Jak hodnotíte pohledem právníka opatření postupně přijímaná vládou včetně zákazu vycházení, uzavření obchodů s výjimkou potravin či lékáren, uzavření provozoven služeb a podobně?

Z hlediska právního je stále nutné mít na paměti, že základní práva a svobody, mezi které patří i svoboda pohybu, jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Lze je tedy pouze omezit, pokud je to například nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých. Je otázkou, zda současné rozhodnutí vlády z hlediska právního obstojí v tzv. testu proporcionality, neboť z určitého – striktně ústavněprávního pohledu – nelze prozatím jednoznačně prohlásit, zda jde skutečně o pouhé omezení, nebo zda nedošlo již k faktickému zrušení uvedené svobody, zejména v oblastech, kde je stanoven striktní zákaz vycházení.

Na druhou stranu – z pohledu občana této země je samozřejmě nutné přiklonit se ke všemu, co efektivně pomůže zdravotnickému systému a zastavení šíření uvedeného viru.

Věříte, že budou lidé ukáznění a že budou zákazy respektovat?

Osobně zastávám názor, že přílišné zákazy nebudou úplně efektivní, neboť ten, kdo je rozhodnut je porušit, je prostě stejně poruší bez ohledu na případné sankce. Je to vlastně obdobné, jako když lidé páchají trestnou činnost. Je to zakázáno, jsou za to sankce včetně omezení osobní svobody, ale lidé ji stejně páchají. Určitá hranice by tedy měla být nastavena v každém z nás v rámci našeho ohledu vůči ostatním a v rámci našeho svědomí.

Ostatně již dnes jsme mohli vidět, že nejnovější nařízení vlády dodržováno není, lidé se stále bezdůvodně srocují, nedodržují ani rozestupy, nenosí ochranné pomůcky. Nerada bych, aby právě kvůli takovým došlo na zpřísnění a rozšíření zákazů.

Je oprávněná kritika, která zazněla jak od šéfky Evropské komisi Ursuly von der Leyenové směrem ke členským zemím EU za uzavírání hranic, ale i z tuzemska, že drakonická opatření jsou krajně nebezpečná pro demokracii a že cestování patří k základním občanským právům?

Není. Z mého pohledu mělo být přikročeno k uzavření hranic ihned v počátku, kdy se virus začal rychle šířit v rámci Číny. Pokud by k uzavření hranic přikročily včas všechny evropské země – tedy ihned na počátku, možná by nenastala kritická situace v Itálii a šíření nákazy z této země dál. Příkladem je to, že i v České republice jsou minimálně dvě třetiny nákaz od lidí, kteří za každou cenu chtěli realizovat své právo zalyžovat si v rizikové oblasti, a to dokonce ještě v době, kdy se situace v Itálii prudce zhoršila.