V Římě zemřela v noci na pondělí herečka Jitka Frantová. Prvního května by oslavila 88. narozeniny. Manželka Jiřího Pelikána, emigranta, politika a vydavatele exilového časopisu Listy, měla od ledna zdravotní problémy. Podle Frekvence 1, jejíž šéfredaktor Luboš Procházka byl s Frantovou dlouhodobě v kontaktu, ale její onemocnění nesouviselo s koronavirem.

Přestože se od počátku roku potýkala se zdravotními problémy, zotavovala se, což ostatně zmiňovala i během naší společné komunikace. Sama říkala, že jí je lépe, je doma a nikam nechodí, protože Itálie patří k největším ohniskům nákazy koronavirem. Podle jejího okolí jde o nečekaný odchod.

ParlamentníListy.cz během uplynulých týdnů domlouvaly s Jitkou Frantovou rozhovor i s ohledem na situaci Itálie kvůli koronavirové nákaze. Finální verzi rozhovoru nám herečka poslala těsně před svých skonem. Stal se z něho tak poslední rozhovor, který do médií poskytla. 

Jeho kompletní znění v podobě, jak ho Jitka Frantová dokončila a odeslala, nyní čtenářům přinášíme:

Nejprve otázka spíše osobní, jak se vám daří? Jak zvládáte přísná omezení, která v Itálii panují?

Jak se mi daří? To je otázka, kterou si dávají Italové každý den: „Come stai?“ Ovšem po telefonu, protože žádný osobní kontakt možný není. Žijeme v uzavřených bytech, vyjít se smí jenom do supermarketu nebo do lékárny. A to ještě jen do těch, které jsou nejblíže bydlišti. Rouška a rukavice jsou samozřejmě povinné.  Naštěstí život v Římě je dobře zorganizovaný, stačí zavolat a objednat a nákup i léky vám přinesou domů Využívám toho, takže jsem už šest týdnů neopustila byt. Každý nákup, jakmile ho obdržíme, dezinfikujeme alkoholem. Jistota je jistota.  Mám to štěstí, že mám velkou terasu, takže vzduch a slunce mi nechybí. Hůř jsou na tom početné rodiny s malým bytem a bez balkonu.

Itálie je koronavirem dosud nejvíce postižena ze všech, aktuálně má přes 160 tisíc pozitivně testovaných, zemřelo už přes 21 tisíc lidí a 120 lékařů. Jak tuto tragickou dobu prožíváte? Co to dělá s občany, lidmi, které znáte?

Po všech těch týdnech, kdy jsou zavření, začínají být lidé nervózní. Doufají, že až pořádně oteplí, epidemie ustoupí, a bude se moci vyjít z domu. Ale na druhé straně mají z uvolňování, které má nastat v květnu, také strach. Někteří izolaci nevydrželi a začali vycházet už o Velikonocích, jenže všude na ulicích je policie, která tyto lidi pokutuje. Řím ale byl a je velmi ukázněný. Na ulicích není živáčka. Město je naprosto mrtvé. Takové ticho jsem tady ještě nikdy nezažila. 

Proč podle vás nejvíce trpí právě Itálie? Lze říci, že za to mohou skutečně turisté-lyžaři, kteří údajně nákazu na sever země přivezli?

Je mnoho teorií, ale lyžaři to určitě nejsou, oficiální mínění se přiklání spíše k názoru, že jde o znečištěná a zamořená místa.

Začínají se ozývat velmi kritické hlasy na adresu Evropské unie ze strany některých italských politiků, ale i občanů. Na internetu se šířila videa pálení vlajky EU apod. Jak coby italská občanka vnímáte roli EU v této těžké krizi? 

To pálení vlajek má svůj důvod. Evropská unie v tragické situaci boje s koronavirem naprosto selhala. A důsledek? Dnes je sedmdesát procent Italů proti EU.

Na humanitární pomoci Itálii se podílelo i Rusko, které za to na české půdě sklidilo kritiku, že si tím pouze Vladimir Putin dělá PR a reklamu a upevňuje tak svůj vliv na úkor soudržnosti Evropské unie. Jak tyto kritické ohlasy na ruskou pomoc vnímáte?

Pomoc od Ruska přišla ve dnech, kdy situace byla nejtragičtější.  Byla to vzácná pomoc. Ale Češi, jakmile vidí, že Rusko udělalo něco pozitivního, tak hned kritizují. Samozřejmě, že Itálie je Rusku velmi vděčná, stejně tak jako Číně, Kubě a Albánii. To jsou jediné země, které do Itálie vyslaly lékaře a potřebný zdravotnický materiál. Jediné, které konkrétně pomohly. Je tak těžké pochopit, že Itálie je jim vděčná? V těchto dnech přiletěla další část lékařů z Kuby. A všichni vědí, co riskují. Italských lékařů zemřelo do dneska na koronavirus sto dvacet. Ráda bych věděla, jestli někdo z těch Čechů, co ruskou pomoc kritizují, kdyby se dostal do situace, že by mu šlo o život, a objevil se Rus, který by ho chtěl zachránit, tak jestli by ho odmítl.  

Exprezident Václav Klaus řekl, že díky (ne)reakci EU aspoň lidé vidí její bezvýznamnost a snad jim to dojde. Sdílíte takový pohled? Jakou budoucnost unie má?

To je otázka spíš pro politiky. Já jsem herečka a nemám dost informací na to, abych mohla posuzovat budoucnost Evropy. Ale jinak s názorem pana exprezidenta Klause naprosto souhlasím.

Současný prezident Miloš Zeman konstatoval, že každý život je cenný a odmítl jakékoli selektování lidí v boji s nákazou, přirovnal to k selekci u “doktora” Mengeleho. Podle prezidenta bychom neměli stavět ekonomiku nad zdraví lidí. Co si o tom myslíte?   

Znám pana prezidenta Zemana osobně dvacet osm let. Pokládám ho za velmi moudrého člověka a s tímto jeho názorem naprosto souhlasím.

Co obecně míníte o situaci v České republice, která se proti Itálii s nákazou vyrovnává řádově mnohem lépe? Čí je to zásluha? Vlády Andreje Babiše? Odpovědných občanů? Anebo jsme tu měli prostě štěstí?

Máte skutečně pocit, že se Česká republika s nákazou vyrovnává lépe? Nezapomeňte, že Itálie byla první v řadě, která se s tímto novým virem setkala v době, kdy se o něm ještě vůbec nic nevědělo. Dnes například vyšlo najevo, že koronavirus byl v Miláně již v říjnu. Objevilo se tam mnoho abnormálních zápalů plic, ale ještě se nevědělo, že jde o tento virus.  Dnes je díky vědcům a zkušenostem úplně jiná situace. Díky velmi přísné karanténě se neuvěřitelně podařilo snížit počet nakažených. A ta křivka jde stále dolů. V Římě je už skoro na nule. Bohužel lidé stále umírají. A pokud jde o Českou republiku? Žiju v Římě, a v této době není možné cestovat, takže pokud jde o situaci v Česku, vím jen to, co čtu. Sleduju velmi pozorně jak Novinky, tak i Seznam. Dle mého názoru se vláda Andreje Babiše staví k situaci velmi zodpovědně. A vidím, že pan ministr Hamáček je velmi opatrný s uvolňováním krizových opatření. Držím mu palce, aby se stále správně rozhodoval. A myslím, že máte taky trošku štěstí a přeji vám, aby vám vydrželo.    

Česká politická scéna byla dlouho rozdělena v názoru, zda přísná opatření ještě ponechat v platnosti nebo je začít rozvolňovat a populaci postupně virem promořit, aby byla imunní. Někteří se v takovém případě obávají scénáře jako v Itálii nebo Španělsku. V Itálii žijete, tragédii země prožíváte “na živo”, jak takový nápad hodnotíte? 

Nejsem zdravotník, ale podle mě jde o nápad naprosto nepřijatelný. Když to vypravím svým italským přátelům, ale i italským lékařům, jsou stejného názoru. Jsou zděšeni. Jak to myslíte, že se lidé obávají scénáře jako v Itálii nebo ve Španělsku? Celá Itálie je přece v karanténě a jenom díky tomu se snižuje počet nakažených. Dnes je nárůst počtu nově nakažených menší než dvě procenta. Stejně tak je daleko méně pacientů v intenzivní terapii.  Pokud jde o lidi, kteří na virus zemřeli, více než polovina, tedy jedenáct tisíc, jsou všichni z Lombardie. Přitom není jisté, jestli zemřeli skutečně na koronavirus. Tedy nejde o scénář Itálie, ale spíše Anglie a Švédska. Příkladem pro nás všechny v boji s koronavirem by měl byt Tchaj-wan, jak jsem se dočetla v českém tisku.

Dovede se z toho podle vás svět, Evropa a naše země vzpamatovat? Ekonomika a životní úroveň milionů lidí budou citelně zasaženy, nezřídka kdy jde o otázku existenční. Jak to vidíte?

To nedokážu posoudit. Svět se z toho jistě jednou vzpamatuje, ale bude to trvat léta. Vidím už dnes velké problémy, například v kultuře, která je bohužel vždy a všude na posledním místě. Teď se plánuje pozvolné uvolňování (ze kterého mají Italové trošku strach). Divadla a vůbec kultura jsou na posledním místě. Mají se prý otevřít až příští rok. Tady ale herec nemá pevné angažmá, všichni jsou na volné noze, neboli OSVČ. Z čeho zaplatí činži, jídlo, telefon, světlo, topení? Už teď jsou bez peněz. Stejně tak tanečníci, muzikanti, zpěváci, ale i technici. To je jen jeden z příkladů.

Závěrem jiné téma. Vedení Prahy 6 v čele se starostou z TOP 09 v sobotu odstranilo sochu maršála Koněva. Využili nouzového stavu a zákazu shromažďování. Odstraněním sochy už dříve hrozili, prý ji dají do depozitáře a namístě zbudují jiný pomník. Je to správně? Nebo tím šlapou po památce padlých vojáků?

Četla jsem na toto téma v českém tisku mnoho proti, ale i pro. Divila jsem se, kolik existuje nevzdělaných lidí, kteří neznají českou historii, včetně vedení Prahy 6 a pana starosty.  Osobně mě toto překrucování dějin uráží. Pokládám to za trestný čin. A vítám, že už bylo podáno v této souvislosti trestní oznámení.

Jitka Frantová se narodila v roce 1932, absolvovala studium herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, poté působila v řadě českých divadel. Poté, co dostala po emigraci manžela stopku v hraní, odešla za ním Frantová v roce 1969 do Itálie.

Na Apeninském poloostrově se rychle uchytila ve své herecké profesy, později psala i divadelní hry. Před dvanácti lety uvedla svou hru Moje pražské jaro (La mia Primavera di Praga), kterou zařadilo i Národní divadlo.

Její muž Jiří Pelikán se později stal italským politikem a v letech 1979 - 1989 byl dokonce europoslancem za italskou socialistickou stranu. V roce 1974 se jej československá Státní bezpečnost pokusila neúspěšně zabít prostřednictvím výbušné zásilky.

Jitka Frantová i po smrti manžela žila v Římě. Až do svého skonu ale opakovaně navštěvovala Českou republiku. V roce 2015 herečku vyznamenal prezident Miloš Zeman medailí Za zásluhy. Před tím získala i státní vyznamenání Itálie.

Prezident Miloš Zeman na zesnulou herečku zavzpomínal v prohlášení, které bylo zveřejněno na jeho sociálních sítích. „Jitko, měl jsem Tě moc rád. Byla jsi obdivuhodná herečka. Světlo věčné ať Ti svítí!?“ uvedl prezident.