Německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Macron společně navrhli vznik fondu na pomoc státům a sektorům nejvíce zasaženým koronavirem. Potřebných 500 miliard eur, v přepočtu 14 bilionů korun, by chtěli získat na finančních trzích společnou půjčkou celého bloku členských států. Částka by se začala splácet v rámci příštího rozpočtového období, tedy po roce 2027, a byla by rozložená na několik desetiletí. Co tomuto návrhu, k jehož přijetí je nutný souhlas všech zemí sedmadvacítky, říkáte?

Je to velice fikaný plán. Málokdo ovšem dokáže rozklíčovat, co se za ním schovává. Jde o to, že vznikne záchranný fond na hospodářskou obnovu. Podporu z fondu mají dostávat země a sektory nejhůř postižené pandemií. Fond bude samostatnou právnickou osobou. Sám bude vydávat dluhopisy, a tím pádem neporoste dluh již tak předlužených zemí. A o to jde. Dluh předlužených zemí se tím podaří maskovat. To je „geniální“ řešení. Evropa bude žít na dluh a bude se tvářit, jako že ho nemá.

Je to v podstatě stejné, jako když žádáte o úvěr u banky a nepřiznáte jí, že už jste zadlužení až po uši jinde. V takovém případě by se to klasifikovalo jako úvěrový podvod. V případě státu se to klasifikuje jako sofistikované řešení. Důsledek je ovšem stejný. Jednou vás to dožene.

A to úplně „nejchytřejší“ je, že vlády nebudou fondu dlužit. Tady se totiž nemluví o úvěrech - tady se mluví o dotacích. Nespokojení Italové dostanou od hodné Unie dárky. To by bylo, aby ji zase nezačali mít rádi. Evropské peníze už nepůjdou na chudý východ, ale půjdou také na sice bohatší, ale zato předlužený jih. Fond totiž vůbec není záchranou před koronou. Fond má zabránit tomu, aby po Británii neopustila EU i Itálie.

Proti návrhu jsou Dánsko, Nizozemsko a Rakousko, které místo tzv. fondu obnovy a společných peněz a grantů navrhují půjčky. Českému premiérovi Andreji Babišovi zase vadí, že by peníze měly přednostně jít nejvíc postiženým zemím, a tvrdí, že Česko nemůže být trestáno za to, že situaci relativně dobře zvládlo. Zaregistroval jsem názor, že to je vůči ostatním zemím nemorální a že to může poškodit naši pověst mnohem víc než odmítání migrantů. Je namístě tentokrát ustoupit a projevit solidaritu s těmi nejvíce zasaženými?

Tady vůbec nejde o nějakou solidaritu, poškození pověsti a další povídačky. To jsou banality. Tady se hraje nesrovnatelně vyšší hra. Jde o to, aby se EU nerozpadla. K rozpadu má totiž dneska Evropská unie mnohem blíž než kdy v minulosti. Odpor vůči EU v Itálii narostl do míry, v jaké byl v Británii před referendem, ovšem s tím rozdílem, že Itálie je navrch ještě enormně předlužená a postižená virem. Takže se její stav bude ekonomicky odteď dál rapidně horšit a protievropské nálady budou taky sílit. A Evropská unie teď hraje o to, aby Itálii v EU stůj co stůj udržela, protože jinak se celá evropská konstrukce začne bortit jako domek z karet.

Na nějaké povídačky o naší „pověsti“ v tuhle chvíli skočí jen naivka. Podílet se na tomto fondu je enormně rizikové. Podobně, jako část řeckého dluhu byla škrtnuta, i tady je vysoká pravděpodobnost, že část dluhů tohoto fondu bude nakonec škrtnuta. Takže kdo do tohoto fondu peníze vloží, má vysokou pravděpodobnost, podle mého soudu dvoucifernou, že o jejich část přijde.