Rok 2020 končí za přísných opatření, která odpovídají 5. stupni PES. Uzavřít musela většina obchodů. Dětí zůstanou s jistými výjimkami po Novém roce na distanční výuce. Co říkáte, pane doktore, na současná omezení? Souhlasíte s nimi, nebo máte výhrady?

Jak jsem již dříve deklaroval, nejsem absolutní odmítač opatření, přece jenom mám nějaké informace z covidových center v krajských nemocnicích a není to pro zdravotníky ani pacienty procházka růžovým sadem. Jestli jsou opatření adekvátní a správná, prověří asi až budoucnost. Důležité je, že struktura společnosti stále ještě drží a viditelně se nerozpadá.

Určitě stojí za pozornost opatření v jiných částech vyspělého tzv. demokratického světa, kde jsou obtíže s řešením pandemie podobné, jenom u nás se to vymklo z rukou koncem tohoto léta, což již nyní lze hodnotit jako velké zaváhání odpovědných orgánů. Nedovolím si ale nikoho z odpovědných osob a orgánů totálně odsoudit, jelikož zatím téměř nikdo ve vyspělém světě (paradoxně kromě Číny a dalších výjimek) na tento způsob pandemie adekvátní režimová opatření v rámci současného demokratického fungování společnosti lék nenalezl.

Jako kdyby nám vir ukázal, že takto společnosti budoucnosti fungovat nemohou, alespoň ne v této době omezené krize, která se mění pomalu v ekonomickou pohromu v důsledku komplexnosti současných společností.

Koncem září jste pro PL hovořil o tom, že zatím naše zdravotnictví obstálo dobře, ale očekával jste podzimní „prověrku“. Co ukázaly poslední týdny roku 2020 o českém zdravotnictví?

Pořád mám o našem zdravotnictví vysoké mínění. Ale to neznamená, že máme usnout na vavřínech a ze situace se nepoučit. Může být hůře a může přijít další epidemická pohroma, a to mnohem více smrtící než současná. Zaděláno máme dobře – kultivace superodolných bakterií neuváženou antibiotickou terapií, žádná nová antibiotika vynalezená v posledních desetiletích, promíchávání populací v rámci globalizace a migrace, genetické manipulace s mikroorganismy v rámci medicínského a vojenského výzkumu, pokles imunity populací ve vyspělých zemích, populační růst v rozvojových zemích v tropickém pásmu a kumulace populace v nevyhovujících hygienických podmínkách, příprava jídel ze všech možných i nemožných živočišných druhů atd.

Je tedy třeba posílit kapacity těch medicínských oborů, které by tyto problémy řešily – akutní medicína, infektologie, epidemiologie, hygiena, tropická medicína, vakcinologie, molekulární biologie, genetické inženýrství a školit všechny zdravotníky na případnou změnu režimu fungování zdravotnictví. Taktéž je třeba na tyto situace školit krizové manažery, ti budou těmi vojevůdci budoucích bitev s patogeny. Pokud to neuděláme s určitým předstihem, potom to budeme řešit za pochodu s velmi nejistým výsledkem (i tak bude výsledek nejistý, ale snad o něco méně). Já bych dále popřemýšlel, jak zajistit aspoň základní zdravotní péči pro obyvatelstvo, i pokud by se struktura společnosti rozpadla. Ale to si nikdo z politiků nepřipustí a řešit to nebude.

Začalo očkování proti covidu-19. Co na to říkáte a jaké slyšíte ohlasy od svých kolegů lékařů?

Já nejsem a priori proti očkování, ale mám výhrady proti superrychle vyvinuté genetické vakcíně, kterou se nyní začalo očkovat. Vše mně to připadá příliš urychlené a cítím, že to je spíše reakce na politickou objednávku vládnoucích politiků (nejenom u nás), kteří se neúspěšně potýkají s pandemií a vidí v očkování poslední východisko z nouze. Jistě nejde jenom o politiky, ale i o normální běžný život společnosti, která nemůže v tomto přibržděném režimu dlouhodobě existovat a spěje kvůli své složitosti k ekonomickému kolapsu a k sociálnímu neklidu.

Mně osobně připadá masivní použití genetické vakcíny na bázi mRNA (což je zcela nový princip vakcinace pro masivní použití) jako hazard, ale moje pozice je ulehčená tím, že nemám přímou odpovědnost za celou naši společnost. Já bych dal přednost osvědčenějším metodám výroby vakcín, ale v tomto případě asi rozhoduje princip času, který hraje ve prospěch genetických a vektorových vakcín. Dříve jsem byl velkým zastáncem všeho nového a progresivního, ale přece jenom život a zkušenosti mě naučily pokoře k fungování složitých biologických systémů.

Zasahovat mechanisticky jako do nějakého strojku do systému proteosyntézy buněk a použít to na vakcinaci velké části populace je skutečně odvážné. Otvíráme tím Pandořinu skříňku cílených úprav buněk člověka v masovém měřítku, které nejsou na přirozené bázi. Třeba se nic nestane a vše bude fungovat geniálně, ale i potom budu mít strach. S jídlem roste chuť a lidská chyba (možná sám virus SARS-CoV-2 je výsledkem takové chyby) nebo nějaký neznámý regulační okruh v buňce nebo organismu či jiný potenciální patogen přítomný v buňce nebo organismu nás může řádně vyzpovídat.

Nemám nic proti použití genetických vakcín u onkolologických pacientů (to se již dle literatury dělo dříve – protinádorové vakcíny) a jiných těžkých stavů – ale k velké opatrnosti nabádám u zdravé populace. Nemyslím, že výzkum skončí u mRNA vakcín, jistě se již směřuje k výrobě DNA vakcín. Je to příliš lákavé sousto. Trochu si hrajeme na bohy, ale nevím, jestli na to máme dostatečné znalosti o fungování buněk a lidského organismu. Výzkum těchto technologií podporuji při zachování maximální opatrnosti a postupném uvolňování k použití. Stejně to nejde celosvětově zakázat. Může to přinést velké dobro, ale ještě větší zlo.