Stále slyšíme jen, že situace je extrémně vážná a že nás postihla katastrofa, nemocnice jsou přeplněné. Jenže ostatní státy naopak otevírají ekonomiku a posílají děti zpátky do škol. Vy jste poukazoval na situaci ve Velké Británii, kde plánují obnovit chod státu naplno do 21. června. Pane doktore, jak je možné, že tam se daří epidemii zvládnout, ale u nás ne?

Když si vezmeme Británii jako příklad... Před rokem byla Británie jedna z nejpostiženějších zemí co do počtu nakažených i úmrtí. Britové byli schopni se z toho poučit. Vypracovat jasný epidemiologický plán a nyní ho kombinují s očkováním. Očkování je jediná cesta ven, jak potvrzují zkušenosti z Izraele, Británie i Spojených států. Britové mají jasný plán, který zahrnuje trasování, i určitou izolaci, omezování ekonomického i veřejného života, je to plán srozumitelný a lidé ho respektují. Mají situaci pod kontrolou.

Když přišla britská mutace, byli schopní podle plánu opatření přitvrdit a lidem vše vysvětlit. Lidé opatření dodržovali. Britové na pár týdnů přitvrdili a situace se jim nevymkla z rukou. Masivně očkují a čtvrtina populace už je proočkovaná. Podle plánu si pak promítnou, jak dlouho jim bude trvat naočkovat 70 procent lidí, což bude na začátku léta, a opatření postupně uvolňují. Boris Johnson tak mohl představit jasný a srozumitelný postup. Když vše dobře půjde, 21. června bude v Británii pandemie pod kontrolou.

To jsou věci, které se u nás nepodařily. Na rozdíl od Britů jsme reagovali výborně v první vlně a byli jsme jedni z nejlepších na světě, ale usnuli jsme na vavřínech. Když se pak mělo přitvrdit mírnými prostředky... Vzpomeňme si, jaká byla reakce, když ministr Vojtěch navrhnul, aby se nosily roušky. Andrej Babiš se proti tomu hned postavil. Když padaly návrhy, že se lidé budou registrovat v restauracích, okamžitě se proti tomu zvedla vlna odporu. Vláda se bála, nevysvětlila, že nejde o špiclování lidí, jestli jdou nebo nejdou na pivo, ale že je cílem mít přehled o nakažených.