Energetika je takové zvláštní ekonomické odvětví, ve kterém fungují tržní principy, ale současně se tam bavíme v politologických či vojenských termínech bezpečnosti. Co jsou podle vás hlavní specifika tohoto trhu, která definují jeho podobu?

Energetika je odvětví jako každé jiné, a čím více trhu (a menší státní zásahy), tím lépe. Nikoho nezvýhodňovat, nikomu nebránit ve vstupu na trh a co nejméně danit, to je cesta. Neptal bych se tedy, co definuje podobu trhu s energiemi, ale co jej nejvíce deformuje. A to jsou stání zásahy. Podpora přímotopů, podpora solárů, podpora plynových kotlů, podpora zateplování, přimíchávání biosložek do paliva, daně ekologické, spotřební, DPH… Nedaňme, neregulujme a nebude problém.

Libertariáni prosazují důsledně tržní přístup, ale na druhou stranu jsem měl vždy dojem, že v bezpečnostních otázkách jsou poměrně nekompromisní a na zajištění bezpečného prostředí pro tržní vztahy kladou velký důraz. Jak se tedy ve světle těchto pohledů dívají na oblast energetiky?

Libertariáni vidí bezpečnost jako nárok na to, aby nikdo nezasahoval do toho, co si jiný dělá na svém a za své. Bezpečnost nespatřují ve vynucování toho, aby někdo někomu něco poskytoval. Ať je to chleba, nebo benzín. Bezpečné tržní prostředí zajistí vždy jen to, že se do něj stát nebude míchat.

Zvlášť v poslední době se upozorňuje na určité „tenze“ mezi čistě tržním a čistě bezpečnostním přístupem k energetice. Existují tyto rozpory skutečně, nebo jsou jen důsledkem pokroucení trhu či pokrouceného chápání bezpečnosti?

Nemáme žádné „čistě tržní“ prostředí. A za „bezpečnost“ se vydává nárok na to, aby něco fungovalo „tak jak já chci“. Nemáme nárok na to, aby nám někdo prodal rohlík nebo naftu, a už vůbec ne za cenu, která se nám líbí.

Jedním ze základních znaků tržního vztahu je možnost substituce za alternativní surovinu či technologii. V energetice je to ale z důvodů robustní soustavy i dlouhých kontraktů výrazně obtížnější. Jak se má s těmito specifiky vypořádat zákazník, který je v tomto sektoru z principu výrazně slabší stranou?

Nemyslím, že zákazník je ten slabší. Substituce je možná vždy. Jen jsme líní, protože je jednodušší chtít po politikovi, aby někoho donutil, nebo nám dal peníze jiných.