Ministr práce Marian Jurečka v úterý předloží vládě zřejmě už definitivní podobu důchodové reformy. V ní se počítá se zavedením mechanismu navazujícího hranici pro odchod do starobního důchodu na naději dožití, resp. zvyšování důchodového věku i po roce 2036. Nově by se lidé v 50. roce svého věku měli dozvědět, kdy půjdou do důchodu. Jak tenhle návrh hodnotíte?

Musíme to rozdělit na to, co rozumné je a co rozumné není. Rozumné je, aby zhruba těch 15 let před nástupem důchodového věku dostal člověk informaci, kdy asi do důchodu půjde. A jestli to nakonec bude o půl roku nebo o rok dříve či později, to už nehraje roli. Těch 15 let je úplně hraniční doba, aby ten padesátník, pokud nemá odkládané peníze bokem na důchodové spoření, životní pojištění nebo se jinak nezabezpečuje na stáří, tak urychleně učinil. I když za 15 let se už moc čarovat nedá. Penzijní připojištění má smysl odstartovat ne zhruba 15 let před důchodem, ale 30 let před důchodem.

To znamená někdy v 35 letech, protože měsíční úložka tisíc korun, když si odmyslím inflaci, mu za 30 let spoření udělá na tu dobu dožití zhruba dvojnásobek. Dostane tedy z toho svého účtu dva tisíce měsíčně, nehádejme se o desetikoruny. Tak to prostě vychází. Tohle je nesporné. Ale tenhle mechanismus už dávno funguje, to není žádný Jurečkův objev. Dlouhodobě – už od roku 1995, kdy byla poslední důchodová reforma – se ví, kdy budou lidé odcházet do důchodu. Tohle je praxe, která tu funguje 30 let, to není žádný objev.

Jak nahlížíte v této souvislosti na užití termínu věk dožití?