Co byste poradil současným politikům, kteří si chtějí získat důvěru lidí?

Hlavní způsob je dělat, co si lidé myslí, že by měli politici dělat, čili spravovat resorty, dělat otevřenou transparentní politiku a nezamotat se do žádných skandálů a podezřelých činností.

Důvěra v politiky je nyní natolik nízká, že to není jednoduché a ani ti, kteří si důvěru zaslouží, ji nemusí snadno získat. Mohout být buď obětí špatné nálady, nebo na ně padne podezření. Jde o běh na dlouhou trať a jiná možnost není.

Jde jim to? Řekla bych, že lidé mají spíše pocit, že nikoliv…

Nejde, ale na druhou stranu je obvyklé, že se po volbách zvýší důvěra v nově zvolené politiky, voliči mají nová očekávání, mají pocit, že volby mají smysl. Po volbách je situace většinou optimističtější, než před volbami. Čím déle zůstává politik v úřadu, tím více z něj mohou být lidé unavení. Záleží ovšem na tom, jak rychle důvěra klesá nebo z jaké výšky.

Zabýváte se také formováním a vývojem politických stran, proč měly v posledních volbách úspěch nová hnutí a politické strany?

První volby, ve kterých měly nové strany úspěch, byly už v roce 2010. Věci veřejné, naprosto neznámé seskupení, získaly přes deset procent. TOP 09 byla také nová strana, i když byla složena z politiků, kteří už byli známí. V okamžiku, kdy lidé nemají důvěru v existující strany nebo mají pocit, že jsou zklamáni a ani opozice se jim příliš nezdá, snaží se najít novou variantu, novou tvář. Je to přirozená věc. Je pravdou, že nespokojenost před volbami v minulém roce byla extrémní.

Proč mladí lidé chodí méně k volbám? A liší se v tom Česká republika oproti jiným zemím Evropy?

Obecně je u nás nižší volební účast než v západoevropských zemích a je to tradice. Co se týká faktu, že mladší voliči se neúčastní tolik, jako starší, v tom se Česká republika nijak zvlášť neliší. Mladí lidé mají spoustu jiných věcí na práci než chodit k volbám nebo se nějak angažovat v politice. A když se chtějí angažovat, většinou dělají petice, organizují protesty a hledají jiné způsoby.

Proč občanští demokraté už nemají podporu voličů a co by je přesvědčilo, aby je svými hlasy vrátili na špičku české politiky?

Nezapomeňte na to, že získávali největší procenta hlasů, když byl předsedou Mirek Topolánek a vedla se politická bitva s ČSSD, Topolánek proti Paroubkovi. ODS byla tehdy považována za v podstatě jediného reprezentanta pravicové politiky a spousta lidí ji takto chápala. ODS, stejně jako jiným stranám, uškodily aféry různého typu. Hlavně si ovšem myslím, že v poslední době mají voliči představu, že roli hlavního oponenta levicových stran, jako je ČSSD nebo KSČM, mohou sehrát také jiné strany.

Když máte alternativu, můžete volit pravicovou ODS nebo TOP 09, nebo si můžete myslet, že zvýšení daní zabrání Andrej Babiš, protože je byznysmen a bude tomu rozumět. Názory mohou být podobné, ale ve výběru strany máte alternativu.

Jaké změny nálad vnímáte u veřejnosti v souvislosti se současnou koaliční vládou?

Jak jsem říkal, většinou se optimismus ohledně fungování politky po volbách zvedne, nebo se alespoň zmenší skepse. I nyní se nálada o něco zlepšila a uvidíme, jak to bude vypadat dál.

Ke zlepšování nálady může přispět také fakt, že se podle všeho bude zlepšovat ekonomická situace, což není pravděpodobně zásluha současné vlády, která vládne asi tři měsíce, ale samozřejmě to pomáhá.

Věří Češi podnikateli Andreji Babišovi, že v České republice něco změní a nevadí jim případný střet zájmů, který nedávno kritizoval i jeho koaliční spojenec Bohuslav Sobotka?

Řada lidí věří Babišovi, jinak by ho nevolili, a podle výzkumů je zřejmé, že důvěra zatím nevyprchala, ale spíše posiluje. To, že jim nevadí možný střet zájmů, je pro mne trochu překvapivé. Samozřejmě o střet zájmů jde a Babiš to nijak nepopírá. Je zajímavé, že to voličům nevadí, zřejmě vnímají manažerský přístup k fungování státu jako významnější pozitivum než případný střet zájmů Babiše jako podnikatele a politika. Nezapomeňme ovšem, že Andrej Babiš podniká i v mediálním světě, takže má možnost skrze média do jisté míry ovlivňovat ve svůj prospěch i veřejné mínění. Velcí byznysmeni se zájmem o politiku mají často zájem také o média, mohli jsme to vidět třeba v Itálii.

V České republice se vedou diskuze o rostoucím skepticismu k Evropské unii, sociolog Jan Keller to přičítá bývalému prezidentovi Václavu Klausovi, jiní zásahům do pravomocí státu. Proč tomu tak je?

Já bych se klonil k tomu, co říká Jan Keller. Nejde však pouze o formování skepticismu elitami, elity typu Václava Klause byly extrémně skeptické k unii a myslím, že tomu růstu skepticismu napomohly. Nicméně i tak je spousta věcí, kvůli kterým mají lidé důvod ke skepticismu vůči Evropské unii. Třeba mají právě pocit, že EU vše příliš reguluje a zasahuje do pravomocí států nebo mají jednodušší vizi Evropy, nechtějí takovou, která se hlouběji integruje, a vidí ji spíše jako sdružení volného obchodu.

Popularitě Evropské unie neobyčejně uškodily problémy s těmi zeměmi, které se dostaly do výrazných finančních dluhů, jako třeba Řecko. Vypadalo to velmi lákavě, mít jednu měnu, teď už to tak lákavě nevypadá. Na druhou stranu se dá těžko tvrdit, že problémy Řecka jsou kvůi euru, já to nemohu posoudit, protože nejsem ekonom.