnosti všemožně snaží zabránit tomu, aby kvůli pandemii koronaviru nebyl zcela zahlcený zdravotnický systém, a tím došlo k nebezpečí omezení péče – ať už pro nemocné s covidem, nebo s běžnými onemocněními, ve chvíli, kdy vláda na miskách analytických vah hledá nějaký rozumný konsenzus v rámci jednotlivých navrhovaných opatření – a tato opatření nejsou přijímána jenom u nás, ale všude ve světě, kde čísla epidemie rostou a jsou prakticky totožná nebo i tvrdší, ve chvíli, kdy jsme nejzasaženější zemí v Evropě v přepočtu na počet obyvatel, bývalý prezident vydá prohlášení, ve kterém se snaží přesvědčit veřejnost o tom, že tato opatření nepotřebujeme, a nabádá k občanské neposlušnosti.

Ve svém textu jsem napsal, že člověk může mít různé názory, ale měly by být podloženy nějakými jasnými objektivními skutečnostmi – což tato výzva není – a za druhé v tuto chvíli, pokud významná veřejná osobnost, jako je bývalý prezident, vydává takovéto nebezpečné prohlášení, pak není divu, že obyčejní lidé mají tendenci rezignovat na elementární pravidla, která mohou celou společnost – a zejména ohrožené lidi a seniory – významně ochránit a zabránit kolapsu zdravotnického systému. Ke kterému bychom směřovali, pokud tato opatření nebudou zavedena a nebudou dodržována.  

Asi klíčové konstatování je, že Václav Klaus (ale bohužel i mnoho a mnoho dalších lidí v této zemi) nechápe smysl těchto opatření a asi ani vážnost situace...

Smyslem těchto opatření není někoho trápit a mučit, ale dostat celkový počet nemocných s covid-19 pod určitou kontrolu, udržet zdravotní systém v chodu, protože čím více bude těch jednotlivých onemocnění, tak určité procento probíhá s průběhem těžším a logicky se procento těchto těžších průběhů dříve nebo později dostane do nemocnice. Tato země musí být schopna péči poskytnout. Také je důležité, aby současně při poskytování této péče nedošlo k ochromení péče o jinak nemocné. Není tu jen koronavirus. Tady jsou onkologicky nemocní pacienti, kteří potřebují léčbu. Jsou tu nemocní s kardiovaskulárním systémem, jsou tu operace, které se musejí provést. Ať už akutní, nebo naplánované. Toto všechno se nemůže zastavit.

Mě nemile překvapila nejen vůbec existence tohoto prohlášení Institutu Václava Klause – a zrovna teď, v tu nejhorší chvíli –, ale velice odmítám, že nepotřebujeme ta opatření. Odmítám i jedno závažné tvrzení.

Jaké?

Že podle Václava Klause koronavirus ohrožuje jen ty, kteří jsou vážně nemocní. To není pravda. Existují desítky a stovky publikovaných studií renomovaných lékařů a týmů, kdy dochází k úmrtí dříve zcela zdravých lidí. Také je velmi široká skupina seniorů, chronicky nemocných, diabetiků, lidí s vysokým krevním tlakem, s poruchami imunity, onkologičtí pacienti, lidé na chemoterapii, kteří jsou schopni své onemocnění zvládnout a fungovat s ním ještě spoustu, možná i desítky let. Ale tato nákaza je ohrožuje na životě a na zdraví. Tohle se zdá, že Václav Klaus popírá.

A co je jedno z nejděsivějších v té výzvě, je tvrzení, že nesmíme připustit, aby zvýšené nebezpečí pro jednu specifickou rizikovou skupinu ochromilo celý stát. Tím toto prohlášení v podstatě říká, že se máme zříci mezilidské solidarity, solidarity zdravých s nemocnými, mladých se starými. Že máme tímto nechat přes palubu všechny seniory a zejména ty, kteří trpí nějakým chronickým onemocněním. Že máme hodit přes palubu ohroženou skupinu diabetiků, kterých je v České republice přes milion. Je to velice vážné.