Nový místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna prý věří tomu, že sociální demokracie bude po sjezdu v Hradci Králové pestřejší. I jeho stranický kolega, senátor Jiří Dienstbier prohlásil, že současné vedení sociální demokracie je příliš jednobarevné. Zároveň jsou ale slyšet hlasy, že ČSSD je vnitřně názorově příliš rozkročená. Jak to tedy je? Je sociální demokracie příliš rozkročená, nebo by se naopak měla názorově sjednotit? 

To se projeví až časem, protože zatím vlastně nikdo z členů vedení sociální demokracie neformuloval žádné zásadní programové priority nebo zásadní politická stanoviska. Zatím se všichni vyjadřovali jen k vnitrostranickým projevům nebo vyjednávání o vládě. Pokud jsou ve straně liberálové, radikálové, socialisté, národovci, ukáží až následující týdny a měsíce. Pravda je, že nejvýraznější tváří je Foldyna. Ten se nikdy netajil tím, že má na celou řadu politických otázek jiné názory, než předchozí vedení strany. Ať už na zahraniční politiku, Rusko, vojenské mise české armády, koneckonců i referendum o Evropské unii či Severoatlantické alianci, nebo tím že se domnívá, jak je potřeba přetahovat voliče rétorikou SPD, která se bude podobat té Okamurově. Je pravda, že z toho hlediska jakoby zastínil ostatní názorové proudy, ale na to, aby se současní místopředsedové vyprofilovali, budou mít ještě dost času. 

Foldyna v projevu také řekl, že právě přílišná unifikovanost je tím, co ČSSD dostalo na šest procent. Může to být důvod propadu sociální demokracie? 

Volební prohra souvisela především s tím, že vedení kolem Bohuslava Sobotky přestalo budovat sociální demokracii jako stranu a zanedbávalo prezentování postojů sociální demokracie směrem k voličům. Pouze se soustředil na vládní agendu, která jim podle mne sice šla velmi dobře, ale volič nevolí z vděku. Chce slyšet něco nového, co bude jeho uším konvenovat a na to rezignovalo minulé vedení ČSSD a část jejích politiků. To by měla být jedna z hlavních změn po sjezdu ČSSD. ČSSD musí najít taková témata, která budou společná pro pestrou škálu voličů. Témata, která budou posouvat životní úroveň nebo postavení ve společnosti jak seniorů, tak mladých voličů, rodin s dětmi, lidí s problémy s exekucemi, zkrátka se musejí pokusit najít sjednocující téma pro všechny. Trochu mne zarazilo, že Foldyna stavěl do protikladu typického sociálního demokrata - muže u soustruhu proti mladším městským voličům. Ale ČSSD si podle mne nemůže dovolit stavět voličské skupiny proti sobě. Pokud chce stranu dostat zpět na dvacet procent, potřebuje je všechny a musí pro ně najít společná témata. 

Během svého projevu se rovněž Foldyna nechal slyšet, že se rozhodl „kandidovat v době, kdy sociální demokracie není v dobré formě“. Domnívá se, že „přichází doba, kdy přichází konec tradičních konfekčních politických stran i tradičních konfekčních politiků“. Nakolik souhlasíte s tímto výrokem?

Nevím, co myslí onou konfekčností, ale v zásadě bych souhlasil. Jestliže politické strany vypadaly tak, že se scházely na sekretariátech, bavily se mezi sebou, šlo o šedé pány kolem padesátky s pupíkem a ve straně měli málo žen, tak je skutečně potřeba změna, aby do strany přišli lidé mladší, genderově vyváženější, komunikovali více, než se sebou, s voliči a byli vidět. V zaměstnáních, na zastávkách, v ulicích, mezi lidmi, na nejrůznějších demonstracích, podnikali petiční akce, spolupracovali s občanskými iniciativami. Politické strany se potřebují stát dynamičtějšími a komunikovat novými formami a prostředky, než v předchozích dvaceti letech. 

Podle Foldyny sociální demokraté zapomněli, kdo je jejich voličem: „Pojďme si přiblížit našeho voliče. Je to chlap, co maká u soustruhu, žena, co se stará o dvě děti, přitom je prodavačka v supermarketu. Mají dědečka a babičku, který celý život makali. Je nezajímá ani tak inkluze, gender, ani multikultura, ani sňatky stejného pohlaví. Jim vadí, že musí ráno vstávat, kdežto jiní se válí do 11 v posteli. A oni to vnímají jako velkou křivdu.“ Bez ohledu na to, jaká by ČSSD měla být do budoucna, mne zajímá, zda skutečně takoví byli voliči sociálních demokratů? Tedy muži u soustruhu a ženy prodavačky?  

Je to určitý stereotyp. Dříve voliči ČSSD takoví byli, dnes mohou být tito lidé voliči SPD nebo hnutí ANO, ale zde si uvědomme, že voličů z řad dělnických profesí ubývá, protože ubývají dělnické profese. Další řada lidí je zaměstnána ve službách, stávají se OSVČ, protože pracují na krátké úvazky, mění se pracovní trh, voliči už mají často jiné potřeby, než když muž pracoval v továrně u soustruhu a žena v hypermarketu. Koneckonců i žena v hypermarketu má zájem, aby byla placena stejně dobře jako muži. Není tomu tak, že by je nezajímal gender, ohodnocení se dotýká i prodavaček, takže podle mě je prostě potřeba, aby si sociální demokracie uvědomila, jak se mění trh práce, jak se mění sociální podmínky ve společnosti a aby se neupínala k tomu, jak vypadal učebnicový volič ČSSD před dvaceti, padesáti lety. Aby skutečně dokázali sociologicko-demograficky zmapovat společnost a věděli, kde jsou jejich voliči a co je trápí. 

Miroslava Poche z ČSSD prý překvapilo, že Foldyna dělí voliče podle zaměstnání. Poche by mluvil spíše o lidech, kteří „sdílejí naše myšlenky sociálního státu, svobody, rovných práv a evropské orientace“. Jak si ČSSD v posledních letech vedla v prosazování sociálních priorit? 

Sociální demokraté vědí, že se o tyto skupiny mají zajímat, ale asi jim přesto unikají detaily. Protože dávno se mluví, jak je potřeba pomáhat s výstavbou startovacích bytů, ale popravdě řečeno o tom nedokázali přesvědčit ani mladší voliče, jejichž by to měl být bytostní zájem. Stále stejně mluví o sociálním bydlení, ale nedokázali představit koncept, který by byl atraktivní a akceptovatelný pro komunální politiky, aby mohli jít bod po bodu. Jednou z klíčových věcí je zadluženost české populace, je potřeba lidem pomoci z finanční situace, z pastí, ze kterých se těžko vybředává a zrovna tak pracovat na jejich ekonomické gramotnosti, aby se k těm pastím nepřibližovali. To vše jsou úkoly politiků. ČSSD sice ví, jak vypadají nejpalčivější témata, což je dobře, ale zároveň musí vědět, jak je uchopit, aby o nich dokázali hovořit s lidmi. 

Dlouholetý analytik ČSSD Oto Novotný k výsledku prvního kola místopředsedů pro Deník Referendum uvedl: ‚Volba Jaroslava Foldyny, který se bude předhánět s Okamurou v xenofobní a nacionalistické rétorice, je porážkou prakticky již neexistujícího liberálního křídla sociální demokracie a tragikomedií v den kulatého výročí jejího vzniku. Tohle vedení je symbolem kolosálního personálního úpadku strany. Snad se to ukáže co nejdříve, aby se to příště případně převolilo. S Foldynou ve vedení se ale ČSSD stává pro svobodomyslnou, proevropskou populaci definitivně nevolitelnou.“ Jak na to reagovat? 

Na to měli reagovat ti, kteří považují ČSSD za liberální proud, pokud ještě nějací ve straně jsou. Protože soudit jen podle volby Foldyny bych si úplně netroufl. Foldyna je jako spousta politiků někdy plný rychlých a radikálních soudů, ale není člověkem, který by dával tón konkrétnímu politickému proudu. Není ideolog, jen říká, co slyší na ulici v Děčíně, ale není člověkem, který by formuloval program. Mě zajímají lidé, kteří budou formulovat ČSSD do budoucna, zda bude program internacionalistický, nebo bude národovecký a bude se snažit podlézat Okamurovým voličům. Nemyslím si o Janu Hamáčkovi, že by byl nacionalista, spíše je člověkem názorově blízkým Sobotkovi a podívejme se, jakou Sobotka dělal politiku. S ostrými soudy bych opravdu počkal. Ale je pravda, že Foldyna se do vedení ČSSD snažil dostat už několikrát a podařilo se to až nyní. To může být ukazatel toho, že se nálada ve straně posunula, ale i toho, že ČSSD chybí charismatičtí politici a Foldyna, ať si o jeho názorech myslíme, co chceme, je charismatickým politikem. 

Jaký je váš názor na vyjednávání mezi ČSSD a hnutím ANO, které zkrachovalo? Byly požadavky sociálních demokratů přehnané? Z jedné strany zní, že Babiš nechtěl přenechat ministerstvo vnitra ČSSD, aby na něj nevytvářely umělé kauzy a z druhé strany zase naopak. Tedy, že Andrej Babiš chce ministerstvo vnitra proto, aby je zneužíval proti koaličním partnerům. Co vy na takový kolotoč?

V první řadě mi přišla velmi nezdvořilá rétorika Andreje Babiš, protože obviňovat Hamáčka, že mu jde pouze o flek v čele ministerstva vnitra, mi přišlo jako nehorázné. Zvlášť, když Hamáček zmínil jako jednu z variant, že by ve vládě nemuseli oni jako předsedové politických stran vůbec být. Jinak mám pocit, že sociální demokraté šli do jednání s odpovídajícími požadavky a byli skromní. Pokud se smířili s tím, že neprosadí klíčové požadavky především v daňové oblasti a postačí jim zůstat ve vládě s trestně stíhaným premiérem výměnou za získání silového ministerstva, přišlo mi to jako chabý a nedostatečný výsledek vyjednávání, který by delegáti sjezdu nebo účastníci stranického referenda shodili se stolu. Jejich požadavkem bylo, aby nebyl premiér trestně stíhaný, nebo aby sociální demokraté prosadili zásadní programové oblasti.  

Domluva ČSSD s hnutím Ano na proplácení tří dnů nemocenské, nezvyšování spoluúčasti pacientů ve zdravotnictví a podobně panuje v bodech, které by Babiš dříve, nebo později realizoval ve vládě sám, protože mu jde o to, aby se ujmul volič na levici. Takže podle mě by sociální demokraté měli být v programových požadavcích důslednější. Proto si myslím, že konec vyjednávání je od Hamáčka a Zimoly velmi chytrý, neriskují vnitrostranický spor, ukázali návrat k zásadovosti a možná to i zúročí, protože situace působí patově, takže se možná dočkáme zásadního průlomového řešení, na němž se domluví Zeman s Babišem a Hamáčkem.

Takže jste požadavky ČSSD za přemrštěné nepovažoval? 

Rozhodně ne. Z hlediska budování značky nebo prosazení sociální demokracie vůči hnutí ANO byly nedostatečné.