Považujete podporu šedesáti sedmi procent delegátů sjezdu ČSSD za dostatečný mandát pro Bohuslava Sobotku před sněmovními volbami?

Před sjezdem byly obavy, že podpora pro Bohuslava Sobotku bude ještě nižší. Ale mě na tom zarazilo, že jedna třetina delegátů Sobotkovi hlas nedala, i když na místo v čele strany nevzešel žádný protikandidát. Dá se pochopit, že tím Sobotku potrestali za to, co se jim na současné sociální demokracii nelíbí, ale vzhledem k tomu, že máme půl roku před volbami, je zvláštní, že neupřednostnili toho jediného, kdo byl ochoten, schopen a připraven předsedu dělat. Takže na jedné straně Sobotka může být spokojený se šedesáti sedmi procenty, ale na druhé straně není dost dobře jasné, co si představovala třetina delegátů, která mu hlas nedala. Nevím, co by se půl roku před volbami muselo stát, aby byli spokojeni.

Lze za velký úspěch předsedy Bohuslava Sobotky také považovat, že do vedení strany se dostali lidé, které si tam přál mít? Například prvním místopředsedou ČSSD byl zvolen Milan Chovanec, a nikoli jeden ze Sobotkových velkých kritiků Jeroným Tejc?

I na posledním sjezdu jsme viděli, že v současnosti velmi dobře fungují dohody mezi regiony, mezi různými sociálnědemokratickými skupinami, díky kterým se dá vnitřní obsazení předjednat. Potvrdil to i Bohuslav Sobotka v České televizi, když říkal, že součástí politické práce je i získávání podpory pro sebe samého nejrůznějšími cestami. Takže tady nejspíš ten seznam byl skutečně víceméně až na nějaké detaily domluven před sjezdem. Ale myslím, že si Bohuslav Sobotka tohle vedení zaslouží, protože jsme viděli v dobách, kdy byl jeho prvním místopředsedou Michal Hašek nebo Zdeněk Škromach, nejrůznější rebelie i v rámci stranického grémia a rozhodně to sociální demokracii neprospívalo. Proto si myslím, že je dobré, zvlášť v době před sněmovními volbami, když má předseda kolem sebe lidi, na které se může spolehnout.

Považujete výsledek sjezdu, tedy fakt, že se ani do funkce řadového místopředsedy nedostal Sobotkův velký protivník Jeroným Tejc, za prohru druhého stranického křídla, které kritizuje Bohuslava Sobotku?

Nemyslím, že by to měla být prohra, protože Tejc zas tak málo hlasů nezískal, navíc je vytrvalý politik, a kromě něj nikdo další z tohoto tábora do dalších pozic nekandidoval. Takže mám pocit, že tato vnitrostranická skupina čeká až na výsledek sněmovních voleb a v tom okamžiku o nich bude slyšet. A na příštím sjezdu nejspíš bude mít i mnohem větší personální ambice. Pokud by se tedy dalo hovořit o prohře toho Tejcova křídla, tak mimo jiné proto, že se do toho boje nepustili zdaleka na sto procent.

Asi si sami uvědomili, že by straně půl roku před volbami příliš neprospělo, kdyby se do sebe oba tábory pustily. Ale není to takový klid před bouří, která nastane hned po volbách, pokud v nich sociální demokracie neuspěje? A nebylo právě proto tak důležité, kdo bude statutárním zástupcem předsedy strany, který by řídil stranu do volby nového předsedy v případě, kdyby byl Sobotka na podzim donucen rezignovat jako před lety jeho předchůdce Jiří Paroubek?

Myslím, že pro stranickou opozici to tak je, že je to klid před bouří. Je pravda, že je důležité, kdo je prvním místopředsedou, proto Bohuslav Sobotka chtěl, aby jím byl Milan Chovanec. I když se rozcházejí v řadě politických názorů a postojů, na druhé straně se Sobotka na Chovance lidsky spoléhá, a to je poměrně dost významná věc. Ale zároveň to podle mne není tak, že by Sobotka byl předsedou jen do sněmovních voleb a pak by mohl odstoupit. On ke svému mandátu přistupuje tak, že ho získal na dva roky, a o tom by měl přesvědčit celou sociální demokracii. Možná mělo zaznít i na sjezdu, že jeho mandát je dvouletý, pro časy dobré i zlé. Jako dnes může být premiér, tak může být tři čtvrtě roku opoziční lídr, a to by nemělo sociální demokracii nijak zvlášť překvapovat. Protože odpovědnost za volební výsledek neponese jen předseda strany, to je odpovědnost celé té strany. Dneska vidíme, že Sobotka jde do toho předvolebního zápasu s maximálním nasazením, což se ale o spoustě jiných sociálních demokratů říci nedá.

Takže nesouhlasíte s jihočeským hejtmanem Zimolou, že teď nese odpovědnost za výsledek podzimních sněmovních voleb hlavně staronový předseda Bohuslav Sobotka?

Ne, to je absurdní. To mi připomíná postavu v Rozmarném létě, která tomu chlapíkovi, co balancuje na laně, tím lanem třepe a říká, Slávku, Slávku, pozor, ty spadneš. Myslím si, že zatímco Sobotka se snaží vybalancovat tu pozici, jde do předvolebního zápasu s maximálním nasazením, tak ti, kteří nedělají tolik jako on, ho ještě upozorňují, že může prohrát. To je z jejich strany velmi absurdní reakce, a to by si podle mne členská základna měla uvědomovat.

Sociální demokraté také prozradili povolební taktiku, což je překvapivé, protože obvykle se všichni na otázky, s kým půjdou do koalice, vyhýbají odpovědí, že koalice se uzavírají až po volbách. Ale předseda ČSSD prohlásil, že vládní koalice s ANO je možná jen v případě, pokud volby vyhraje sociální demokracie, ale do protibabišovské koalice „všichni proti ANO“, k jaké vyzýval všechny demokratické strany předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, s ODS a s TOP 09 v žádném případě nepůjdou. Neuzavřela si tak ČSSD zbytečně nějaké možnosti povolební spolupráce? Je to dobrá strategie?

Je to samozřejmě jedna z možných strategií. Jde o to, co je pro sociální demokracii větší priorita, jestli zabránit tomu, aby tady vládl v jakékoli spolupráci Andrej Babiš, nebo to, aby si strana zachovala tvář nebo ideovou čistotu. Já si myslím, že oba dva motivy jsou legitimní a dá se o nich uvažovat. Kdyby šli sociální demokraté jako slabší partneři s Babišem do vlády, nebo kdyby sestavili vládu s ODS a s TOP 09, budou podle mne ztrácet voliče a mohou se propadat jako celá řada sociálních demokracií v Evropě. Ale v tom druhém případě by zabránili oligarchickému vládnutí, o kterém všichni dnes mluví s takovými obavami. Kdyby ale skutečně pokládali oligarchické vládnutí za takové riziko, že by se strana kvůli tomu i obětovala a chtěla spolupracovat s někým jiným, byl by to zase jiný typ vzkazu voličům.

Sociální demokraté vsadili na to, že chtějí dlouhodobě uchránit svoji značku, a myslím, že jim vůbec neuškodí, kdyby se jim po příštích volbách náhodou nepodařilo sestavit vládu, že by skončili v opozici. Myslím si, že by jim ta opozice vůbec neuškodila, protože je vidět, že sociální demokracie má tolik vnitřních problémů a neduhů, že se z nich dokáže mnohem lépe vyléčit v opozici než při tom vládním provozu.