Poprvé od roku 2019 se v minulém roce podařilo snížit celoroční úroveň zadlužení v poměru k HDP, a to z 44,2 % HDP v roce 2022 na loňská 44 % HDP. Dá se mluvit o tom, že se veřejné finance stabilizují? Co k tomu pomohlo?

Nene! Takhle by to bylo až moc jednoduché. Realita je, bohužel, mnohem komplikovanější.

Nejprve musím říci, že ano, skutečně se statisticky podařilo snížit celoroční úroveň zadlužení v poměru k HDP. O tom žádná. Ale když to řekneme takto, zní to jako skvělá věc. Koumavý člověk se ale hned ptá: Jak je ale možné, že se snižuje podíl dluhu k HDP, když každoročně máme schodek rozpočtu, a veřejný dluh je jen součtem jednotlivých schodků? A jak to, že stát jasně roste (protože růst příjmů rozpočtu je vyšší než míra inflace), a současně se zdá, že se veřejné finance konsolidují? Tak já vám to vysvětlím.

HDP země se rozpadá podle mainstreamové ekonomické teorie na čtyři složky: Spotřebu obyvatel, investice, čistý export a vládní výdaje. A právně v nich je problém. Je načase zpochybnit tvrzení, že výkon ekonomiky (HDP) se rovná součtu těchto čtyř složek.

Vezměme si situaci, kdy stát zaměstná 100 nových státních úředníků, kteří rozhodují o přidělení dotací. Tyto úředníky přetáhne od soukromého sektoru. Mezd je v ekonomice vyplaceno stále stejně, jen 100 lidí už nepracuje pro soukromé společnosti, nýbrž pro stát vykonává zhola kontraproduktivní činnost. HDP se statisticky nezmění. V realitě se ale výkonnost ekonomiky zhorší, nevzniká nic užitečného, vzniká jen zátěž.

Jiný příklad: Stát se rozhodne dotovat neziskovou organizaci provádějící osvětu na školách. Aby na financování této neziskovky měl peníze, zvýší daně. Ze soukromého sektoru vysaje 1 milion korun, který chybí soukromým společnostem na investice do výroby. Tento milion korun stát investuje do osvěty na školách. HDP se statisticky nezmění, protože o co klesnou soukromé investice, o to vzrostou výdaje státu. Jenomže v realitě firmy přestávají investovat do výroby, hospodářský výkon se zhoršuje.

Poslední příklad: Stát například tvrdí, že klesá daňová kvóta, tedy podíl daní na HDP, protože roste HDP. Statisticky má pravdu. Jenomže růst HDP je způsoben jen nafukováním státu, což hospodářský výkon zmenšuje, a současně firmy se cítí drceny vyšším přerozdělováním. Daňová kvóta tedy nevystihuje realitu.

A nyní se touto optikou podívejme na aktuální euroatlantickou realitu. Upřímně – jak velké je zkreslení HDP způsobené tím, že stát se za administrativy Bidena a von der Leyenové a Fialy zvětšil? Nevíme. Víme ale, že ke zvětšení došlo, a proto tu zkreslení být musí. A proto – je falešný argument, že se konsolidují veřejné finance k HDP. HDP sice může statisticky růst, ale přesto to může znamenat nižší hospodářský výkon a větší stát a žádný pokrok ve veřejných financích.

Tenhle týden jsem se dočetl, že cena zlata explodovala. To by mohlo velet k jeho prodeji. Jinde jsem se dozvěděl, že z dlouhodobého hlediska je aktuální cena zlata a její raketový růst teprve na svém začátku, což by pro změnu nabádalo k jeho nákupu. Na počátku roku byly slyšet hlasy, že zlato je teď moc drahé a že se nevyplatí jej nakupovat. Jak to tedy je?

Můj hlas to rozhodně nebyl, který by na začátku roku tvrdil, že cena zlata je už moc vysoko a nevyplatí se ho nakupovat. Naopak, svým klientům, kteří za mnou přicházejí a ptají se na nákup zlata, říkám, že si myslím, že letos se historické maximum posune ještě mnohokrát a na začátku roku jsem tvrdila, že letošek bude rokem zlata. Za mne je nákup zlata namístě dokonce i teď.

Například akciové indexy nejsou příliš vzdálené dva nebo tři roky starým úrovním. Jenomže inflace od té doby byla globálně značná! Ceny akcií inflaci z globálního pohledu zdaleka nestačily. Není proto tak těžké dát si dvě a dvě dohromady a odvodit, že cena zlata, která od počátku doby covidové téměř soustavně rostla, je lepší ochranou proti inflaci než cenné papíry. A přesně k tomuto názoru nyní masově dospívají nejen Evropané a Američané, ale hlavně také Asiaté. Konkrétně Indové a Číňané.

Indie i Čína jsou obrovské trhy a zlato na nich má coby uchovatel hodnoty velkou tradici. Indii aktuálně roste její kupní síla, zatímco její inflace a znehodnocení rupie nejsou triviální. Takže volba Indů je jasná. Ještě větší je efekt Číny. Světové agentury přinesly obrázky Číňanů stojících fronty na zlato. Tady je problém ještě o něco komplexnější.