V minulém rozhovoru jste mluvil o tom, že by byl Martin Schulz dobrým kancléřem a může působit na voliče jako živá voda. Hovoří se o „efektu Schulz“ či „schulzomanii“. Skutečností je, že preference SPD stoupají, na druhou stranu kancléřka může působit na německé voliče jako určitý stabilní bod v politice. Čím může nejvíc kandidát na kancléře Martin Schulz zaujmout, v čem může mít výhodu Angela Merkelová?

Paní Merkelová jako stabilní bod v politice zůstává. SPD jde v preferencích nahoru, ale CDU má pořád přes třicet procent. Stabilita, kterou CDU vytváří, samozřejmě zůstává. Co ale oživilo německou politickou scénu, je právě příchod Martina Schulze. To je, jako když do rybníka, kde jsou líní candáti a kapři, pustíte štiku. Martin Schulz se svou schopností mluvit racionálně, ale zároveň vyvolat pozitivní emoce, německý stabilní klidný rybník rozvlnil. Není žralok, je to štika, a jak víme, v každém rybníce mají štiky blahodárný účinek.

Nad stavem německé sociální demokracie se ve svém komentáři pro MF Dnes zamyslel Vojtěch Varyš. Podle jeho slov se SPD podařilo nejen prosadit vlastního kandidáta na prezidenta, ale zároveň s lídrem, bývalým předsedou Evropského parlamentu, aspiruje na vítězství v podzimních parlamentních volbách. „Jak prosazení Steinmeiera za prezidenta, tak přenechání postu stranického lídra Martinu Schulzovi jsou obratnými tahy dosluhujícího vicekancléře Sigmara Gabriela,“ dodává Varyš. Jak to vidíte vy?

Samozřejmě, že to obratný tah ze strany vedení SPD byl. Ale po pravdě řečeno, když SPD o postu prezidenta s CDU/CSU vyjednávala, strana měla dvacet procent a nikdo si nemyslel, že půjde tak raketovým způsobem nahoru. Aby právě byla stabilita v německém politickém systému a na politické scéně, CDU a CSU přistoupily na to, že Franka Waltera Steinmeiera podpoří. Ale mezitím přišel Martin Schulz ve straně, o které si už nikdo nemyslel, že může být tak vážným konkurentem, a vytvořil novou situaci. Někteří poslanci CDU/CSU jsou z toho nešťastní a myslí si, že třeba udělali chybu. Ale s tím nejde už nic dělat, snad jen se snažit, aby průzkumy zvrátili na svoji stranu, ale nemyslím si, že se jim to podaří. O to ale bude celá volební kampaň zajímavější, což je dobré jak pro demokracii v Německu, tak v celé Evropě.

Na pana Schulze vzpomínáte jako na „parťáka“, dobře ho znáte. Jak na novou situaci reaguje?

Jak jsem řekl minule, jsme kamarádi. Má samozřejmě práce nad hlavu, ale zvládá to velmi dobře. On žije z politického života, z akce, z dění, je nejraději, pokud se stále něco děje 24 hodin denně celý týden.

Jak už to bývá, když se o někom začne více mluvit, objeví se řada názorů. Například Petr Bystroň, bavorský předseda AfD, v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl: „Martin Schulz, bývalý předseda Evropského parlamentu, je synonymem unijního aparátčíka. Ten člověk v normálním životě nikdy nic nedokázal, například v jedenácté třídě propadl a pak měl i problémy s alkoholem.“ Podobné argumenty zaznívají i od řady dalších. Co si o tom myslíte vy a jak tohle může přijímat on?

Martina Schulze, předpokládám, vůbec nezajímají názory Alternativy pro Německo. Má svůj velmi zajímavý příběh, lidem se líbí i s problémy, které měl ve svém teenagerovském věku. Koneckonců, kdo problémy nějakého druhu v životě nemá? Vypracoval se až na špičku Evropského parlamentu, na kandidáta na kancléře, a jestli to tak půjde dál, bude německým kancléřem. Alternativa pro Německo bude několik let očurávat německé politické chodníky a tak jako všechny ostatní krajně pravicové strany i tato strana během několika let zanikne. Koneckonců Němci dobře vědí, že alternativa ke svobodě a prosperitě se jmenuje nenávist, nacionalismus a fašismus. To si Němci už prožili a tragickou zkušenost nebudou opakovat.

Na facebookovém profilu se rozepsal v souvislosti s SPD a Martinem Schulzem europoslanec Jan Zahradil: „Dostředivá síla Německa, jeho tlak na střední Evropu a snaha vcucnout ji do ‚tvrdého jádra‘ se zvýší. U nás se prohloubí tendence tomu podlehnout: Sobotkovo křídlo ČSSD (Prouza), TOP 09, KDU-ČSL (Herman), média. Připravme se na to. Tohle bude jeden ze zásadních politických střetů blízké budoucnosti.“ Co si o tom myslíte?

Jan Zahradil se dostal do tragické slepé uličky. Patnáct let stavěl koncepci ODS na euroskepticismu, na spolupráci s britskou konzervativní stranou. Britský euroskepticismus a spolupráce ODS s touto stranou vedly jak známo k Brexitu. Bohužel po odchodu Británie Německo svou velikostí a ekonomicko-politickou silou bude hrát samozřejmě roli větší, to je bez debat. To vše si měl pan Zahradil uvědomit a netlačit situaci do polohy, že by se ocitl v takovéto izolaci. Dnes trapně a zcela nezodpovědně, protože Brity už nemá, začne veřejnost štvát proti Německu. Špatná, chybná cesta do pekel. Namísto neustálého štvaní by měl pan Zahradil konečně předložit alternativu, která by neohrožovala naši prosperitu. To se bohužel Janu Zahradilovi za celou dobu jeho existence v politice nepodařilo. 

Na Facebooku jste se vyjádřil k rezignaci poradce amerického prezidenta pro otázky národní bezpečnosti Michaela Flynna. „I když Flynn byl nucen pod tlakem rezignovat, Trumpův problém to nevyřeší. Bude muset zodpovědět mimo jiné dotazy, kdo o Flynnových kontaktech s velvyslancem Ruské federace ve Washingtonu věděl, kolik jich měl, kdo ho k tomu pověřil? Lze očekávat, že CIA, NSA a FBI o tom vědí více, než je dosud veřejně známo; a také že důkladné vyšetření bude požadovat americký Kongres. Problém má ale i ruská strana. Kreml nemluvil pravdu, nedůvěra vůči němu v USA dále vzrostla, a sen, že by Rusko mohlo nadále ovlivňovat americkou politiku ve svůj prospěch, se rozplývá. Od teď bude bezesporu platit: America First..!“ Do jaké míry je tohle zásadní věc a jak může ovlivnit rusko-americké vztahy?

Aféra může mít obrovský a zatím nepředstavitelný dopad. Jak jsem už napsal na facebookových stránkách, Donald Trump bude muset vysvětlit mnoho věcí. Kolik měl pan Flynn kontaktů s velvyslancem Ruské federace ve Washingtonu, o čem mluvili a hlavně od koho měl pověření v době, když ještě Donald Trump nebyl v úřadu. A co je také jisté a dnes se to poprvé objevilo v deníku The New York Times, je, že zpravodajské služby, které se případem od léta zabývaly, od doby, kdy byly pošta a web demokratické strany nabourány, mají zřejmě odposlechy, které se týkají dalších spolupracovníků Donalda Trumpa. Americký prezident se pohybuje na tenkém ledě a z celého případu se může vyvinout aféra, která mu zlomí vaz. Jaký dopad to bude mít na americko-ruské vztahy, nelze v současné době ještě odhadnout. Ale představy některých lidí v Kremlu a kolem Donalda Trumpa, že se vztahy nějakým zásadním způsobem změní, se možná i pomalu rozplývají. Aféra bude mít nedozírné dopady a každý den se budeme dozvídat další vývoj a ten ovlivní rusko-americké vztahy. To je bez debat.