Slavíme sto let republiky. Jak naši zemi v současné době hodnotíte? Byli by podle vás na nás naši předkové hrdi? Za co by nás podle vašeho názoru naopak odsoudili?

Po pravdě řečeno, si netroufám odhadnout, co by si asi dnes mysleli naši předkové. Co člověk, to názor – to platilo v minulosti úplně stejně, jako to platí dnes. Můžu mluvit jen za sebe a za sebe říkám, že jsem vlastně rád, že žiju dnes. Že médii hýbou kauzy takové závažnosti, jako je uprchlá zelená mamba nebo Poche ano, Poche ne. Že nemusím číst o padlých ve válce nebo nakažených španělskou chřipkou – tedy zprávy, které hýbaly médii před sto lety. Takže za tohle by nás mohli naši předkové odsoudit – že si nevážíme dobrého bydla…

Ozývají se hlasy, že vlastně není co slavit. Jednak „ta“ republika už neexistuje, a navíc je prý rozkradená a zaprodaná. Je na tom něco pravdy?

Jsem Čech, žiju v České republice, máme vlastní vládu, vlastní hlavní město, řeč, kterou mluvím, je v mé zemi jednacím jazykem, a nakonec i vlastní měnu. To si myslím za oslavu stojí. 

Máme téměř třicet let po sametové revoluci, ale rozdíl v životní úrovni mezi námi a Západem je stále dost velký. Brzdí nás ještě pořád „dědictví“ komunistického režimu? Nebo je problém v odlivu zisků na Západ? Případně se málo snažíme a investujeme do naší budoucnosti, třeba v rámci vědy a výzkumu? Nebo kde hlavní problém vidíte vy?

Poslední žebříček, který porovnával kvalitu života na světě nás řadí na 24. místo – před Portugalsko a Itálii a jen čtyři příčky za Francii; to není tak špatné umístění

Když jsme zmínili komunistický režim, máte pocit, že jsme se s ním po roce 1989 „vypořádali“ dobře? Čím to, že stále tolik lidí na něj vzpomíná v dobrém?

To už bylo řečeno tisíckrát – dřív bylo všechno lepší, protože jsme byli mladí.