Pane Stropnický, když jste s imunologem Václavem Hořejším a exministrem zahraničí Janem Kavanem formulovali výzvu Mír a spravedlnost a někdo by vám řekl, že americký prezident řekne o Zelenském, že je diktátor a de facto může za válku na Ukrajině, co byste si pomyslel?

Nad ničím bych nepřemýšlel a okamžitě bych to hlásil Foltýnovi.

Už po lednové inauguraci Donalda Trumpa, tedy v době, kdy mnozí začali stran Ukrajiny „otáčet“, jste vy, původní signatáři výzvy, vydali prohlášení. „Jakkoliv vítáme všechny opravdové podporovatele míru, nelze přejít licoměrnost, s níž najednou začínají téměř všichni tvrdit, že jsou pro mír. Ba co víc, že pro něj byli od začátku, protože každý je přece pro mír. Nebyli jste pro mír, pokrytci, chtěli jste vyhrát, ale vidíte, že to nelze.“ Co k tomu dodat teď?

Všechna tři prohlášení naší iniciativy – z ledna 2023, 2024 i 2025 – uzrála jak víno. Stačí si je otevřít a znovu přečíst. Mohu provést namátkovou kontrolu? Tak první text hned v první větě říká, že „Po deseti měsících války na Ukrajině je zřejmé, že zbraněmi tento konflikt tak jako mnohé jiné vyhrát nejde.“ Poradce premiéra Petra Fialy Tomáš Pojar to tehdy viděl takto: „Agresorům se prostě nesmí ustupovat a napadené musíme podporovat. Je to nejen morální a principiální, ale zároveň i racionální a pragmatické,“ uvedl v reakci na vznik iniciativy pro Seznam Zprávy, což byl ostatně jediný článek za dva roky, který toto médium o iniciativě vydalo. O dva odstavce dál jsme tehdy psali: „Ukrajina je ale zároveň bojištěm střetu, který ji od začátku přesahuje: Na její straně je do něj zapojen i Západ.“ Jiným slovy tu již v lednu 2023 říkáme, že jde o „proxy-war“. To bylo považováno za ruskou propagandu, například o základnách CIA na Ukrajině se ještě nevědělo. Na konci loňského listopadu ale uznal fakt „války v zastoupení“ (myšleno Západu, zastoupeného ukrajinskými vojáky) i britský expremiér Boris Johnson v rozhovoru pro list The Telegraph. Pak přeskočím naši tehdejší kritiku sankcí, které škodí nikoli Rusku, ale evropským domácnostem a firmám, rovnou k odstavci, kde kritizujeme, že Evropa nemá žádný plán. Mírový, ale ani jiný. To jsme napsali před dvěma lety a dodali jsme, že chceme, aby se EU začala věnovat diplomacii a vyjednala Ukrajině „spravedlivý mír“. Za tohle slovní spojení na nás válečníci a média vysypali latríny nevyvážené snad několik let. A dnes? Kdo není pro spravedlivý mír?, ptal se drze Vít Rakušan Kateřiny Konečné naposledy teď v neděli v Partii na CNN Prima News? Ta stoka oportunismu, co se valí, je smrad. Jenomže oni se nezměnili, jsou to jen mimikry. Proto chystají zbrojní závody, ačkoli válka končí.  

Poté, co Trump „otočil“ v otázce Ukrajiny, začala valná většina Evropské komise bojovně tvrdit, že se „Rusku ubrání sama“ i za cenu zvýšení výdajů na obranu. Co z takových výroků čtete?

Tak především si neumím vysvětlit, co si jako EU myslela, že se po Trumpově zvolení stane? To si opravdu v Bruselu neuměli připravit kromě scénaře Kamala Harrisová – jedeme dál jako dosud – i variantu, že Trump splní, že bude makat na tom, aby válka na Ukrajině skončila? A již zmiňovaný Rakušan v tomtéž rozhovoru říká: No, za 24 hodin tu válku Trump neukončil… jakože haha, to je blbec, nedokázal to. Tenhle jeliman, který dokázal akorát štvát společnost vyvěšováním Putina v pytli na státní úřad, se bude pošklebovat nad tím, že Trump za měsíc neurovnal, co tisíce arogantních pitomců, jako je Rakušan v Evropě i za oceánem, tři roky, ne, přesněji jedenáct let! – rozdmýchávají? Trump ale koná a mír bude. A to říkám přesto, že mám jinak k jeho politice velké výhrady, jak shrnuji zde.

Evropská komise v čele s nikým nevolenou Ursulou von der Leyenovou nebyla připravená na změnu situace nijak a vaří z vody velmi nebezpečný nesmysl 700 miliard euro na samostatné evropské zbrojení, jak zmínila před německými volbami tamní ministryně zahraničí za válečné Zelené Annalena Baerbocková. Samozřejmě na dluh. EU pořád ještě nepochopila, že Rusku nešlo na Ukrajině o její území, ale o to, aby se o ni nerozšířilo NATO. Vyhrálo válku, a tak bude mít obojí, ale primární cíl nová území nikdy nebyl. Tak či onak válka končí a EU by se měla znovu věnovat tomu, proč vznikla: zajištění míru a prosperity na kontinentu. Trvalý mír ale nevzniká ze zbrojních závodů, k nimž nás teď budou tlačit Ursuly, Annaleny a Vítkové Rakušanové. Ten vzniká z dobře sjednaných bezpečnostních záruk, které umožňují naopak odzbrojování. Je to mimochodem mnohonásobně levnější. Sjednané, mnohostranné a kontrolované odzbrojování. Ostatně Trump už několikrát zopakoval, že chce jednat s Ruskem a Čínou o společném snížení výdajů na zbrojení. Putin to vzápětí uvítal. Vše je samozřejmě na počátku a deklarované snížení zbrojních výdajů o polovinu, které Trump nadhodil, je tak významné, až vnucuje zdrženlivost. Ale stejně, je to jiný vítr. A Evropa – „mírová mocnost“ – chce zbrojit, když všichni začnou odzbrojovat? Tak jako Ukrajině i Evropské unii by prospěly opravdové volby nebo celoevropské referendum, kde by se o takové věci rozhodovalo, protože tohle nesmí rozhodnout nikým nevolená Ursula s autoritami typu Macron nebo Starmer. Když pominu odpornost militarismu jako takového, je to plán definitivní destrukce ekonomiky EU a v členských zemích jejich sociálních států. Zároveň na rakety a bombardéry a na důchody a zdravotnictví totiž žádný evropský stát nebude mít peníze.   

Fotogalerie: - Pražské zastupitelstvo

Mimochodem, co říkáte na páteční výstup Trumpa a Zelenského v Oválné pracovně?

Páteční Ovalná pracovna mi ze všeho nejvíc připomněla Černou nad Tisou. Četl jsem přepisy rozhovoru Brezněva a spol. s Dubčekem a spol. stokrát a nic se jim tak nepodobá. Dubček ani Zelenskyj nikdy nepochopili ani to, že žádná absolutní suverenita malých států neexistuje, ani to, že mediální vysluní jejich zářivých osobností není zárukou hranic jejich zemí. Bojem nebo bez boje, výsledek je týž. Kdo chce být malý a svůj, musí vnímat realitu, nic jiného není, i když může tzv. mezinárodní právo tuto skutečnost přechodně zmírňovat. Žádné spojenectví není bezpodmínečné, ani to se Sovětským svazem, jak poznal Dubček, ani to s USA, jak dnes zažil Zelenskyj (a ještě jinak třeba Varufakis s EU). Spojenectví má jistě smysl utvářet, ale nepřeceňovat. Hlavně proto, že spojenci své spojenectví prostě mění. Překvapuje to jen ty, kdo vidí politiku jako souboj dobra se zlem.

Jakožto novináře se vás musím zeptat i na to, co přinese krach mediálního diskurzu, který stál na proklamacích o „ruských dezinformacích“, „ruských narativech“, „neochvějné podpoře Ukrajiny“, o „Kyjevu bojujícím za Prahu“ apod. Pavel Šafr obvinil Trumpa, že je v zajetí ruských dezinformací, ale takovými prohlášeními se ten krach asi nezalátá?

Šafr jen papouškuje Zelenského, který řekl totéž pár hodin před ním. To dělá celou válku, a navíc tomu říká zpravodajství.

Obratem mezinárodní politiky Spojených států po nástupu Donalda Trumpa zcela zkrachovala letitá česká zahraniční politika. To nebyla jen politika Fialovy vlády, to přimykání se k americkému dubisku, to je tady konstantou pětatřicet let. Umožnili jsme přelety bombradérů NATO za Clintona při válce v Jugoslávii a zradili Bělehrad, svého spojence už z let Malé dohody. Přidali jsme se k Bushově koalici ochotných při druhé válce v Iráku a postavili se i proti zbytku západní Evropy (krom Británie ovšem). Prosili jsme ještě za Obamy o radar a dostali za Bidena aspoň smlouvu DCA o ničím nerušeném pobytu amerických vojsk u nás, až se jim to zalíbí, jak detailně popisuji zde. Rozeběhli jsme muniční iniciativu známou jako všechen šrot za co největší prachy na Ukrajinu. Strůjcem této politiky je v pozadí a dnes i v popředí léta Tomáš Pojar, spoluzakladatel Člověka v tísni financovaného z USAID, dlouholetý náměstek na ministerstvu zahraničí a dnes hlavní bezpečnostní poradce Fialy. No a tato v principu vlastně protievropská politika poskoků USA teď staví Pojara, Petra Koláře, Michala Koudelku a celou tuhle partu, protože to je JEDEN vrh, před obtížnou volbu. Buď mohou stát s Trumpem proti EU nebo s EU proti Trumpovi. Tertium non datur. Protože jsou to jestřábi a milují zbrojení, myslím, že půjdou s tím, kdo bude chtít zbrojit víc. No a mediální kamarila typu Šídlo, Honzejk, Mitrofanov, Moravec, ale dávno už i Terezie Tománková na Primě CNN nebo kdysi levicová Apolena Rychlíková půjdou do zbraně s nimi. Po třech letech války na Ukrajině (o postojích k Palestině ani nemluvě) je tu od nich nulová sebereflexe. Mýlili se úplně ve všem, nikomu se neomluvili a už chystají další kolo. Co je požadavek odvolatelnosti politiků proti požadavku odvolatelnosti novinářů?! Blbě jsi radil? Jdeš. Štval jsi a manipuloval? Jdeš. Mýlil ses opakovaně a neumíš se omluvit? Konec. Politici naštěstí občas skončí – jako Petr Fiala letos v září – ale tyhle tu máme na doživotí. Média jsou dnes myslím nejslabším článkem demokracie vůbec a je potřeba přemýšlet nad tím, co s tím.   

V lednovém prohlášení jste vyjádřili strach z Trumpových ambic ohledně silového prosazování amerických zájmů, konkrétně v otázkách Grónska a Kanady. Žádali jste návrat k principům mezinárodního práva. Kdo by ale měl být arbitrem mezinárodního práva, když si z něj v posledních desítkách let ani Američané, ani Rusové a ani další mocnosti moc nedělali?

Na rozdíl od Její Ubohosti ministryně Černochové, u nás v iniciativě si staromódně myslíme, že tuto roli stále plní (z povahy věci nedokonale) OSN včetně Rady bezpečnosti a od OSN odvislé mezinárodní organizace – jako Mezinárodní soudní dvůr v Haagu například. Máte nicméně pravdu, že silnému státu v jeho imperialismu nezabrání ani mezinárodní právo. My ale tvrdíme, že jeho existence dobyvačné choutky zmírňuje, umožňuje jejich objektivnější popis, když už nastanou, a také je umožňuje pohnat před soud, jakkoli jsou odsouzeni zpravidla jen poražení. Mezinárodní právo je velmi nedokonalé, ale bez něj je téměř nemožné čelit lžím válečné propagandy. Navíc jsem přesvědčený, že mezinárodní právo odstrašuje lépe než zbraně, protože delegitimizuje. A ještě má jednu schopnost: relativizuje hodnoty a dobro jedněch stavěné proti druhým. Teprve to, co se stane mezinárodním právem, uznávají všichni, i když to občas poruší. Ale nikdo nemůže říct, že jeho hodnoty stojí nad těmi společnými. To je velmi výhodné při krocení příliš pyšného dobra, které se tu a tam ve světě zjevuje, a chtělo by se všem vnutit.

Díky potřebě „zvyšování výdajů na zbrojení“, začal premiér Fiala mluvit o „revizi Green Dealu“. Asi se bojí, že dopady Green Dealu a dopady zbrojení najednou nejdou ustát. Evropská komise na to však neslyší. Je pro Fialu vůbec obhajitelné přijít před voliče s vyššími výdaji na zbrojení a s nezměněným Green Dealem zároveň?

Víte, já jsem si zcela jist, že Petr Fiala skončí nejpozději v září po volbách v politice, takže jestli něco obhájí nebo neobhájí před svým ztenčujícím se houfem voličů, je vlastně irelevantní. Jediné, co mne zajímá, je, co stihne napáchat do doby, než půjde na odpočinek. Za legitimní budu proti zbrojení považovat jakékoli obstrukce, ba i občanskou neposlušnost.

Vy jste se angažoval ve spojení STAČILO! a SOCDEM. To nedopadlo. Ale pokud byste měl vyjádřit přání, jak by se v celé výše popsané situaci měla zachovat současná opozice, jak by dané přání vypadalo?

Nedopadlo a já to považuji za promarněnou historickou příležitost. Je to velké selhání. Už proto, že hnutí ANO je sice v zamýšlených závodech ve zbrojení zdrženlivější než premiér (o v této věci úplně fanatickém hnutí STAN ani nemluvě), ale neliší se zase tolik. Babiš se přizpůsobí, bude spíš kličkovat, než že by kladl odpor jako Robert Fico třeba. Když si čtu první výstupy z nedělního setkání evropských špiček v Londýně a vyjádření von der Leyenové zní: „Evropa potřebuje naléhavě zbrojit a členské státy musejí mít fiskální prostor k nárůstu výdajů na obranu,“ a vidím u toho, že Andrej Babiš o víkendu smažil na Vysočině bramboráky, to člověku klidu nedodá. A říkám znovu: Tak jako zaplatili za nárůst výdajů ČR na zbrojení na 2 % HDP loni důchodci, zaplatí jakýkoli další takový nárůst opět lidé. K tomu přibydou další škrty a další zvýšení daní. Čas klást tomu odpor je teď. Nezajímá mě, že pak bude Babiš říkat, že to podepsala Fialova vláda. On a jakákoli opozice hodná toho jména to musí zastavit dřív, než bude pozdě. Určitou nadějí zůstává i po krachu jednání levicových subjektů Kateřina Konečná, protože hnutí STAČILO! má v této otázce jasněji než v jiných a za mír a proti zbrojení se staví velmi jednoznačně.

A pakliže se mohu na závěr zeptat: V jaké podobě vás budeme dále potkávat ve veřejné debatě?

V tuto chvíli je to tak, že naše mírová iniciativa Mír a spravedlnost nekončí, ale pokračuje. Chystáme petiční výzvu proti tomu zamýšlenému evropskému obrovskému zbrojnímu plánu. Větší bezpečí podle nás vzniká z dohodnutého odzbrojování, než ze závodů ve zbrojení. Takže to jsou nejbližší týdny. Pak se uvidí.

Psali jsme:

Vidlák: Musím najít nové dezinformace, všechny se vyplnily. Co jsem viděl v ČT

Putin dostane, co chce. EU jen zaplatí. Konečná sázela Fialovi jednu ránu za druhou

Na tiskovce STAČILO! řekla Konečná, co viděla v supermarketech

Fialova vláda hrobařů. Sněmovna je stínové divadlo, říká Lipovská