Vražda slovenského novináře a jeho přítelkyně šokovala nejen Slovensko. Zároveň se však teď připomíná některým politikům, že novinářům vyhrožují. Nejvíce prezidentu Zemanovi s jeho výrokem o likvidaci novinářů. Co si o tomto jejich počínání myslíte?

Touto vraždou přetekl pohár. Verbálními útoky na média to začíná, pak se začnou novináři střílet a nakonec to může skončit za mnoho let nějakou novou Národní třídou, kdy se budeme zase pracně zbavovat totality. V žádném případě toto nelze pominout. Osobně jsem přesvědčený, že prezident Zeman měl zareagovat dřív. A měl veřejně říci – podívejte ano – dělal jsem si srandu, byl to blbý vtip, nemyslel jsem to vážně a určitě toto je špatně. Jenomže aby tohle přiznal, na to nemá Zeman koule.

Právě Miloš Zeman v televizi Barrandov kritizoval Českou televizi a radil poslancům, jak to udělat, aby v ní udělali personální změny, a to že dvakrát neschválí zprávu o hospodaření ČT. Je veřejnoprávní televize v ohrožení při současném složení Parlamentu? Je tu snaha ji ovládnout?

Samozřejmě že ano. A nejen Česká televize. Vždyť co se dělo kolem Janka Kroupy v Českém rozhlase. Tím, že většina médií je v soukromých rukou, tak Česká televize i rozhlas jsou poslední nezávislá média. A u těch soukromých médií si osobně myslím, že Bakala zasahuje do svých médií míň než Babiš do Mafry.

Nejnověji se propírá úmysl premiéra Babiše vyměnit šéfa GIBS Murína. Novinář Pavel Šafr k tomu dokonce napsal: „Je  to faktický státní převrat. Ale na český způsob. Uzurpátor si prostě bere všechno, co chce.“ Jak to vidíte vy?

V tomto se až tak nevyznám. Vím, že proti šéfovi GIBS byly určité výhrady už předtím. Ale pokud toto dělá člověk, který je sám trestně stíhaný a navíc je to premiér v demisi, který by neměl dělat žádné zásadní personální změny, je to samozřejmě přinejmenším podezřelé.

Je těmito kroky ohrožena česká demokracie?

Co se týče ohrožení české demokracie, jsem velmi vyplašený. Když jsem četl knihu Tymothy Snydera Tyranie – dvacet lekcí z dvacátého století, kde jako Američan mluví o Trumpovi a uvádí k němu paralely z evropských totalitních států z dvacátého století – tak na mě z každé stránky této knížky křičel Babiš. Na rozdíl od většiny jeho voličů jsem si přečetl jeho knížku O čem sním, když náhodou spím. Proboha, tam se přiznává, že chce rozbít demokracii. Jednak tam lidem, kteří se v tom nevyznají, lže. Třeba uvádí, že v sousedním Sasku není mezi občanem a vládou kraj. To je přece lež. Saská vláda je stejný prostředník – mezistupeň – mezi německým občanem a ústřední vládou, jako je u nás kraj. Navíc jeho snaha zrušit Senát, který je pojistkou proti blbému rozhodnutí Parlamentu, snížit počet poslanců v Parlamentu – to všechno na dálku řve na omezení veškerých demokratických principů.

Připomněli jsme si kulaté výročí takzvaného Vítězného února. Jak v této souvislosti vidíte fakt, že to vypadá, že patrně nová česká vláda vznikne s podporou komunistů?

Komunisty dvakrát nemusím. Jich samotných se ale až tak nebojím. Budou sice hlasitou a nezanedbatelnou silou, ale nebudou mít nikdy – aspoň doufám – takovou masivní podporu, jakou má teď Babiš. Samozřejmě zvláště pokud se Babiš opře kromě komunistů i o Okamuru – budou ho tlačit do Czexitu. Myslím ale, že on díky svému podnikání Evropskou unii potřebuje a toto nepřipustí. Komunisti nás sice budou štvát, ale budou to úsměvné figurky. Jako když se poslankyně Semelová ve veřejném projevu vytahuje tím, že dostala přezdívku, na kterou je hrdá. A překládá přezdívku Red Bitch jako rudý bič. Tomu se může člověk jenom smát. Samozřejmě že do vlády nepatří. Ale tam nepatří ani Babiš. Je dostatečně bohatý na to, aby se mohl až do smrti soudit, a tím pádem tvrdit ctěte presumpci neviny, já se teď soudím.

Z vašeho pohledu je tedy Babiš pro naši demokracii největším nebezpečím – díky tomu, že je bohatý a má silné voličské preference?

Ano. Samozřejmě ho považuji za nejnebezpečnějšího. Co se týče Tomia Okamury – ten podle mého by byl ozdobou ordinace kdejakého psychoterapeuta, protože si vleče s sebou spoustu traumat z dětství. Je ovlivněn tím, co si prožil. A musí se mu nechat, že to neměl v dětství jednoduché. Byly tam velmi ošklivé zážitky. Jemu přišla v podstatě vhod migrační krize. Kdyby nepřišla, našel by si jinou skupinu, proti které by se vymezoval. Ale že přišli migranti zvláště z muslimských zemí a do toho ta radikalizace a teroristické atentáty – to mu nahrálo.

Jakmile migrační krize opadne nebo se to zklidní, tak mu začnou lidi ubývat. Nebude mít čím strašit. Ale ta společenská krize není jen u nás. Je to krize celého západního kulturního okruhu. Mrzí mě, že k ní došlo. Před touto krizí varoval už téměř před třiceti lety Huntington ve Střetu civilizací. Kde nevaruje před tím, že nás převálcují muslimové. Ale varuje před tím, že jestliže my se nevzpamatujeme, tam my vyprovokujeme ten střet. My vyprovokujeme někoho, aby nás převálcoval. Měli bychom se začít zamýšlet nad tím, proč v celém západním okruhu dochází k těmto změnám – Trump v Americe, rodina Le Penů ve Francii, Wilders v Nizozemsku. Nebo Orbán. Kaczyński taky není nějaký výrazný demokrat.

Málokdo si dnes uvědomuje, že v meziválečném období to nebyli jenom Hitler v Německu a Mussolini v Itálii. Bylo tu i beckovské Polsko, horthyovské Maďarsko. Byli tu Schuschnigg a Dollfuss v Rakousku. To byly také totalitní systémy. Kdy byla omezena média a některé občanské svobody. Evita, hvězda muzikálu, byla manželkou fašistického diktátora. Nebo Franco ve Španělsku či Salazar v Portugalsku. Podob totality či fašismu je hodně. Nemusí u nás dojít na koncentráky a takovéto věci. Ale ani takový softfašismus bych nechtěl zažít. Už jsem v jedné totalitě žil a nechci dožívat ve druhé.