Jan Hnízdil se věnuje komplexní psychosomatické medicíně. Než začal odpovídat na otázky, vyjádřil se jako lékař i směrem k ve čtvrtek zemřelému expremiérovi Stanislavu Grossovi.

„Amyotrofická laterální skleróza (ALS) je typické autoimunitní onemocnění. Biologická medicína nezná jeho příčinu, léčba je symptomatická, naprostá většina pacientů umírá v důsledku úplné neurosvalové paralýzy. Měl jsem několik pacientů s ALS. Z pohledu komplexní medicíny byla příčina jejich nemoci zřejmá. Autoimunitní, nebo také agresivní, znamená, že obranyschopnost – imunita místo, aby člověka chránila, začne mu škodit,“ předeslal doktor Hnízdil. A v duchu toho, čemu se profesně věnuje, pokračoval s vysvětlováním, co se může v lidech postižených touto nemocí odehrávat.

„V souvislostech života pacienta to znamená, že člověk se trápí, užírá, stresuje, žije sobě na úkor, žije sebezničujícím způsobem života. Podle mého názoru byl Stanislav Gross slušný a citlivý člověk. Nešťastnou náhodou se ale připletl do vysoké politiky, fatálním způsobem se zapletl do finančních kauz. Jen velmi málo toho víme o jeho osobním životě a partnerském vztahu. Pokud bych měl příčinu jeho nemoci pojmenovat, řekl bych, že se utrápil,“ konstatoval Jan Hnízdil. Poté se zakousl do otázek ParlamentníchListů.cz.

Když se nyní přesuneme trochu do obecnější roviny, vím, pane doktore, že se intenzivně věnujete nyní hlavně své profesi. Přesto vám určitě neuniká ani to, co se děje v poslední době na politické rovině. Co si myslíte o tom, že se Češi názorově začali výrazně štěpit po mnohých výrocích prezidenta Zemana? A to, že se zdá, že tu narůstá skupina těch, kteří fandí Rusku navzdory tomu, že oficiální spojenci jsou směrem na Západ?

Naslouchat negaci, lhaní a hulvátství, které šíří někteří naši vrcholní politici, je ztrátou času a energie. Na to je společenská situace příliš vážná. Žádný z politiků ji za nás nevyřeší. Buď proto, že nechce, nebo neví jak. Záměrně se proto snaží veřejnost štěpit, odvést pozornost od sebe, k zástupným tématům (Pussy Riot, inkluze handicapovaných, Ferdinand Peroutka...), především ale hledáním vnějšího nepřítele (imigranti, islám...). Jde o typickou strategii psychopatů. Je třeba je odhalit a nenechat se jimi strhnout. Naším nepřítelem není ani Východ, ani Západ. Psychopati ve vedoucích funkcích jsou na obou stranách. Už dávno se nebojuje o ideje, ale o moc a hospodářský růst.

Mocnosti teď demonstrují svoji moc na poli zbídačené Ukrajiny. Zahrávají si přitom s ohněm. Země je příliš malá na to, abychom si mohli dovolit mezi sebou válčit. Je třeba hledat a posilovat to, co nás spojuje. Pokud si někdo z evropských politiků uvědomuje vážnost situace a chová se státnicky, pak je to vysmívaná „mutti“ Angela Merkelová. Hasí několik  požárů najednou: nároky Řeků na poválečné reparace, mocenské ambice Putina, tlak amerických jestřábů na vyzbrojení Ukrajiny, v zádech má nespokojené Němce, Pegidu. Se všemi musí vyjednávat. Nebýt jí, možná bychom už byli v otevřené válce. Zaslouží vděčnost a podporu. Té se jí bohužel od žádného z našich „politiků“ nedostalo.