Ministr vnitra Vít Rakušan podniká po českých a moravských městech turné s názvem Debaty bez cenzury. Lze to chápat tak, že v zemi jinak funguje cenzura a že pouze při těchto akcích předsedy STAN se může mluvit bez cenzury?

Zdá se mi, že celé toto turné a nová strategie STAN jsou úmyslně vymyšleny tak, aby dráždily odpůrce tohoto hnutí a jeho předsedy Víta Rakušana. A nejen je, ale také koaliční partnery. Odhaduji, že nová komunikační agentura hnutí STAN předem počítala s tím, že reakce odpůrců budou vyvolávat pozornost médií, že budou tématem debat na sociálních sítích a že Vít Rakušan bude středem pozornosti. Zákonitou reakci vyvolalo nové chování politiků STAN i u vládních kolegů. Jmenování „zmocněnce“ pro euro ministra Martina Dvořáka, člena STAN, byl nejspíše promyšlený provokační krok, který do nové strategie STAN zapadá. Účastníci debat v Karviné, Sokolově, Mostě a v jiných městech jsou pro Víta Rakušana jen herci v jeho divadelním představení pro pražské, brněnské a další „kavárny“, kde jsou jeho voliči. Stejnou roli Vít Rakušan přisoudil svým koaličním partnerům.

Může se tedy zdát absurdní, že hlavní vládní zastánce cenzury, eufemisticky nazývané jako boj s dezinformacemi, objíždí republiku pod heslem „Bez cenzury“. Jenže o to právě jde, abychom si kladli tyto zákonité otázky. Aby Vít Rakušan byl středem pozornosti. V médiích, na sociálních sítích, v hospodách a podobně. Čím více odpůrci Víta Rakušana za tyto zjevné rozpory kritizují, tím pevněji se šikují jeho voliči, tím více v něm vidí nebojácného bojovníka proti… a teď si dosaďte nějakou nálepku, která se těm, kdo nejdou s mainstreamem, dává.

Média a sociální sítě fungují v Česku bez cenzury?

Moje odpověď je záporná. Nejde ale jen o obsah, jehož uveřejnění je zabráněno, postihováno nebo který je různě znepřístupňován a potlačován. Mě stejnou měrou trápí to, co médii napsáno a zkoumáno nikdy nebylo, ač by mělo. Trápí mě jednostrannost médií v některých otázkách. Jejich nedívání se některými směry. Jejich dobrovolná nebo podvědomá selektivní slepota.

Paradoxně právě „ministr bez cenzury“ Vít Rakušan byl v otevřeném dopise premiéru Petru Fialovi ke Dni lidských práv označen signatáři za toho, kdo sklouzává k cenzurním praktikám, které mnozí pamatují z doby normalizace, a dokládají to jeho konkrétními snahami o omezování svobody slova. Dá se posoudit, zda za více než dva roky svého fungování udělala vláda, která se hned při svém vzniku přihlásila k odkazu Charty 77, více pro svobodu svých občanů, nebo pro její omezení?